19.12.2002
Sněhová Šmelcovna (rozhovor naší stále dopisovatelky)

Naší reportérce Simoně Novotné se po týdnu lovení v terénu podařil sólokapr - přistihla ve Veverské Bítýšce během polední pauzy v restauraci „Na městečku“ dvojici známých freeriderů a to Jirku „Mouťu“ Moutelíka a Lva „Tygra“ Doležala. Díky jejich porozumění pak vznikl tento rozhovor.

S.N.: Kluci, je čtvrtek a vy do toho přesto šlapete naplno (jak tak vidím a cítím vaše propocená trika). Na jakou akci se připravujete, když kolotoč Světového poháru se roztáčí až v květnu?

J.“M.“M.: Co furt máte všichni s tou přípravou, dyť sme jenom vylítli ven z toho špinavýho štatlu.

L.“T.“D.: A propó Světový pohár - vůbec není jisté, jestli se ho zúčastníme, tyto oficiality nám moc nesedí a celkem nás unavují. Není nad nezávazné brouzdání se krajem.

S.N.: To by byla ale dost škoda, kdyby jste do toho nešli.

J.“M.“M. (poněkud nesrozumitelně, chroupaje vepřová žebra): No to si piš, ulítli bysme aspoň vo sto tácků vod sponzorů, hlavně na matrošu.

L.“T.“D. (způsobně dojídaje ananas z kuřecích prsíček): Ano, je pravda, že nejsme ještě pevně rozhodnuti, nutno zvážit veškerá hlediska.

S.N.: Pojďme k vašemu dnešnímu tripu - co mi k němu řeknete?

J.“M.“M.: Klasika - od éra kočičákem na Ríšovku, sešup vod ní, to bylo slušný masíčko. Diktoval sem špicu a vyflák’ se až dole na píp ledu - zmrz‘ tam čůrek ze stráně já ho pod sněhovým deklem nechyt‘.

L.“T.“D.: Víš, mně připadá, že sjíždění svahu s vrstvou deseti centimetrů prašanu je jiný sport než cyklistika, spíš mně to připomíná surfování - zatáčíš přenášením váhy, brzdíš otočením předního kola nebo vjetím do hlubokého - je to zkrátka hodně odlišné. Ten první dnešní sjezd jsem jel dost zadrženě a stejně jsem v horním úseku upadl - stáhlo mě to do výmolu a já jsem se překulil přes řidítka.

J.“M.“M. (po objednání dalšího půllitru piva): To sou ty držkopády z pomala, sám sem chyt‘ jeden až úplně pod kopcem, když sem ti meldoval vo těch chlupatejch srnkách a nečučel se pod sebe.

L.“T.“D.: Při takovém množství sněhu to není žádný div, vždyť si vzpomeň, jak bylo před Hvozdcem nafoukáno, že jsme se po vrstevnici vůbec nemohli probojovat. Je pravdou, že své sehrál i křivý podklad na kost zmrzlé hlíny.

J.“M.“M.: V tý dědině ti to vůbec nešlajfovalo a já měl pak píp z toho, jaks řikal, že prej ten strejc byl očividně smířenej s tím, že ho sundáš.

L.“T.“D. (vychutnávaje si ke kávě pišingry): Naštěstí jsem minul ho i ty děti na bobech, jinak by na nás určitě poštvali psi. A tobě to nebrzdilo taky tak buď rád, že jsem tu chasu rozehnal.

J.“M.“M.: Já tak mocně nebrejkuju, to je dobrý tak akorát pro sralbotky jako seš ty. Řádskej biker na véčka ani nehrábne.

L.“T.“D.: Prý zbabělec no to se povedlo, jenom slečně řekni, kdo na levém břehu přehrady slézá s kola a vodí ho jak důchodce.

J.“M.“M.: Co to meleš….

S.N.: Mládenci, počkejte chvilku, hrozně ráda bych slyšela, jak a kudy jste pokračovali dál.

J.“M.“M. (poněkud už klidněji po mocném loknutí zrzavého moku): Jó, kolem bučících vemen sme si to trandili k lesu, vočíhli další srňáky a šplhli hřbet. Tygr měl menší krizůvku, tak sme to moc nehnali.

L.“T.“D.: Včerejší večer jsem sehrál fotbalové utkání a přes poctivou rehabilitaci jsem to cítil v nohách. Azurová obloha v nadhlavníku, líce ohřívající třpyt solárních paprsků a chladivě čistý vzduch mi daly na únavu zapomenout.

J.“M.“M.: Pohodičku placky sme v Javecu čenžli za adrealin hangu. Já tomu dal kartáč a mělo to slušný grády.

L.“T.“D.: Dva vyjeté žlábky od auta (kde se nabírala rychlost) a neudusaná vrstva kolem (která brzdila i uhýbala) - to bylo velmi technické, zejména pro šikmé přejezdy v serpentinách. Mouťa se trošku válel a trošku na mě čekal a tak jsme se drželi na vizuální nebo akustický kontakt až do závěrečné rovinky. Tam mi ale utekl, letět čtyřicítkou po cestě s možnými ukrytými překvapeními to je vyloženě jeho parketa.

J.“M.“M.: Tygrovi to fakt sedlo a škráb‘ sebou akorát v poslední točce. Čokopauzou dobitý sme zmákli stoupačku na Maršov a vodtam ved už další nářez k Pejšáku.

L.“T.“D.: Pod hustým porostem ležela nižší sněhová pokrývka a úměrně víc to valilo. Dole jsem skočil přes potok, ale v protisvahu jsem zakolísal a padl na bok.

J.“M.“M.: Tušil sem nějakou prču a tak sem si na Tygra u vody počíhl. Rozplác‘ se ale píp tak blbě, že sem prd viděl.

S.N.: Mouťo, sušíš si ponožky na radiátoru a bosé šlapky máš obalené v mikině. Znamená to snad nějaké problémy s ústrojí?
J.“M.“M.: Grrrr! píp, si děláš píp nebo seš slepá? Nemám návleky, no prostě je nemám, no.

L.“T.“D.: Slunko má sílu i v zimě, bylo těsně pod nulou a my se dost rousali a sem tam i havarovali. Já většinu Mouťových extempore vyčítal ze stop, ale pod Holasicemi jsem měl to potěšení sledovat jedno v reálu. Ustřelila mu zadní guma, rozhodila ho kolej a on byl katapultován tak, že málem prolítl hlavou plůtek školky. Tam se myslím vymáchal nejvíc.

J.“M.“M.: To’s ještě neviděl, co sem prováděl v korytu před Bitýškou. Ztuhla mi vidla, já vyžral každej drncák a na zemi sem byl pečenej-vařenej. Kdybych si neprohráb‘ nahoře špalky, tak sem se asi přizabil.

L.“T.“D.: Já jsem musel brzdy také čistit, ale s odpružením jsem žádné problémy neměl, moje olejová vidlice na rozdíl od tvých elastomerů osvědčila svoji kvalitu i v těchto extrémních podmínkách.

S.N.: Dojedli jste a dopili, kam máte namířeno nyní?

J.“M.“M.: Dom k mamě. Mám tuchu, že nakroutíme něco pod šedesát kiláků.

L.“T.“D.: Průměr asi přes patnáct nedostaneme, to je už jasné. Síly nám pomalu docházejí a po západu slunce se navíc ochladí. Spíš nás čekají problémy s odcházejícími měniči převodů.

J.“M.“M.: Mně už teď dávala přehazka jen dva kvalty. Du jí domluvit.

S.N.: Tak šťastnou cestu a zase někdy na shledanou.

-mou-