1.08.1998
Brody v okolí Brna - 1.ročník (Bílý potok)

Od letadla vyrazila skupinka prvních brodařů: Mouťa, Bobo, Březoň, Prášek, Hrášek s Hrášicí, Vladkové (Jaroš a Rakšík), Svob ...Kočičím žlebem přes Hvozdec, Javůrek a 9+ jsme mířili k Bíteši. Cestu v poklidném tempu zpestřilo akorát rozrytí cesty dřevaři v úseku u dálnice (dokonce se tam podařilo pár lidem spadnout) a oběd (u něj nespadl nikdo). Ve snaze vyhnout se Bíteši jsem zvolil zkratku azimutem s dobrou vůlí, že tam jsou vzrostlé stromy a možná nějaká zapomenutá cesta. Nebyla, navíc dojezd k říčce ovlivnila bažina. Přesto pohled na les s roztroušenými bikery nepostrádal na zajímavosti. V další pasáži se na nás usmálo štěstí, protože pole žita, kterým jsem se musel ještě před týdnem prodírat, bylo už sklizené a přes strniště to šlo skoro samo. Nato jsme (zejména Rakšík a já) uspořádali soutěž o přejetí rozbahněného brodu s kládou šikmo přes. Neúspěšně - nejlepší pokusy skončily uvíznutím v nájezdu asi ve 4/5, nejhorší havárií ještě na prvním břehu.

Pokračovali jsme po proudu Bílého potoka, který měl neobvykle vysokou hladinu (po předchozích intenzivních deštích - dokonce jsme potkali jeden pionýrský tábor evakuujíc se z dosahu vodního živlu). Některé fordy byly slušné, v jiných - mělčích - jsme hráli různé hry, např. předjíždění, blokča, kleště, atd. Část účastníků se sice občas brodění vyhýbala s nejapnými výmluvami (jako že je to mokré nebo že mají v brašně foťák nebo že neví, proč jezdit skrz tu samou vodní překážkou tam a zpátky), ale většinu to celkem bavilo. Za zmínku stojí trekař Vlado alias Převodář, jehož styl (vlítnout v rychlosti do brodiště a vyjet ven na těžký převod pomocí vodno-polařských svalů) byl nekopírovatelný. Jinak jsme si počítali trestné body za nezvládnuté brody (u jednoho jsme si je připočetli všichni, protože pod hladinou byl kousek za půlkou schován schod, který podrazil všem bez milosti přední kolo).

Na Šmelcovně jsme se osvěžili jak kdo umí a pak už pokračovali dál překvapeni, kolik brodů tento úsek přináší (slabší pohlaví a půlka jela asfalt do Bitýšky, kde na nás čekala). Kromě jednoho lepení duše se nic nedělo a my si vychutnávali prostředí chráněné oblasti klidu. Po občerstvení ve Veverské B. jsme dojížděli po levém břehu domů (já jsem dal pořádnou ránu ve sjezdu od tábora). U letadla jsme si dali sbohem už za lehkého soumraku.

Epilog:
Během toho pádu u Priglu jsem (s největší pravděpodobností, protože nevím o jiném větším kousku) prdnul rám své žluté velryby /Moby Dick II/. Přišel jsem na to až za týden, když jsem čistil kolo a lak vepředu na rámu byl oprýsknutý. Detailnějším pohledem jsem zjistil, že štangle je ohnutá a spoj šikmo dolů je prasklý asi ze 75 procent. Nebyla to ale žádná velká tragédie, protože už jsem dlouho pošilhával po nějakém novém velocipédu, který by byl o něco lehčí než můj starý Olpran, posvařovaný snad z vodovodních trubek.


-mou-



  Fotky z akce