20.04.2003
Triptych „Jak jsem potkal turistu“, díl druhý - V skalách nad Jihlávkou

Kulisa strmého srázu, do nějž na kraťounkém jetelném úseku funí opocený obrýlený oblácený a oškrábaný muž středního věku (je oblečen úměrně teplému slunečnému jarnímu dni v kraťasech a tričku). Vzrostlý bor je doslova protkán stezičkami očividně vyšlapanými obyvateli nedalekého dvěstěhlavového chatičkového kempu.

Cyklista (udýchaně sám pro sebe): „Už abych odsud vypadl, les nestojí za nic a zabajkovat se tu pořádně nedá. To jsem zvědavej, kam mě zavede ta červená, když je na mapě namalovaná na druhým břehu asi o kilák jinde“.

Tři postavičky v protisměru sestupujících sedmdesátníků (jedni z mála, které ten den ve volné krajině potkal) se postupně zvětšují a on se chystá pozdravit.

První turista (zatarasivše odvážně lýtkem v podkolence s norskými vzory cestu): “Nerad bych vás zastavil …”

Cyklista (polyká pozdrav a neslušně skáče do řeči): “ .. ale podařilo se vám to”.
Pozn. autora: Buďme objektivní - ono to zastavení nedalo až tak moc práce, cyklista mlel z posledního a tak jako tak by během pár vteřin s kola slezl. Zajímavější situace by zřejmě nastala, pokud by dál jet mohl.

První turista (soustředěné rysy obličeje dávají tušit úsilí co nejpřesněji formulovat větu): “Jestlipak víte, že se nacházíte na půdě chráněné krajinné oblasti?”

Cyklista (v marném pokusu o uvolnění napětí): “Tak to se mi snažily ty zrezivělé pokroucené tabulky sdělit!”

První turista (ignoruje předchozí větu): “A v takovémto území je nutné respektovat základní pravidla ochrany přírody.”

Cyklista (poslední náznak dialogu): “Já tady nic netrhám, nezakládám ohně ani neruším zvěř.”

První turista (poněkud mentorsky): “Pohybovat se zde mohou jen pěší po vytyčených turistických trasách.”

Cyklista tiše přemýšlí o tom, kdo dal chodcům takové právo, které ostatním nepřísluší.

První turista (již bez přerušování zrychluje tempo přednášky): “Stezky vybudovali turisté a jízdou kol dochází ke značnému poškozování jejich povrchu a tím k erozi.”

Druhý turista (nevědomky utrhne pohorkou větší valoun, jenž způsobí minilavinu a tím podtrhne význam vyřčeného): „Ehh!“

Cyklista dumá o tom, jak pracné je nanosit do přírody tuny barev a jaký to má smysl - tj. jestli si to ti, co neumí číst v mapách zaslouží

První turista (zatímco Cyklista nadále mlčí, kochá se nastálým tichem):„..“

Cyklista (přestalo ho to bavit a začne se pohybovat vpřed):“dup, dup,..“

První turista (přesvědčen o svém vítězství doplní již mírnějším tónem): “Chtěl bych vás varovat .. „

Cyklista (honí se mu v hlavě, že přece jen nejsou ti pěšáci tak zlí, že ho asi upozorní na nějaké nebezpečné místo):“Ano?“

První turista (dokončuje monolog):“ … abyste nedostal pokutu, opusťte rezervaci!”

Cyklista zjistí od třetího turisty - ženy, kudy vede značka a zmizí.
První, druhý a třetí turista pokračují v sestupu.
Do hvozdu se navrátí klid a mír.


-mou-