1.08.2004
O holčičce s dlouhými vlásky

Byla jednou jedna holčička a ta byla hrozně pyšná na své vlasy. Připadala si jako princezna, když je každé ráno rozčesávala před zrcadlem. Její maminka byla zpočátku ráda, že se o ně tak stará, ale časem začala na dcerušku naléhat, ať si je nechá trošku zastřihnout:“Máme ty tvoje chlupiska po celým kvartýru, kdo to má pořád luxovat, stejně ti lezou do očí a ty pak hrozně mrkáš.“ Ale holčička nechtěla k holiči za žádnou cenu a protože vlasy rostly rychleji než ona sama, měla za pár let deku až na zem. To už se o její porost hlavy zajímaly nejen drbny z ulice, ale i ostatní veřejné sdělovací prostředky - krátký příspěvek nazvaný „Co je nového s Mařenčinými vlásky“ byl dokonce jednou nejmenovanou soukromou televizní stanicí zařazován vždy koncem měsíce do hlavní zpravodajské relace!

Vlasy už nabyly takových rozměrů, že jednou způsobily dopravní chaos na hlavní křižovatce v městě - zafoukalo a šoféři se rázem octli ve vlasové vánici. Zapínali mlhovky a zpomalovali, ale přesto došlo k několika nehodám (policisté vše pečlivě vyšetřili a konstatovali, že vina je na straně řidičů, kteří nepřizpůsobili dostatečně způsob jízdy stavu vozovky). Od tohoto případu byl však pohyb vlasů celostátně hlášen. Holčička navíc zjistila, kolik peněz by jí dali za vlasovou hmotu ve sběrných surovinách a jako milionářka se jen tak s někým nebavila. A aby si je moc nezaprášila, přestala chodit i ven hrát si na pískoviště.

Maminka byla z toho všeho dost zoufalá a nevěděla si rady - ostříhat páčo potajmu v noci si netroufala, protože by na ni lidi hodili i pokles turistického ruchu a nic jiného ji nenapadalo. Ale jak už to v takových situacích někdy bývá, řešení se najde samo. Jednou holčička papala své oblíbené jídlo - špagety a jí a jí a najednou ouvej! Nudle jí nejdou dát do pusy. „Hahi, hohoct!“ zahuhlala a maminka, která přišla vidí tu hrůzu - se špagetama do sebe holčička nasoukala i pravou stranu účesu! Maminka zkusila háro vytáhnout, cloumala holčičkou po jídelně, ale marně. Vlasy už byly moc daleko. Telefonovala obvodnímu doktorovi a ten doporučoval operaci v nemocnici. Chirurgickým zákrokem by se snad podařilo vlásky zachránit, ale bylo tu určité riziko neúspěchu a mít navíc jizvu přes celé tělo také není nejlepší a tak nakonec holčička souhlasila s tím, že jí maminka vlasy od pusy odstřihne (aby zůstaly co nejdelší, šmikla je blízko rtů). Tím to ale celé neskončilo, holčička se začala chichotat:“Chi-chi-chi“, jak ji vlasy lechtaly v puse a „chy-chy-chy“, když doputovaly do břicha. A hihňala se skoro celý den - ještě za pár hodin se ze záchoda ozývalo „chˇi-chˇi-chˇi“, když se vlasové hmoty definitivně za velikého vrtění zbavovala.

Ani potom ale holčička nechtěla ani slyšet o nějakém zkrácení své hřívy a tak na ni ostatní děti kvůli tvaru její postavy pokřikovaly různé říkanky, jako např:
„Vlasožroute, jedničko,
když zafouká sedmičko,
hrej si s náma na schovku
zkus udělat bábovku.“

Maminka kupodivu o návštěvě kadeřnického salónu nemluvila a tak se minul týden s týdnem a rozruch okolo ztráty se utišil. A na to maminka čekala - zašla s dcerkou po italské restaurace a objednala extra porci špaget. Lest jí vyšla dokonale - za chvilku už holčička nesla lžičku k ústům marně - s těstovinami tentokrát spolykala i levou stranu hlavového porostu! Maminka vytáhla z kabelky připravené nůžky a šmik-šmik, problém vyřešila. Když následně holčička absolvovala další den nuceného smíchu, byla vyléčena úplně - od té doby začala nosit ježka. A jestli neumřela, tak toho ježka nosí dodnes.

-mou-