10.04.2004
Severně od Blanska

páteční prolog
Mouťa poslední dobou nespával dobře, ale inkriminovaná páteční noc překonala všechny předchozí. Otáčel se z boku na bok, vrtěl hlavou po zpoceném polštáři a vyschlými rty mumlal:" To místo, to místo." Ve tři ráno už to nevydržel a vylezl z postele. Vytáhl z knihovny mapu okolí Blanska a nedočkavými prsty ji složil tak, aby byla dobře vidět oblast severně od města. A ačkoliv znal onu část nazpamět, pil ji dychtivýma očima zas a zas. Tak už ji má opět před sebou: klikatící se zurčivý potůček, houpající úval, prudký sráz zařízlý k říčce, pozvolná stráň, podlouhlá mýtinka...... poslední kousek země, kterou ještě nemá z této mapy projetou.
Co kdybych to zmákl v noci, třeba teď hned? honilo se mu v hlavě, ale posléze tuhle myšlenku zavrhl - pro dnešek neměl dobité baterie do světlometů (navíc bylo stále příliš chladno na takové nápady) a výhledově to bylo také nevhodné, protože krajinu ve tmě by asi moc nepoznal. Ptáci venku řvali do bolesti a on znovu a znovu klouzal zrakem po papíře. Nevnímal tok času, byl jako by v transu a tak sebou trošku škubl, když se mu za zády objevila Romana s váčky pod očima:" Co tady strašíš? A jó, Blansko. Víš co, já to vzdávám, jeď si tam třeba zejtra." zamumlala a odpotácela se zpět do kutlochu.

sobota
Dojeli autem do Ráječka, zaparkovali vedle hospody vzhledu pevnosti modrokabátníků z Vinetůa a poskládali si svoji šlapostroje dokupy. Ptáte se kdo? Neptáte, protože je to jasný, kdo jinej než Lev a Mouťa. Nejprve se vydali proti proudu klikatící ho se zurčivého potůčku (který byl navíc průzračně čistý) a v přece jen chladnější náruči lesa dooblékli dříve posvlékané díly. Prohopsli pár minibrodíčků (boty zůstaly takřka suché) a drželi se červené turistické stezičky. Ta kopírovala vodu tak dlouho, až ji to přestalo za rybníčky bavit a utekla na silnici. Ale asfaltem se naši hrdinové moc nepotrápili, po pár metrech se zase uchýlili na hliněné lesní cesty. Na horizontu v hustém porostu nastudovali text na křížku, který říkal, že zde před sto zahynuli bleskem čerství novomanželé a dumajíc o vrtkavosti osudu pokračovali do Kuničky.
Před dědinou samotnou se zhoupli v úvalu v prvním kratičkém, ale libovoučkém sjezdíku, který končil podél dřevěného plotu dvoumetrovou mezí a pravoúhlou točkou na polňačku (všechno v trávě). Kdybyste tam někdy jeli a pokud by se vám zahnout nepodařilo, nezoufejte, nic se neděje, jen se rozbijete se o na druhé straně postavenou ohradu. Mouťa ale svou třídu nepotvrdil (protože trošku znejistěl nevěda přesně kudy vede trať a protože mu tam zavazel fotograf) a projel úsekem bez karamboláže. Víska byla ale ukázková, žádné nevkusné krychličky s plochou střechou a tak poutníci probírali aspekty chalupaření v důchodovém věku. Chvilku ztráceli výšku po neudržované silnici a Mouťa (jehož tachoměr není vybaven funkcí "nejvyšší dosažená rychlost během výletu") tradičně v maximálce, když zrovna četl budík, trefil hlubší rygol, ale ustál to. Po návratu do terénu dal Mouťa přednost momentálnímu sjezdovému požitku před exaktním sledování plánované trasy a nepřesvědčivě vyznačenou stezku ztratil. Odchýlil se jižněji, část potencionální energie neoptimálně spálil po asfaltce do Doubravice a přišel tak na rozdíl od svého druha o možnost vychutnat si prudký sráz zařízlý k říčce. Pak se chvilku se Lvem hledali, ale jejich mobily (Mouťa si půjčil od Romči) je daly zase dohromady.
Oběd v restauraci na náměstí byl spíš podprůměrný a obsluha poněkud pomalejší, což ovšem korespondovalo s faktem, že byli prvními hosty po včerejším do ranních hodin trvajícím šipkovém turnaji. Za velmi líného tempa (jež diktovala debata na poměrně široké téma "úpadek vlivu náboženství na společnost a jeho následky na krajinotvorbu v průběhu dvou minulých století") stoupali oba aktéři pozvolnou strání zalitou paprsky síludokazujícího slunce. Až oblaka baboček ukončila rozpravu a zrychlila pohyby - přece jenom výkřiky typu kopřivová, osiková, admirál, paví očko nevyžadují až takovou mozkovou činnost. V údolíčku se potvrdil jejich původní odhad, že tam nějaká cesta (navzdory mapě) musí být a taky že jo. A dokonce ze sítě cyklostezek. Když se dostali na kraj lesa, Lev se pokusil nasnímat do fotoaparátu káně a už to vypadalo nadějně, protože dravec trpělivě poletoval pár metrů od objektivu, ale obsluha přístroje váhala, zda bude lepší předvolit režim "létající předměty" nebo "divoká zvěř" a pták dostal mezitím hlad a tak odletěl někam lovit myši, aniž by byl oportrétován. Zanořili se zpátky do hvozdu, který byl čarokrásný: ztepilé stromy smíšeného porostu měly kořeny obalené hustým mechovím, křoviny právě kvetly spoustou malých kvítečků a podlouhlou mýtinkou se mihla volavka klouzající k tůňkám skrytým v rákosí. Z nedaleké hájenky vyšlému fořtovi pochválili, jaký má pěkný revír bez lidí a po chvilce nejistoty trefili zelenou značku a vrchol Škatulec (656mnm). V rozpuku jara rašící příroda je tak očarovala, že úplně zapomněli nařezat proutky na pondělní mrskůt.
Pak si zasjezdovali v terénu na vlas podobném tomu, co leží pět kilometrů východněji (a který Mouťa zná dokonale, protože se tamtudy vracívá z chalupy) a dostali se do rušnější oblasti, kde řádili s motorovými pilami těžící dřevaři (objeli koňský povoz s fůrou dříví) a kde se semo tamo poflakovali nějací výletníci. Do civilizace už to zkrátka nebylo daleko. Navíc se po lese štrachal nějaký emtébéóák {do milionáře tak za deset tisíc - je to a) příslušník speciálního vojenského útvaru /military tactical batalion operator/; b) lesní dělník aplikující protikůrovcový postřik; c) závodník orientační jízdy na kole; d) majitel staršího modelu vozu značky Škoda} a tak jim nebylo moc líto, když dorazili k okraji Blanska a tím společný výjezd zakončili (Lev jel po vlastních až do Brna a celkem si mákl, hlavně ve stoupání Adamov-Útěchov; línější Mouťa si dal ještě drobnější okruh k autu a denní sportovní aktivity doplnil fotbálkem).

epilog
Tu noc po výletě usnul Mouťa opět dobře. 55-ti km pohybu pomordované svalstvo přijalo s ulehčením možnost povolit se a během malé chvilky už naplnil malou místnost ložnice sytý zvuk pravidelně oddechujícího spáče. Klid a mír zavládl v jeho duši, ale ne nadlouho - za týden dostal k narozeninám od Lva pěknou mapu Broumovska.


-mou-

  Fotky z akce