1.05.2001
Rokytná - průzkum brodů

(aneb byl první máj, byl lásky čas a Mouťův hlas zval k brodům zas)

Když se mi po dvou strike-outech a jednom "HáPěčku" podařilo konečně (v jednu hodinu kousek za Třebíči) odpálit homerun, nazrál čas změnit sport - přezout se z basebalových spajek do cyklobot a začít motat nohama. Počasí bylo celkem teplé, přes 20stC, ale foukal silný jižní vichr a já měl namířeno přímo proti němu - do Jaroměřic. Navíc v té oblasti není vhodná terénní cesta ukrytá v lesích, takže jsem asi hodinku musel bojovat na asfaltu, než mě bylo dovoleno si objednat na náměstí řízek a několik vynikajících Budvarů.

Po obědě jsem dojel k řece Rokytné a již první pohled naznačil, o co půjde - v korytu se líně válela hromada vody. Hned premiérový průjezd řekou potvrdil můj předběžný odhad, že se 4.ročník brodů bude muset konat někde jinde - a to v okamžiku, kdy se mi "nad štanglí zavřela voda". Pokračoval jsem dál mírně zvědav, co bude následovat. Nejprve to bylo pár obdobných brodů, pak mě málem na jedné louce postřelili místní čarostřelci omylem ze vzduchovky, potom postupně zrychlování (a snižování hladiny) toku a brody čím dál tím zajímavější. Mezitím jsem asi v půlce po nějakých 15km zjistil, že mám už tři hodiny průměrnou rychlost 5km/h a že mi to domů nějak nevychází - důvodem byla nepřítomnost jakékoliv stezky (žlutá či modrá turistická znamenala, že podél vody jsou občas na stromech značky, ale jinak že si člověk má najít po drkotavé louce cestu sám kde chce). Ještě jsem hodinku poskakoval v terénu - odměnou mi za to byly pěkné brody: nejprve jsem postrašil skupinu výrostků okolo 16 let (která si pinkala na břehu s balónem a čekala na se soumrakem propuknuvší lásky čas), když jsem vylétl z lesa ve svém blátivém dresu těsně u nich, rozestřík vodu a zase zmizel; potom se mi podařilo projet bez stoupnutí “na zem” technickou pasáž v rozdvojení říčky a nakonec jsem ustál štanglový brod s blátem. Cítil jsem ale, že to je tak všechno, co jsem schopen ten den předvést a tak jsem řekl sbohem hejnům komárů a mušek a uhnul u mlýna na asfalt.

Následoval přejezd do Ivančic (po cestě jsem ještě ukojil hlad a nedostatek cukru v těle dvěma skvělýma jedovatě zelenýma točenýma limonádama s miňonkama). K autu, které jsem si tam ráno v předtuše problémů dovezl, jsem dorazil asi o půl osmé za pološera a na sundávaném počítači byla devadesátka a 5h40.


-mou-