15.03.2000
Obrázky z Holandska II aneb země tulipánů od A až po Z

předmluva:
Osobně si myslím, že bylo od Čapka napsání Obrázků z Holandska velmi nezdvořilé. Tahle země se za posledního více než půlstoletí moc nezměnila (alespoň to podstatné) a pokud chce kdokoliv cokoliv o „nýdrlandu“ říct, bude se vždy nerovně potýkat s mistrovým perem. Přesto mi dovolte sdělit vám pár poznámek, které vyklíčily v mé hlavě během tamního šestiměsíčního služebního pobytu.

Amsterodam
Byl jsem tam už víckrát, ale nejlepší na prohlídku města je použít okružní plavbu.

Beach volleyball
Jako příležitostného hráče mě fascinoval způsob, jakým je tady tato hra provozována. Pokud někdo nejde hrát na plac nastálo zbudovaný u některé z hospůdek (za což se neplatí, dá se však zamluvit), přinese si své hřiště sám - sada, která se vejde do tašky na rameno, se sestává ze saka, srolovaných lajn, dvou kvůli skladnosti na půl dělených kůlů, zavětrovacích provázků s kolíky a felšpatky na vyhrabání děr pro kůly. Stavba hřiště probíhá dost rychle a výhodou je, že se nestahuje - to za vás udělá příliv. Úroveň hry je velmi rozdílná a to od nadšenců, kteří to deset na dest plácají z první přes až po hráče, na kterých jsou vidět základy ze závodního provozování (okoukl jsem i na nějaký turnaj Světového poháru /pro který tam smontovali centrální kurt s tribunami/ - hrálo se za šíleného větru a ten, co hrál po větru, pravidelně prohrával). Nejvíc se mě ale líbilo, jak se na hřištích potkávali nejrůznější navzájem neznámí lidi všech možných barev a ras a že spolu bez výjimek vzorově vycházeli! Zní to hodně optimisticky, ale musíme si uvědomit, že základem k tomu byla skutečnost, že všichni měli dost vysokou lidskou úroveň (v Scheweningenu jsou hlavně ambasády a bydlí tu spíš „horních deset tisíc“). Ale i tak to bylo moc fajn (a dost v protikladu s českou rasistickou praxí).

Cyklistika
Kolo je asi nejoblíbenější přepravní pomůckou (v Hágu stojí na oslavu dokonce bronzová socha cyklisty s deštníkem v ruce a je tak přesvědčivá, že jsem si ji na chvilku přes zapršené okno tramvaje spletl) a to i pro to, že trávit čas zavřený v autě během pravidelných dopravních zácep není to pravé ořechové. A protože je po zemi vybudována opravdu záviděníhodná síť cyklostezek, jezdí všichni - od nemluvňat tažených v jakýchsi vozíčcích vejcovitého tvaru, přes drobotinu s vlaječkami na anténkách a dospělé (k nám do práce dojížděl jeden kolega denně padesát kilometrů) až po důchodce (dvěma babkám, co jely s tenisovými raketami v košíku bych hádal k osmdesátce). Navíc tam, kde stezky ještě nejsou a dochází k souběhu s motoristy, se jedná v porovnání s tuzemskem opravdu o idylku - tím, že každý řidič je často i cyklistou, chová se k v tu chvíli zranitelnějším spoluobčanům velice ohleduplně.

Drogy
Občas do vás někdo strčí ramenem, ale jinak nevidím moc rozdíl v tom, jestli někdo leží na ulici vožralej nebo zfetovanej, ono to vyjde nastejno.

Elektrárny
Na očích jsou zejména velké větrné, ale dost je jich mimo provoz (zejména poblíž větších aglomerací, prý moc hlučí).

Feudalismus
Tak jako Češi vzpomínají na 1.republiku a její 10.místo na světě v životní úrovni, si Holanďané vzdychají po sedmnáctém století, kdy si oni jako přední mocnost tučněli z lodní flotily a kolonií a pouštěli se do křížku s kdekým.

Galerie
Jednou jsem se vydal do A. s tím, že chci projít všechny výstavy ve městě. První jsem bulnul (jmenovala se Praha v běhu století), ale v druhém muzeu už jsem zkysnul do zavíračky (měli tam Noční hlídku a tak jsem se nebál).

Hrady z písku
Jak je pláž v Scheweningenu velká, tak jsou velké i akce tam pořádané, takže když někdo soupeří o to, upatlat z písku co nejhezčí věc, slétnou se přední plácači z celé planety země a se svými realizačními týmy budují jak vzteklí cokoliv vás může napadnout (i slušný kýče). Vše to preparují nějakým postřikem, takže to minimálně v průběhu klání odolá rozmarům počasí.

Invalidé
Oproti totalitnímu Československu (kdy byli někde zalezlí a nevystrkovali nos ven) jsou místní postižení občané velmi aktivní (často aktivnější než ti zdraví, co si toho neváží) a člověk na ně narazí při každé i velmi neobvyklé příležitosti - nikdo se za nic nestydí (nemá za co!). Prima, doufám, že u nás se to taky časem změní.

Jazyk
Hrozně chrochtají, ale když někdo umí německy a anglicky, tak rozumí i většině z holandštiny. Mně se dokonce podařilo podle návodu na pračku si poprvé v životě vyprat (naproti tomu v asijské kuchařce jsem se moc nechytal - otázkou zůstává, zda bych jí vůbec rozuměl v češtině).

Kola
Hlavně se kradou, je to zřejmě celonárodní zábava (možná se bere odcizení bicyklu jen jako zápůjčka za stroj, který byl kdysi sebrán pachateli). Už při první procházce ulicemi si člověk nemůže nepovšimnout velkého množství vraků, přivázaných řetězy k sloupům - jsou v různém stavu odstrojení (od chybějícího předního kola až po holý rám) a slouží zejména jako zdroj náhradních dílů. Většina obyvatel státu pak vlastní nejméně dva bicykly, přičemž ten první pro všední den je prastará hrůza, na kterou by v Čechách nikdo nesedl ani z recese. Kostitřasy jsou standardně vybaveny zabudovaným zámkem zadního kola (vedle brzdy je oblouk, z kterého se skrz výplet vysouvá ohlá tyč).

Letiště
Když letiště, tak Schipol - větší kousek s moderně řešenou čekárnou, do které ústí pohyblivé schody z podzemní železniční zastávky. Jednou jsem letěl s dvouletým Matějem a bylo to zajímavé. Dostal jsem pro něj ještě jeden pás (co se upínal k mému na břiše) a umístili nás (myslím si že schválně) poblíž 1.třídy (kde chodí letušky častěji) a vedle nějaké manžele právě v životní fázi „očekávání vnoučka“, kteří mi ochotně pomáhali s kdečím.

Moře
Někdy během dubna do té doby pustá a k venčení psů sloužící pláž (voda všechno smyje) ožije a v poměrně krátké doby tu vyrostou kolonie hospod, bufetů, restaurací a podobných atrakcí. Alespoň v Scheweningenu (což jsou takové přímořské Karlovy Vary). Plážové aktivity jsou často spojeny s větrem: pouští se draci, na rozhranní voda-souš jezdí různé vozíky, na vlnkách se houpají kite-surfaři, občas projede kolem nějaký windsurfař a dál na hladině můžeš vidět plachetky. Mně osobně učarovaly katamarány a tak mě Ben vzal s sebou, když ten svůj připravoval na sezónu - z přívěsu (který je celou zimu zaparkovaný na ulici! lodě se nekradou, každý by ji totiž poznal) se sundají dva plováky, tyčemi se uchytí na distanc, mezi se napne síť-paluba a pak už jen vztyčit stožár, vykasat plachtu a jedem (ono je to trošku komplikovanější)! Ale je to celé fajnové, udělané z laminátu, leštěného hliníku a bůhví ještě čeho, stojí to jako auto a je to moc pěkňoučká zábava. Katamaránisti mají svůj club-house hned na pobřeží, kde točí pivo, sledují podmínky (měří si rychlost větru, čtou zprávy o předpovědi počasí, o úrovni hladiny moře a spoustu dalších faktorů, nám suchozemcům utajeným) a mají zaparkovaný traktůrek na tahání plavidel do/z vody a působili na mě jako vybraná společnost (trošku mi připomínali plachtaře z medláneckého letiště).

Národ
Původní obyvatelstvo je poněkud hranatějších obličejů a potkat hezkou holku není úplně všední věc (obyčejně se stejně nakonec zjistí, že je to kupř. Polka, pracující tu jako AU-PAIR).

Oběd
Většina domorodců jí přes poledne velmi lehce (jablko, půlkrajíček chleba nebo jogurt s rohlíkem musí stačit). Zato večer jsem je většinou viděl cpát se usilovně.

Přísloví
„Co Skot zahodí, Holanďan zvedne.“ se sice v první chvíli zdá přehnané, ale časem přijde člověk na to, že je to pravda. Já se o tom přesvědčil na vlastní oči: „u nás“ v práci (rozuměj na Oostduinlaa 75) byl jeden Skot a jak šel jednou po chodbě, tak mu něco spadlo a za ním kráčel místní a … .

Q
Vypadá trošku jako spermie s bičíkem - populační úbytek řeší místní vláda dovozem čerstvého masa z bývalých kolonií (schválně, kdo ví, kde leží Surinam? Afrika? Asie? chyba lávky, je to v Jižní Americe).

Rovina
To, že je Holandsko placaté, je obecně známý fakt (jedinou terénní vlnou jsou až desetimetrové pobřežní písečné duny). Méně už se píše a ví o depresi, kterou při delším pobytu na rovině pociťují lidé zvyklý vídat kolem sebe nějaké kopce. Určitě by to dokázal nějaký vědec pojmenovat, ale to nemění nic na věci, že to není nic příjemného a nepřeju to nikomu.

Sport
Obecně skoro všichni „dačmeni“ sportují, spektrum druhů je široké a rozšířené jsou i sporty u nás jasně okrajové - pozemní hokej, softball/baseball či různé vodní zábavy. Hodně i sport sledují (někde v Asii právě probíhající rychlobruslařské závody je uváděly do extáze, stejně tak čučeli na ranní přenos F1 a svého „Verstapena“). Co však s nimi provedlo mistrovství Evropy ve fotbale, to se v našich krajích málokdy vidí - všechno bylo oranžové (i tatarka v hospodě, kdy číšník potutelně dodal:“však víte proč“) a v den zápasu probíhalo něco jako prvomájový průvod s ohňostrojem (na stadion a k velkoplošným plátnům a zpět).

Trip
S Janem a Benem (příjmení bych zkazil, takže je vynechám), kteří si nelhostejně řekli, že se jako cizinec bez rodiny můžu o víkendu nudit a tak mě pozvali na vyjížďku do kraje, jsme vyrazili časně ráno z Hágu směr západ. Bylo dost frišno (asi 4stC) a já nasadil pletené rukavice (moje revmatoložka by ze mě měla radost), zatímco místní poznamenali něco v tom smyslu, že jsem „VAˇCHÍÍ“ (což se používalo přibližně ve smyslu zženštilý) a jeli u nás neobvyklým stylem, připomínající rychlobruslení, kdy na střídačku je vždy jedna ruka je za zády (a ohřívá se). Zima jim musela být i tak, do běla promrzlé prsty nehřejí, ale řekl bych, že domorodci jsou otužilejší než my (trošku to souvisí s jejich spořivostí - své příbytky nepřetápějí a k vidění jsou i malé děti brouzdající se bosýma nohama mokrým pískem březnové 10stC teplé pláže). Poměrně v tempu (jaké mohou nasadit jen za dva různé národy se hecující blázni) jsme podél megaskleníků dorazili k „hůk ev holand“ - což je opravdu růžek země (za druhým břehem Rýna už jsou povětšinou jen poslední dobou uměle nasypaná území) - a stočili se k jihu. K vidění byly ohromná vrata (mající za úkol chránit Rotterdam před záplavami z moře, takovými, jaké ještě v padesátých letech způsobily desítky mrtvých), což je dílo opravdu grandiózní a která prostě zavřou tu mocnou řeku a hotovo. Pokračovali jsme ještě chvíli na jih a pak se začali stáčet do vnitrozemí (projevil jsem totiž přání vidět nějakou přírodu). Tam cosi jako o něco míň industrializovaná část země bylo, ale k definici volné přírody v českém rozměru to mělo hodně daleko. Člověk stejně vidí od baráku k baráku a lesy jsou takové mezi pastvinami zasazené třicet krát třicet metrů krychličky, co mají rovně zasazené stromy a je jima vidět durch, obehnané vodními kanály. Když k tomu připočtete totální rovina a podnebí s ostrovním charakterem, tak obdržíte něco, co jsem si opravdu nezamiloval (a nejen já, co asi cítila Sarajevanka, která mi dojatě vyprávěla o domově /nyní vypáleném/, odkud to na lyžování do hor či k Středozemnímu moři bylo co by kamenem dohodil). Přiblížil se čas oběda a tak jsme zastavili na krátkou pauzu. Místní si objednali kafíčko a papali k němu pišingr a na mou lahvovou třetinku piva koukali jako na jasné „FAUX PAX“ - alkohol dřív než večer, no to je asi nějaký opilec. A jelikož se mě po zbytek cesty úzkostlivě ptali, jestli se mě jede dobře a nemotá z alkoholu hlava, tak jsem si informaci o tom, kolik litrů piva běžně doma vychlemtám, ponechal pro sebe. Návrat proti větru nebyl „bohviečo“, schovat se moc nejde a jelikož na mém kole byla jen jedna funkční rychlost, dost jsem bojoval (to sváteční kolečka mých společníků šlapala lehčeji). A tak jsem byl docela rád, když se přede mnou konečně objevil můj dočasný azyl a já mohl zalízt do baráku.

Úředníci
Jsou stejní jako na celém světě.

Vítr
Vane skoro pořád a je dost prudký - konečně mi došlo, proč někdy jede peleton při rovinatých etapách poskládaný šikmo a to i ve více skupinách - je totiž důležitější chránit se před větrem než před odporem vzduchu vzniklým jízdou.

Wasser
Čerpat vodu zpátky do moře, to se myslím dělá jenom na jednom místě na světě.

Xenofobie
Tady ještě není dost zavedené slovo.

Y
Něco na YPSILON? To je asi nějaká blbost.

Záclony
V tomhle ohledu je Holandsko velmi podobné Rusku, taky je nemají, ovšem důvody toho jsou diametrálně odlišné.