20.06.2004
Druhý 7.ročník „Brodů“

Pozvánka:
Moji milí známí,
vyhodnocením 7.ročníku "Brodů v okolí Brna" a diskusemi s eventuelními zájemci o tuto akci dospěl Výbor k rozhodnutí, že se pokusí o reparát. Tento bude účastníkům šitý na míru (nevím, zda pro ně tím trošku neztratí kouzlo, uvidíme) a proto se nepojede trasa A, B ani C, ale jenom "déčko".
Termín: 20.6.2004 (neděle)
Sraz: Žďárec u hospody (přeprava automobily přes Tišnov, Dolní Loučky a Říkonín)
Kdy? 9:00 (když vyjedete v 8:30 z Brna, tak by jste tam mohli být včas)
Trasa: Žďárec - Meziboří (po asfaltu 5km na zahřátí) - údolím Libochovky (12km) do Dolní Loučky. Celkem tedy 17km. Řidiči si zajedou pro auta (7km), ženy vyčkají v místní kondicionérované kafitérii.
Jiné: v Meziboří bude připraven tréninkový suchý brod
Alternativa: kdo prostě miluje jízdu vlakem, může jet 7:55 z hlavního nádraží do Říkonína (kde bude 8:43) a pak se do Žďárce po silnici (4km) přesune.
Organizační: kdo bude mít v autě nějaké volné místo nebo naopak se bude snažit do nějakého auta umístnit (sám vůz nemaje k dispozici), nechť se laskavě ozve.
s pozdravem
Mupy mup
jednatel

Před akcí:
čtvrtek
Čau!
Jenom máme na tebe s Beny jeden informativní dotaz. Jak to vypadá s nedělníma brodama? Budou se konat? Nevím, jaká má být přesně předpověď počasí, ale tuším, že jsem slyšela, že má pršet.
Míša
Milá Míšo,
brody budou. Předpověď je sice ještě trošku na dlouhé lokte, ale některé zdroje se odvážily uvést teplotu okolo 20stC a přeháňky. Myslím, že už jsme absolvovali víc brodů i za horší předpovědi (když tak se na chvilku schováme, času na akci máme dost). Do účasti tě ale opravdu nechci nutit za každou cenu - bylo by smutné, kdybys nebyla na nejdůležitější den tvého života 100%fit.
Osobně doporučuji klid na lůžku.
Zdraví a spokojené bytí přeje
Mouťa
PS: Už jsem si zajistil, že sám nepojedu - protože je to opravdu "decka" (diakritiku ať si každý doplní individuelně), bude mi půjčen Mates.

Akce:
Po teplé a povětšinou slunné sobotě přišlo ubrečené nedělní ráno a tak kromě spousty telefonátů organizátora s potencionálními účastníky ohledně jejich neúčasti došlo i k mimosmyslové dohodě o posunu doby srazu a tak namísto v devět dorazili do Žďárce: 9:25 dodávka s Míšou, Pavlem a Benládinem, 9:30 sólo Mouťa (původně zamýšlený Mates mu byl ve snaze o zachování rodu odňat), 9:40 Peca s Radýskem a chvilku před desátou Lev, Lvice Pavla a Lvíčátka (Adélka a Marťa). Opět se tak potvrdilo již známé pravidlo, že jediným důvodem k dochvilnému příchodu snad může být odjezd vlaku.

Bylo asi čtvrt na jedenáct, asi 18stC a nepršelo, když se banda hnula a trošku rozhýbala po asfaltce do Meziboří. U místního rybníka nastaly první komplikace - Mouťa sjel s hráze (za sedlem, kvůli sklonu svahu) a sledoval, jak zbytek čeká na pomoc - ta se brzy dostavila v podobě paní, která přes plot přilehlého stavení volala:“To nemyslíte vážně, jak si myslíte, že se to bude kosit!?“ (na serióznosti té větě trochu ubral fakt, že uvažovaná dráha vedla po kraji louky a že tráva bylo zrovna v té části celá slehlá po nějaké průtrži mračen, ale pelotonu to stačilo a tak se té pasáži s ulehčením vyhnul). První tréninkový suchý brod tak absolvoval jen Mouťa, který takové cvičení potřeboval asi nejmíň (ostatní jeho výzvy k průjezdu ignorovali, jen Benny se tam pěšky šla podívat, protože jí vrtalo hlavou, co to vlastně „suchý brod“ je). Podél vody pak po travnato/blátivých cestách razili dál, někde to šlo líp, někde hůř, podle toho, zda byly nivy posekané, shrabané či ponechané ladem. Pochválili místním chatařům těch pár babek, poddoubníčků a růžovek, co v košíku měli a dostali se volným tempem k Jeřábkovu mlýnu. Tam už čekaly šelmy (jely zkratkou přes Vratislavku) a tak se komplet pole mohlo vrhnout do prvního brodu.

Ten nebyl těžký, betonové desky s pěti centimetry vody ohrozily jen Mouťu, který si na jejich slizkém povrchu hrál s přední brzdou. Další kousky už ale jistou dovednost, smysl pro rovnováhu a odvahu vyžadovaly, zejména kameny v řečišti občas zazlobily. Každý se s tím popral po svém - Míša tahala silou; Pavel akci tentokrát nepodcenil a na nových širších pláštích (vzadu snad 2.25) s hrubým vzorkem vodou klidně projížděl; Peca si zastrčila zvonáče do ponožek; Radýsek se pochlapil a v pár případech si vypomohl opravnou jízdou; Benny se držela úzkostlivě rady Ladi „nevyndávej nohu z klipsem brzo - bojuj do poslední chvíle (a vyplatilo se - v nejhlubším místě si do proudu sedla a spodek až po břicho zmáčela); Laďa měl den a tak mu vyšlo vše do čeho vjel; Mouťa vymýšlel blbiny (kupř. předjetí Pavla ve vodě a nebo radil v jednom lehkém průjezdu, aby se volila levá stopa, protože vpravo to bylo mělčí atd.); Lev fotil a kromě jedné diskuze s domorodcem na téma „Majetkoprávní vztahy - povinnosti a práva vlastníků pozemků“ se moc neexcitoval; Pavla měla jako novicka víc obav než skutečných trablů (navíc její styl dokopnout v nouzi nohou kam to jde byl úžasný - Mouťa měl dokonce pocit, že by brody mohla absolvovat tak, že by z jednoho břehu dokopla nohu na druhý /do šňůry/ a následně se přes vodu přitáhla; Adélka (nejmladší účastník v historii akce - 9) ničila přítomné dámy výkřiky „já chci víc brodů“, z pár nejtěžších případů si sice ulevila (např. po mostku, anebo jindy ji Mouťa drže za sedlo a řidítka takřka brodem pronesl), ale dost jich i dala a společně s Marťou (11 let) sklidily zasloužené ovace (Marťa jezdila vodou dost divoce /jak je to s tím jablkem?/ a v době, kdy ještě Mouťa se Lvem nedávali záchranu spadla po příliš prudkém vjezdu do vody na bok, ale nesla to statečně - něco se ždímlo, něco vyměnilo a něco „doschlo“) - za Žďárcem dokonce daly jeden brod, kde předtím Míša s Benny „šlapaly“ (ty si za to pak vysloužily spršku ironických poznámek, ale povznesly se nad to, protože už bylo poledne a je zajímalo jen to, jak utišit kručení břich.

V 12:15 si na své přišli všichni, ranč U bizona byl přístupný veřejnosti (Mouťa se strachoval, jestli tam nebude nějaká uzavřená společnost a kuchyň zavřená, jak už se mu párkrát přihodilo) a takřka prázdný, takže obsluha si vylepšila doposud nevalné hodnocení. Taky česnekačka, kulajda a hovězí polévky, druhé chody a nápoje chutnaly a tak se všem výrazně zvedla nálada trošku pokažená skutečností, že při dojezdu k putyce začalo drobně krápat. Zvednout se od stolu bylo ale velmi těžké (pro mnohé jistě největší výkon dne) a zpětné obutí bosých šlapek do mokrých studených bot byla dorážka nejhorší. Lví rodinka se rozhodla to zapíchnout jako první (Marťa kategoricky prohlásila, že jede domů a zlomení chabého odporu zbylé smečky brala jako prestižní záležitost), přidala se Peca (jejíž limit 11km byl už dávno překročen a kterou nevyhecoval ani Mouťův zpěv „došlo uhlí došla pára, stojí vláček mezi poli“) a stáhla s sebou i Míšu a Benny. Když se trošku překvapivě „pobabil“ i Marťásek, zbylo na závěr řeky trio Pavel, Laďa a Mouťa.

Laďa, který zjevně popil hopsinkovou šťávu a furt nadšeně poskakoval, se těšil do akce nejvíc - hýřil extrémně dobrou náladou až do jednoho z výjezdů, kdy si ustlal na levý bok. Mouťa, který začíná espédéčkářům fandit si chvilku říkal „klobouk dolů, teď se vyhoupne jako čertík a bude pokračovat dál“, ale Laďa se nevyhoupl. S hekáním se vypnul ze zámečků a vyhrabal se na nohy a od té doby se Mouťovi "zdál nějakej povadlej" (ještě v jednom výjezdu to pak vypadalo na druhej bok, ale na poslední chvilku nohu ze šlapky vyprostil a po asi třech poposkočeních vše ustál). Když viděl osud svého druha Pavel, tak ten brod bulnul. Jinak ale byla úspěšnost průjezdů stoprocentní (pokud nepočítáme Mouťův úlet, kdy se namísto výjezdu na druhý břeh pustil po proudu a na pěkný výjezd už nenarazil). Tempo jízdy postupně gradovalo už v terénu, ale to, co se rozpoutalo na silnici od Falcovy spíš připomínalo závodění. Mouťa, který postrádal na takové sprinty devítikolečko a náladu, se držel přes D.Loučky, ale na konci Újezda už to vzdal. Sprinteři si pak odskočili na malou a na přilehlý pidibrod a tak je Mouťa zase předjel, svým tempem si pokračoval dál a vzhůru (závěr byl asi 4km do kopce). Za stálého deštíku (za celý den nespatřil slunko) pak něco před třetí dojel (spolu s Pavlem, který se na něj na kopci dotáhl) k autům. Tam právě zbytek výpravy nakládal do vozidel (kola se podařilo ostříkat hadicí v koňské jízdárně) a tak mohlo proběhnout loučení (Laďa dostal tak čtyři minuty). Tacháče trojice ukázaly cca 33km za 2:25h, na základě čehož byl jejich výkon uznán jako „céčko“ (oproti „déčku“ zbytku).


Ohlasy/Dozvuky:
Kurnik šopa, to bylo včera hnusně - seděl jsem celej den kdesi u Černé hory pod kusem igelitu a nadával na počasí. Ještě že jsem tě v tom brodění nechal samotnýho.
Ksík

Vzhledem k výbornému výkonu obou mládežnic Výbor uvažuje o uspořádání 1.ročníku akce „Dětské brody v okolí Brna“ - zatím se ještě vyčkává, jestli proběhlý nedělní výlet neovlivní jejich zdravotní stav a v případě, že ne, neprodleně zahájí přípravy.
Jednatel

-mou-

  Fotky z akce