4.07.2004
Vlastivědně-naučný výlet do Beskyd
Mouťa se Lvem byli na Pustevnách na kole. Po červené turistické značce to drncalo. Časem pěšinka vyjela z hustého lesa na cestu, z níž byly nádherné výhledy na jih. Sjeli po asfaltu k Martiňáku a k potůčku Mečůvka. Měli zabočit vlevo. Zpoceni (přestože bylo celkem příjemných 18stC) si vyšlápli zpátky k Martiňáku, kde s problémy odbočku objevili (na tenkém smrčku byla skryta pod slehlými větvemi). V dalším sjezdu od Kladnaté byl dole překvapivě první Lev, když Mouťu zradil materiál. Po šotolině trošku nastoupali - přes Podolánky směr Smrk (vrchol samotný /1276mnm/ odolal, časově už na tom nebyli nejlíp) a vlhkou popískovanou asfaltkou to slítli (Mouťa měl v jedné točce problémy). Zhoupli se přes údolí a po silničce (víceméně vrstevnicové) najeli slušný kus - přestože v půlce změnila povrch i sklon, dorazili k cíli (Trojanovice) v 17:50, tj. s pohodovou deseti minutovou rezervou (rozjezdy lanovky jsou každou celou hodinu až do šesti). Jak je sedačka zvedala, postupně se otevírali rozhledy na kraj. Najeli 45km.
Poznámka redakce:
Výše uvedené znění článku je oficiálně odsouhlasená verze. Důsledně apolitická Rada šéfredaktora byla nucena provést drobné cenzurní korekce originálu, který obsahuje určitý (byť nevýrazný) ideologický náboj. Dovolte nám pro zajímavost uvést i původní text:
Už jako malí hošíci hltali Lev a Mouťa napínavé knížky o partyzánech a snili o tom, jak se zbraní v ruce ničí proradné fašisty. Proto, když teď (o desítky let později) vyráželi na kolech po stopách rozhodného odporu moravských partyzánů proti krutovládě protektorátu, cítili jistou dávku nostalgie. Zároveň však jejich pokrokové mysli, dychtící nasát co nejvíce informací o bezpochyby nejdůležitější události dějin pohoří, podvědomě tušily, že ne všechny bitvy byly už dobojovány. A opravdu, hned na Pustevnách se přesvědčili, že přestože naše společnost urazila pěkný kus cesty, má stále co vylepšovat - potkali totiž pár popletených trosek zahnilých klerikálů, jak směřují na Radhošť uctít tmářskými obřady výročí infiltrace agentů Vatikánu Cyrila a Metoděje do naší vlasti.To Mouťu se Lvem jen utvrdilo v odhodlání provést zamýšlenou misi.
Oba se chvěli nedočkavostí vidět na vlastní zraky místa urputných bojů II.světové války a tak se jim nediv, milý čtenáři, že v horečnatém chvatu trošičku zbloudili. U skokanského můstku (toho symbolu úspěchů socialistického sportu) se už ale chytli - po bubnu se dostali na červenou značku Svazu turistů - a konečně se ocitli na „Cestě Jána Ušiaka“. Tak tudy tiše kladli své odhodlané nohy příslušníci brigády Jana Žižky! Hrbolatá stezka přes kořeny a kamení dělala našim druhům problémy (v jednom místě Lev zakolísal a řekl:“Uba-uba“, což Mouťa zpočátku nerozluštil - než pochopil, že se mu snažil sdělit, že právě absolvovanou těžší pasáž ubalancoval) a tak si dokázali představit, jak znepříjemňovala pronásledování elitním jednotkám SS či horským myslivcům.
Den byl jako stvořený pro podobnou akci a hory se černaly spoustou podobně smýšlejících občanů ze všech vrstev - od dělníků, přes rolníky až po pracující inteligenci. Mládenci měli z jejich přítomnosti hřejivý pocit jako každý, kdo sdílí dobrou věc s někým dalším.
Časem pěšinka vyjela z hustého lesa na cestu, z níž byly nádherné výhledy na jih. A tak mohli očima pít Čeladnou (kde je první velitel part.brigády poručík Ušiak pochován), Zubří (s dýmajícími továrnami Gumáren Rudého října) i Prostřední Bečvu (kde je pamětní deska Oldřicha Šimurdy, jenž byl za svou spolupráci s odbojem popraven před svým obchodem). Okouzleni dechem historie sjeli po asfaltu až k Martiňáku (kde, jak je obecně známo se konaly porady partyzánského štábu s představiteli revolučních výborů, s komunisty a s význačnými odbojovými pracovníky a kde byly v bývalé chatě shromažďovány potraviny, oblečení aj.). Mouťa v rozrušení „sdělal ošibku“ a tak se dostali po další silničce několik verst dolů k potůčku Mečůvka. Rozzuřenému Lvovi šlehaly z očí blesky vzteku a oprávněně - vždyť soudruhy skvěle připravená mapa 1:100 000 z roku 1988 jasně ukazovala, že bylo nutno zabočit vlevo! Provinilý Mouťa se sice pokusil o sebekritiku, ale moc konstruktivně se mu nedařila. „Što dělať “ - molodci „byli dolžni rabotať “. Zpoceni (přestože bylo celkem příjemných 18stC) si vyšlápli zpátky k Martiňáku, kde s problémy odbočku objevili (na tenkém smrčku byla skryta pod slehlými větvemi, takže ji přehlédly i dvě pomalu jdoucí zástupkyně Socialistického Svazu žen). Pokračovali ještě chvíli po MHCP EB /Mezinárodní horské cestě přátelství Eisenach-Budapešť/ a bylo to víc než symbolické. Vždyť složení brigády J.Ž bylo též internacionální - kromě místních obyvatel byli v útvaru sovětští poradci, slovenští bratři se zkušenostmi ze SNP a mnozí další, kupř. uprchlí vojenští vězni z armád různých spojeneckých zemí.
V dalším sjezdu od Kladnaté (dvě svazačky jim poradili pěknou cestu pokrytou štěrkem) byl dole překvapivě první Lev, když Mouťu zradil materiál - kolo tuzemské výroby se díky horšímu odpružení přední vidlice dostávalo do vibrací a tak zvolnil, zatímco kapitalistický stroj absolvoval úsek bez obtíží. Mouťovi to ale nevadilo, dobře věděl čí mozoly byly vykořistěné a také to, že za devizy použité sobecky Lvem k nákupu mohlo být získáno tropické ovoce pro naše děti - naši budoucnost. Také věděl, že Lev si tento fakt uvědomuje a že mu to požitek z rychlé jízdy kalí.
Po šotolině trošku nastoupali - přes Podolánky směr Smrk (vrchol samotný /1276mnm/ odolal, časově už na tom nebyli nejlíp) a vlhkou popískovanou asfaltkou lesního závodu to slítli (Mouťa měl v jedné točce problémy, když vyhýbal pionýrské družině). Kolem chaty KV KSČ se zhoupli přes údolí a po silničce (víceméně vrstevnicové) najeli slušný kus - přestože v půlce změnila povrch i sklon, dorazili k cíli (Trojanovice) v 17:50, tj. s pohodovou deseti minutovou rezervou (rozjezdy lanovky jsou každou celou hodinu až do šesti). Jak je moderní sedačka (sloužící v zimě našim pracujícím k aktivnímu odpočinku) zvedala, postupně se otevíraly rozhledy na šťavnaté louky místního JZD a Frenštát (s MEZem) a úplně svrchu bylo možné uzřít třinecké železárny VŘSR, Kopřivnici (známou poddanskými bouřemi proti hukvaldské vrchnosti /r.1695/ a dělnickými stávkami počátkem 20.století) či Frýdek-Místek (kde u mostu deska připomíná hrdinství 8.pěšího pluku, který zde r.1939 bojoval s německými okupanty).
V toulkách za minulostí hlídka najela 45km a byla hrdá, že alespoň na pár chvil mohla cítit blízkou soudržnost s osudy partyzánů a prohloubila tak svou spjatost s jejich revolučním odkazem.
-mou-
Fotky z akce