5.05.2001
Orienťák - Jedovnice

Prolog:
Vážený pane řediteli,
na základě našeho pátečního rozhovoru u pobryndaného stolu v bufetu na Kravcu zasílám přihlášku k závodu 5.5.2001 - scorelauf: Jiří Moutelík, H19-40, bez reg.čísla, bez sportidentu, bez požadavku na ubytování a Vratislav Rudický, P (příchozí), bez reg.čísla, bez sportidentu, bez požadavku na ubytování. Prosím o současný start obou závodníků.
Děkuji předem za kladné vyřízení mé žádosti.
Světu mír
Mouťa (co zná Míšu Malou)
PS: Bohužel se nedělní a pondělní etapy z rodinných důvodů nemohu účastnit (mám zaracha).
PPS: Slibuji před svými druhy, že pojedu jen po cestách.

Potvrzuji přihlášku na Remerx Cup :-)
Aleš

S Vraťou (který až v průběhu dopoledne postupně zjišťoval, jakou akci jsem pro něj nachystal) jsme vyrazili hned po brzkém obědě a to autem - původní záměr dojet tam na kole nevycházel časově. Prezentace byla od 12 do 13 a my do kempu přijeli na pohodu asi 12:50. Po vystání fronty jsme se dozvěděli, že jsme oddíl BRN - jako Brno a dostali igeliťák, ve kterém byly kartičky na cvakání kontrol, dvě lepení a nějaké reklamní předměty - myslím na protektorovaní gum. Čas startu jsme měli oba 11:00 a chvilku nám trvalo, než jsme vypátrali, že to znamená jedenáct minut po 1.startu v 14:00. Potkali jsme pár známých - Boba, Laďu, Míšu, Radku, Pecu, .., prošli úspěšně technickou kontrolou a začali se připravovat ke startu. Jelikož jsem předtím po cestě od hráze poztrácel šroubky držáku mapy, tak jsem chvilku somroval po zaparkovaných dodávkách s kompletně vybavenými dílnami na opravu kol. Bylo tam spousta nadšenců nejen z celé republiky, ale i ze Slovenska a odjinud. Ovlivněni atmosférou "boxů" jsme pak poněkud vylepšili náš vzhled (zejména sundání masivního zámku z Vraťova stroje bylo výrazným krokem blíž evropské špičce). Poflakovali jsme se v prostorách cíle, čas běžel a my se začali rozhlížet, odkud se startuje. Překvapením bylo zjištění, že asi kilák a půl od nás. Hodili jsme za hlavu možnost navštívit ještě auto za účelem drobných úprav a vyrazili. Poněkud udýcháni jsme asi po 15min dojeli k několika čarám na polní asfaltce. Po vyčůrání už jsme šli na to.

První minutu jsem strávil lelkováním, druhou a třetí zuřivým čtením mapy a malováním si trasy (byl to scorelauf). Celkem mi to šlo (až v průběhu závodu jsem zjistil, že jsem zapomněl spojit čarou "jen" jednu z 18 kontrol). Pípnul start a já nasadil tempo, které mi mělo zajistit umístění v lepší polovině výsledkově listiny. Vraťu jsem nechal daleko za sebou už v úvodním stoupáníčku a blížil jsem se k první kontrole. Jak se mi třásla mapa před očima, tak jsem ji asi o 200m přejel, takže jsem se vracel a při té příležitosti se opět potkal se svým přítelem. 2. a 3. kontroly byly snadné a já pln sebedůvěry mířil ke 4. Ta byla jako jediná někde v třetině poměrně strmého kopce a já se ji pokusil dosáhnout svrchu. Sjel jsem ale o jednu cestu dřív, než jsem měl (šířky cest a odhad vzdálenosti mi dělaly zpočátku dost problémů) a přesto, že jsem potkal jednoho ze závodníků a ten to v půlce sjezdu otočil, já jsem nevyměkl. Ztratil jsem všechnu výšku, co jsem mohl a dojel až na kraj mapy. Následoval výjezd terénem, během kterého jsem si motivačně sprostě nadával. Ve stoupání jsem potkal kufrujícího Petra Jambora (z Anete), kterému jsem alespoň ukázal, kde je na mapě. Ztratil jsem asi 10-15minut a spoustu sil.

Od čtverky jsem sbíral kontroly jak na běžícím pásu (bylo jich na můj vkus hrozně moc na malém prostoru), dost jsem jich dohledával i podle lidí, ale i naopak. Les byl chvílemi přeplněn závodníky - např. když jsem našel jednu trošku schovanější kontrolu, tak se na mě hned stáhlo asi 5 okolojezdících. Přečkal jsem i nebezpečný moment, kdy na rychlejší cestě jsme jeli proti sobě dva a oba se skloněnýma hlavama studovali mapu. Po 17.lampiónku jsem ve vzácném sjezdu (většinou se vše jelo po náhorní plošině s minimálním převýšením) dokázal vyjet poměrně svižně do lesa, ale byl vysoký a řídký, takže jsem si akorát trošku změnil tep.

Dojezd byl po lesní asfaltce a poté, co jsem se efektním smykem dokázal vyhnout závoře a nespadl únavou před cílem, mohl jsem předat svou kartičku pořadatelům. Mapu jsem měl zmuchlanou jak kus hnoje (po sedmnáctce jsem už neměl čas ji složit do mapníku), čepici pod helmou propocenou durch, ale jinak jsem byl celkem fit. Za hodinu a půl jsem najel 21,5km (optimální trasa byla 18,5) a skončil 79. z 93. Vraťa už na mě asi čtvrt hodiny čekal a říkal, že se mu závod líbil - zejména okolo jedné kontroly viděl na pěšině pěkné držkopády přes klacky. Rozloučili jsme se a spokojeně (já jsem se děsil velkých organizačních prostojů, ale mělo to prima spád) odjeli zpět na chalupu.


-mou-