24.11.2001
Předzimní Baba/Sokolí vrch

Jelikož Bobo neměl spravené kolo a Bleri se vymluvil na to, že mu chybí návleky na boty, vyjeli jsme se Lvem jen ve dvojici. Sobota by byla jen běžně chladná (asi 2stC a občas vylezlé slunko), ale ostrý ledový severozápadní vichr z ní dělal mrazivý den.

Vyrazili jsme o půl jedenácté z Čápkové a přes Konečného náměstí, Veveří, Tábor, Zborovskou, Chládkovu, Korejskou, Voroněžskou, mostek nad Žabovřeskou, Královopolskou, Technickou a U vodárny se dostali na Palačák. Zhoupli jsme se ke křížku nad letištěm, kde se nějací šílenci marně pokoušeli vypouštět draky - vzdušné proudy jim trhaly provázky a potah. Obdivujíce nové na poli vyrůstající zahrádky jsme se kolem prachárny konečně dostali do terénu. Náruč lesa nás přivítala závětřím a střídáním tvrdých, zmrzlých a občas jinovatkou pokrytých úseků s měkkým blátíčkem a loužemi. Vše bylo pokryto místy značně vysokou vrstvou listí (občas vylepšeného žaludy). Zahřáli jsme se šplháním na Babu a zlobili se na psa, který nás okradl o kus zážitku v jednom z minisjezdu (Lev se pokusil v plochodrážním smyku trefit strom, ale bez úspěchu).

V sešupu k rozcestí pod Sychrovem jsme si trochu proplakali (Tygr bez brýlí o trošku víc) a pak se už pustili do ukrajování metrů hřebenu. Příroda byla tichá, poutníků na cestách minimálně a my nasávali duch kraje všemi póry. Tradičně kvalitní byl kuřimský hang, v horní půlce ježděný poslední dobou na jistotu po širší cestě. Potom jsme ještě dali pro Lva premiérový objezd městečka vrstevnicí po kraji lesa. Krátký asfaltový přejezd do Knínic opepřil protivítr. Celkem rádi jsme se schovali mezi kopce, podél potoka nás však potrápilo blátisko (obalili jsme své stroje fest a ten můj od té doby vyluzoval všemožné pazvuky). Po nezbytném oklacíkování (Lev ve mě důkladností očisty vždy vzbudí dojem, že už jsme dojeli a on že připravuje bicykl na uložení do bytu). Polňačkou, co je na mapě zaznačená poněkud nadneseně plnou čárou jsme se propracovali na čebínskou silnici, po větru vyjeli k cestě na Sentice a těsně před nimi odbočili na novou lesní asfaltku k Sokolímu vrchu.

Tím už jsme se ocitli na hřebenu Hradčany-V.Bítýška. Nahoře jsme dali jednu z mála pauz, dopili z termosek teplý čaj (přičemž trnuly zuby, prokřehlé dýcháním otevřenou pusou) a koukali na lesní dělníky, jak traktorem stahují dříví z lesa a třídí je na smrkové a bukové. Předvánoční náladu podbarvovala vůně jehličí kácených stromů. Před námi byl parádní sjezd ke Svratce. Málem jsme sice přejeli odbočku na modrou turistickou pěšinu, jinak ale šlo vše jak na drátkách. Třešničkou na dortu pak byla dvojice skokánků, situovaná už mezi domky na kraji Bítýšky, u které se na nás vrhl po sedlo vysoký boxer. Byla jedna hodina a naše břicha se nás oprávněně ptala, jestli by se pro ně nenašlo něco teplého. Odpověď nám dala restaurace na náměstí (boršč, žebra nebo guláš a pivo). Posilněni jsme si před lokálem okoukli žlutý termoplastový rám Meridy (15-20litrů), kterou přijel jeden z dvojky bikerů (jediných, co jsme ten den potkali - ovšem zdaleka ne tak zablácených, jako my). Dojezd po levém břehu okořenil párem pádů Tygr: napřed si na úplném začátku kousek za rozcestím ustlal v hromadě listí, pod kterým si nepamatoval profil svahu (měl jet víc vpravo) a potom "vysedl", protože mu přední kolo uteklo do díry ve stráni k Zouvalce. Když jsme před třetí končili ve městě, byli jsme rádi, že jsme vybrali ze dvou variant tu kratší (delší předpokládala protažení až k památníčku partizánské roty gen.Luži). I tak jsme udělali za 3h20 čistého času 55km.

PS: Návleky jsme nepoužili, na ty dojde, až přijde skutečný holomráz.


-mou-