16.05.2004
Pohádka máje

Bylo – nebylo. Byl máj, stromy se zelenaly, louky kvetly, kaštany svítily barevnýma lucernama, zakázané konvalinky děsně lákaly k utrhnutí a Helenka s Ríšou byli někde schovaní a ... U Ríšovy studánky nebyli, vyrušil je galuskový žlutočerný otec-trenér pořvávající na žlutočernou galuskovou dceru, ať neheká a zabere. Lev nepořvával, nehekal a zabíral, takže Kočičákem vystoupali s Lvovou docela rychle. U té Ríšovky se dali doprava po modré, a Lev že si dá nějaký ten sjezd a počká pod kopcem. Prosvištěl hejnem důchodkyň, až smrduté blato odstřikovalo, a Lvová, na paměti jeho slova, že „sjezdařova žena nesesedá“, kličkovala čocht sem-čocht tam, ale běda,moc pomalu, takže to položila na pravobok a pod kopcem ji musel jen kropenatý Lev v potoku, co se jmenuje Veverka, u staré budovy zvané příhodně Prádelna trochu odbahňovat. Ale přitom si vykládali, jak bylo nahoře hezky, jak se tam najednou otevřel pohled na obrovskou zelenou louku od levého obzoru po pravý, pihovatou žlutýma pampeliškama, nad tím bleděmodré vysoké jarní nebe... Lávka přes přehradu je úplnej Brooklyn, jenže není červená, ale modrá a nevalí přes ni kabriolety za zvuku drsné hudby, ale cyklisti, kteří pak za ní musí vzít kolo do ruky a přenášet ho přes šutry (jsou i tací Tygři, kteří to chtějí všecko zvládnout ze sedla a děsí dorostence na májové vycházce, takže varujou, že „Ten pán před vama to tady dost smažil“). Po asfaltu to potom sviští tak, že nešlo zabrzdit ani U Šuláka ani U lva, ale až u Čápa, co klofe do plechovky, když je ve formě, však víte, u přístavu. Chodily tam dvojice, popíjely, sahaly si na koleno, však byl ten máj... Škoda, že ten Mouťa jen vyzvídal, poptával se a pak nic, třeba to pak mohl popsat on a napsat taky, že to bylo 32 km za hodinu padesát jízdy, za silného protivětru, nejvyšší naměřená rychlost 56,8 (ul. Přístavní směr dolů) a loď Dallas 15 uzlů...

-p-


  Fotky z akce