23.10.2001
Šmelcovna

Zdravě natěšen nízkou četností cykloakcí během posledních měsíců a u vědomí si faktu, že tohle úterý je s největší pravděpodobností poslední teplý den před zimou (asi 16stC, ale na slunku dost příjemně) jsem po obědě utekl ze zaměstnání a po bleskové zastávce doma (slib, že budu v pět doma) dovezl kolo autem k Priglu. 14:00 jsem odpíchl směr Šmelcovna se snahou změřit si, jak dlouho mi který úsek trvá (abych mohl sdělovat ženě sofistikovanější odhady dob návratu).

Byl jsem tak soustředěný na podání co nejlepšího výkonu, že jsem nedoklapl tacháč a prvních 8 minut a necelé dva kilometry neměřil. Na můj standard poměrně svižně jsem vystoupal k Ríšově studánce (15min), vyřádil se během následujícího sjezdu na hromadami listí pokryté a vodou rozryté a vlhké cestě (trefil jsem i pár šutráků, ale bez větších následků) a pokračoval dál. Počasí se furt drželo - po vyjetí z lesa paprsky slunce sympaticky hřály do zad a bezvětří ulehčovalo polykání kilometrů (já měl na sobě jen kraťasy a až do konce výletu jsem nemusel sahat do brašny pro podzimní doplňky). Stroj sekal dobrotu (nový řetěz a osmikolečko se spolu skamarádily a spokojeně ševelily), smíšené hvozdy za Hvozdcem hrály všemi barvami, pár posledních houbařů se potulovalo v houští a nějací domorodci tahali z lesa větve nařezané k zakrytí choulostivých zahrádkářských komodit. Zemědělci pracovali jako diví a vzduchem vrčel nějaký vrtulníček.

V Javůrku jsem se nezastavil ani na úpravu výstroje (helmu jsem nasadil za jízdy) a hned se spustil dolů. Po severovýchodní stráni tekla občas voda a já byl zvědav, jak bude držet stopu moje nová přední guma. Začal jsem krájet cik-cak zatáčky a odváděl slušný výkon až do posledního pravotočivého caku, co je před závěrečnou dlouhatánskou rovinkou (pak následuje už jenom lehká levá, pravá vracečka, krátký rovný díl a mírná levá k orientační tabuli před zahrádkou). Ustlal jsem si na skalkou prorostlé šotolině, která získala asi sedmicentimetrový skalp z mé kýty a to z místa kousek vedle basebalových zjizvení.On taky ten pád moc klasický slajd nepřipomínal, podobné klouzance spíš předvádějí žokejové MS silničních motorek (akorát, že moje tenké trencle chrání o něco hůř než jejich kožené a chráničema vycpané kombinézy).

Ke Šmelcovně jsem se dostal ve tři, udržujíc poměr čistý/hrubý čas velmi blízko jedničce. Za čtvrthodinku jsem se pak rozhlížel z maršovského vršku (trošku jsem se zdržel rovnáním pádem pokřivené strůje klipsen). Stejně mi to trvalo do Lažánek - zvolil jsem prvotrasu polňačkou ke smeťáku a potom azimutem křovinatým srázem po nějaké srnčí stezičce. Celkem mi to sedlo, akorát ve stoupáčku za minibrodem jsem prořadil a musel slézt.

Sjezdařské orgie v kopci nad Bítýškou patří obvykle k vyvrcholení celé výpravy. Ani úterý nevybočovalo z tradice. V pokusu o trošku jinou trasu jsem nejprve jel slepou uličkou tam a zpátky, pak jsem polámal nějaké na zemi ležící větve a projel opravdu rychle jehličnatou pasáž. V dalším úseku jsem první zatáčku zvládnul na jedničku a v druhé (u posedu) vyhořel - nedobrzdil jsem do ní a vzhledem k tomu, že tam byla mokrá tráva, jsem se neodvážil do ní položit (protože bych natuty skončil na mém podřeném a bolavém boku). Přejel jsem, taktak jsem vyhnul zavětrovacímu drátu číhadla a ztratil hodně rychlosti (sklon svahu naštěstí sám zajišťuje opětné nabrání grádů). Pečlivé čtení greenu pod haldami lupení bylo základem k úspěchu v závěrečném korytu, oproti předpokladům ve spodní části vylepšeném kárkou se dřívím (kdo zná zmiňovaný úsek a šířku klasického vozíku, ten si může snadno představit, kolik volného místa na průjezd zbylo).

U kočky pod slunečníkem jsem jen vyžahl pivsona a pokřoupal česnekové brambůrky a ve čtyři hodiny už stanul u začátku levobřežního terénu. 15 minut mi stačilo, abych se dostal zase na asfalt a přesně o půl jsem byl u auta. Na počítači byly 2h12 a 41km (když přidám i odhad za nezapsaný začátek). Čau

PS: Odřenina na boku (Matějem trefně nazvaná fuj-fuj) výrazně mokvá a snaží se furt přilepovat ke gatím a tak jsem vynalezl tzv. provzdušňovátko (ránu jsem skryl pod krabičku s větracím otvorem, přilepenou k noze a nošenou pod šatstvem - drželo to dokonce i během volejbalu).
-mou-

PPS: Mýtus krabičky časem dosáhl takového věhlasu, že o něm v roce 2011 složila báseň i slavná brněnská básnířka Šárka:

Přítelkyně má.

Krabičko od hermelínu
s Tebou rád splynu,
má přítelkyně tulivá,vzdušná, mazlivá.
Jsi tu jen pro mě,
v tu pravou chvíli se s Tebou sžívám,
papírku obyčejný.
Úprav pár a malé díry.
Kolo mám rád
a teď i zrající sýry.

Všechno je tu pro něco,
barevný obale sýru,
koho by to napadlo,
že zachráníš kolaře,
co na těle má díru.

Sedřený na kost
vracím se ze sjezdu,
unešen přírodou,
přehlédnuvší betonový most
upadám nejen na hubu
a hojím si místa bolavá,
mokvající rána,
firemní obleček,
šanci jí dýchat nedává.

Přikládám si Tě,
stvořenou k obrazu svému,
na místa co z přilnavosti textilu
maj trému.
Dýcháme spolu každičkou sekundu
minutu,
než mi zas dovolíš vyrazit z domu.

Krabičko od hermelínu
s Tebou rád splynu,
má přítelkyně tulivá, vzdušná, mazlivá.
Jsi tu jen pro mě,
v tu pravou chvíli se s Tebou sžívám,
papírku obyčejný.
Úprav pár a malé díry.
Kolo mám rád
a teď i zrající sýry.