6.09.2003
Už zase babská trasa

S blížícím se koncem léta přišla na řadu jako již tradičně trasa Malá Baba-Velká Baba-Babí lom- Babice. Průběh akce gradoval postupně a tak první minuty proběhly jako obvykle – čekání na opozdilce (tentokrát Tygr s Blerim vyhlíželi u letadla Mouťu), vykecávání se (po prázdninách bylo takové intenzity, že dokonce přejeli odbočku na Mniší horu a museli se téměř od Šuláka vracet) a zahřátí se při zdolávání bab.

Pak nastala fáze zvěčňování se, novopečený digitální zloděj stínů Lev mačkal spoušť jako divý a stejně zaujatě do svých druhů hustil nejrůznější informace o nejnovějších technických inovacích v oboru. Přestože se snažili zvěčnit ponejvíce sjezdování, tempo a plynulost jízdy byly ty tam. Aby se nedostali do většího skluzu, museli vynechat obvyklé ořechovo-švestkové pauzy, což nelibě nesl zejména mlsný jazýček Mouťa. Chuť si spravil alespoň částečně škopíkem v Podlesí.

Na Babí lom šplhali v první půlce novátorsky mimo přeloženou značku a z nebe na ně párkrát káplo, než se dostali až nahoru. Během sjezdu, kdy se dolů první řítil Mouťa, potkali v protisměru turisty a ti ubrali Blerimu sebevědomí – Bleri sám popsal, jak k tomu došlo: „Jedu na hranici možností a slyším pěšáky volat ‘Pozor, letí ještě jeden!‘ a než jsem se stačil nadmout pýchou, dodali už klidněji ‘Nic, dobrý, ten jede pomalu.‘ – to mám za to, že bývám v pořadí po Mouťovi.“ Bleri byl až do Adamova jako přešlý mrazem, ale pak dostal jiné myšlenky, protože se začal projevovat Tygr. Zatímco dole Bleri s Mouťou debatovali o stupni obtížnosti právě absolvovaného úseku, Tygr se bez jakéhokoliv teoretizování vyflákl do hejna slepic.

Výšlap na levobřehé kopce proběhl prvovýstupovou modrou značkou kolem Švýcárny a Mouťa už v něm mlel z posledního. Nahoře při výjezdu z lesa ale opět převzal režii Lev – pláň prořízlo jeho úpěnlivé „STÁT!“. Mouťa a Bleri se s obavami otáčeli ke svému druhovi. Je zraněn? Chválabohu, vypadá dobře. Nebo porucha? Vždyť ale jede. Co to může být? Míří snad na něj z porostu kalašnikov ukrajinského loupežníka? Ne? Dáme se podat. No přece focení! Byli z toho tak perplex, že s sebou nechali následující čtvrthodinku různě šíbovat (do optimálního postavení s Brnem za zády). Nakonec však stejně z mladého Drtikola vypadlo, že není dobré světlo a že ty záběry nejsou to pravé ořechové. Mouťa ještě zalaškoval něco ve smyslu, že se snaži zdokumentovat tuřanský Letecký den, ale sotva jeho slova dozněla, přihnala se dvě Tornáda německé luftwafe a předvedla nad nimi elegantní obrat. Skvělý materiál na focení, ovšem než se Tygrovi nahřály elektronky, byla pryč.

Již tradiční obídek v Babicích se nesl ve znamení tématu fotbalová reprezentace a její utkání na východě. Pak šli zase do sedel a kupodivu se s plným panděrem dařilo Mouťovi, který jediný zdolal technickou pasáž výjezdu od potůčku (jakmile ale stoupání změnilo charakter a bylo potřeba jen tupou sílu, bez zájmu slezl a zbytek dotlačil). Polňačky svažující se k Bílovicím byly všech tří jezdců plné a tak psíčkaři radši brali své miláčky v obavách do náručí. Následný šedý dojezd do města už nic zajímavého nepřinesl (dokonce i Lev přestal fotit a to je co říct).


-mou-

  Fotky z akce