6.04.2001
Pátá/šestá "jarní" kolovačka

Vzhledem k rosničkářským vizím na víkend (déšť, zima) a k nedělní plánované návštěvě dětského představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký jsem vyrazil na bike netradičně již v pátek. Bylo okolo 10stC, pofukovalo a v jednu chvilku dokonce svrchu spadlo několik kapek. Jel jsem klasickou Šmelcovnu. Nudu stoupání Kočičím žlebem vylepšilo nové dopravní značení s ležícími policajty - měřil jsem si, kolik metrů je mezi cedulí "100m k hrbolu - příčné stružce" a překážkou samotnou. Oba sešupy (od Ríšovy studánky i ke Šmelcovně) byly super, akorát trošku slzely oči.

V hospodě jsem ztratil asi hodinu času, a navíc jsem si objednal pouze průměrný guláš a ne od pohledu dobré uzené maso na prkýnku. Vystoupal jsem po červené na kopec a pak sjel pod Lažánky (s jedním malým kufrem). Bezprostředně po sjezdu do V.Bitýšky se stala zvláštní věc - namísto abych zavýsknutím, řevem či jinak uvolnil nashromážděné emoce, tiše a nezvykle smutně jsem jel dál. Hlavou se mi honilo spousta myšlenek jako např.: můžu to vůbec (za dané konfigurace podvozku) zajet rychleji než dnes? nebo Jaký je tvar závislosti dosaženého času na míře podstoupeného rizika - jsem už teď někde v příliš strmém úseku křivky?...atd. Padl na mě takový zvláštní kolařský splín a v jeho útlumu jsem dojel až domů (dokonce jsem vyměkl a při pohledu na novou tabuli "Nebezpečí pádu" na začátku priglu sesedl!).

Jinak musím opět pochválit Slověny, protože jsem jednu potkal na rozcestí u konečné parníku a přesto, že to jela poprvé, tak se ji mě podařilo asi v půlce dojet (když jsem se zbavoval dvou škopků ze Šmelcovny).


Úterý: anžto jsem nečekaně dostal vycházku a bylo jakž-takž (asi 13stC, většinou se prodíralo skrz polozataženou oblohu slunko), rozhodl jsem se (vzhledem k pokročilé denní době - bylo těsně před pátou) objet Prigl. Terén byl od víkendových přeháněk pod suchou vrchní "kůrou" stále mokrý - poprvé jsem to zjistil na kraji Wilsoňáku, když jsem lehl v zatáčce na bok. Až k Veveří jsem dřel asfalt, pak jsem přešel po červené na šotolinu. Vyhecoval jsem se a i když to občas klouzalo jsem v sedle zdolal všechna stoupání. Při přeměně potenciální energie na kinetickou jsem se dost vyblbnul, protože se na vlhké hlíně daly točky pěkně krájet. Ubalancoval jsem i jedno skoropoložení a následné přespřílišné narovnání. Na mostě přes Svratku jsem měl na tacháču nakroucenou dvacítku (dostal jsem se na něj asi za 50min).

Na cestu po levém břehu jsem si nasadil helmu (nedělám to vždycky) a vyplatilo se. Skalnatým úsekem na začátku jsem projel snad stokrát a přesto, že jsem měl párkrát problémy, teprve až po instalaci tabule "Nebezpečí pádu" se mi podařilo spadnout - škrtl jsem levou šlapkou o maličko víc, než bylo únosné a odkláněje se (jak ve zpomaleném filmu) od svahu jsem přepadl dolů. Ve vzduchu se mi podařilo zbavit se kola (vyrval jsem se z klipsen i s jedním řemínkem) a přetočit, takže jsem nedopadl na hlavu, ale na bok. Dotočil jsem kotoul a zůstal viset na malém výběžku, zatímco mnou uvolněné kameny pokračovaly dál a efektně šplouchnuly do vody. Ujistiv starostlivě volající rybáře na druhém břehu, že jsem OK jsem se lehce podřený vydrápal zpět na pěšinku a pokračoval dál (přes kritický úsek jsem napodruhé kolo zbaběle převedl bez jakékoliv myšlenky na opravný pokus). Zbylá cesta proběhla bez příhod - jenom se mi blbě držely pokřivený ródle.
PS: Až později jsem přišel na to, ze štangla má od té doby asi centimetrovou prohlubeň.
PPS: Stejně si myslím, že na ceduli je chybný nápis, mělo by tam spíš být “Možnost nebezpečného pádu”.


-mou-