25.09.2004
PPP (první podzimní provětrání) aneb trojúhelník Tasov (u V.Bíteše) - Třebíč - V.Meziříčí - Tasov

Skončilo léto. Celý týden pršelo a lesy nasákly vodou. Vlhko bylo všude. I sebemenší klacíček klouzal a tak bylo veselo - začal mouťopad (jelikož se v některých kalendářích ještě toto období nezačalo oficiálně uvádět a občas si jej lidé pletou s listopadem, dovolte mi doplnit, že zahrnuje celý astronomický podzim a zimu). V Tasově se Lev a Mouťa nejprve se rozloučili s Pavlou (které stačil okroužek do V.M. a které slíbili, že jí z cesty dovezou co jim brnkne do nosu) a pak už se zakousli do dalšího dílu neprojeté mapy. A zahryzli se pořádně - hned prvních 40minut jim přál terén a tak na jejich kompjúterech svítily povzbudivé 4km ujeté vzdálenosti. Část tohoto faktu mělo na svědomí šlechtické sídlo, které masivními zdmi a tabulkami upozorňujícími na slintající chlupaté hlídače/zabijáky přeťalo jejich zamýšlenou trasu. Dále pak nosili stroje po břehu Oslavy hledajíc žlutou turistickou značku, na které přitom stáli - všechny symboly byly ale namalovány z druhé strany kmenů! Při prodírání se houštinami je do frňáků sice furt něco cvrnkalo, ale přesto nic netrhali - jakoby na svůj slib daný Pavlence zapomněli. Jak se propracovali na lepší cesty, začali zrychlovat. Chvilku jim vydrželo kochání se krajinou podobnou v jistých rysech oblíbené České Kanadě (borovicové hájky, zvlněný reliéf posetý balvany), pak ale z nudy začali vymýšlet hádanky:

„Kope do jablka, ale rozčílený sadař to není vzácný pane“
Tahle první je napadla kousek za železnicí u Studence - nejprve ještě Mouťa ustál, když ho kořeny posunuly o půlmetru kolmo vpravo (připadal si jako majitel trabantu z filmu „Srdečný pozdrav zo zemegule“), potom už ale nezklamal a v dalším podklouznutí při jízdě do protisvahu spadl a ukopl levým kolenem z řidítek kus držáku na světlo. Se Lvem pak chvilku čekali, co ta noha udělá a když je to přestalo bavit, jeli dál.

„Slajduje, slajduje, ale bejzbol nehraje“
V Třebíči poobědvali netradičně lehce (jen filé a nějaké menší maso) a tak se jim mírné stoupání na sever jelo dobře. Na kraji města ještě okoukli malé nukleárky, jak hrají pálkovanou proti nějakým jiným juniorům a poté už ukázali civilizaci záda. Pěkné borky proložené lučinami lahodily oku a tak nebylo tempo nijak závratné. Hoši se pěkně flákali, když ale narazili na sjezd, šli do toho naplno. A byl to pro změnu opět Mouťa, kdo nejel pod své možnosti - v delším a rychlejším kousku jel vyvýšený střed, z kterého mu sklouzlo přední kolo. Bicykl s sebou divně škubl a takřka zastavil. Ne tak Mouťa - na obligátní parakotoul byl moc nízko a tak z toho vyšel nádherný slajd po břiše. Od každého bejzbolového diváka by za něj musel sklidit potlesk - vzorně natažené ruce jakoby se natahovaly k třetí metě a propnuté tělo pěkně ztlumilo úder pádu. Oznámkování by se prostě blížilo 10-ti bodům. Když se s hekáním těžce zvedal (ono vzhledem k rychlosti bylo ztlumení pádu stále ještě dost relativní), profičel okolo Lev - na jeho volání „Jsi v pořádku?“ sice zasténal něco jako „Jaou“, ale moc jistý si nebyl a tak tělo chvilku ohledával. Pálil ho odřený loket (někdo mu během pádu vyhrnul rukávy) a bok, ale nakonec zjistil, že asi nejvíc bolí obražená žebra (ty pobolívala ještě další tři dny) a že v pořádku opravdu je.

mezihra
Krátce po havárce se dával Mouťa do kupy i za pomoci švestek (vynikající lahodné chuti) a ořechů (dobré, ačkoliv nový cyklodres ve skořápce by taky neškodil, zejména proto, že se pádem celý zmazal). A aby toho nebylo málo, zlá královna na ně nastražila kravince (projížděli skupinou ohrad), zjevně s úmyslem získat v pasti uvízlou tretru a dle ní pak svého milého vyhledat. Léčka jí však nevyšla, protože ačkoliv se zejména Mouťa snažil a vymetl takřka všechny voňavosti co šly, svou 12-tku botku neztratil.

„Na zádech leží rozpláclý, ale mrtvý brouk to není jasný pane“
Za V.M. se na chvilku rozdělili (Lev se zafotil do synagogy proměněné v obchod s oděvy, aniž by svůj záměr druhovi prozradil). Poté, co Mouťa vyčůral na most vzkaz, že už tudy jel se opět spojili a kecajíc vedle sebe dojížděli do cíle. Co ale čert nechtěl, škrtl Mouťa (za bílého dne, střízlivý a na poměrně rovné cestě) šlapkou o kámen a provedl naprosto ojedinělou karamboláž, kdy po katapultování do vzduchu s půlobratem dopadl naprosto nečekaně na záda. Hlavou cvakl se slušnou dynamikou do záklonu přímo na nějaké šutráky. Kdyby ho asi měsíc předtím Bleri nepostrašil rozpravou na téma nenošení helmy a úrazy hlavy, asi by to nebylo nic veselého. Takhle přilbici na kokosu měl - praskla jedna báseň, ale úder ztlumila. Ale otřesen byl i tak a proto nekladl žádný odpor, když mu v samém závěru výpravy Lev vyprávěl o tasovských zajímavostech, zejména pak ve vztahu k Demlovi (kde má na hřbitově společný hrob se svou hospodyní) a o skupině valounů, kteří jsou „velrybové mocní a olbřímí“ aj.).

-mou-


  Fotky z akce