9.06.2002
Pod Jihlavou

Nedělní ráno jsme navázali na úsilí zmapovat námi dosud neprojeté kousky vlasti. V devět hodin už tým ve složení Bleri+Mouťa vykládal v Rozseči kola z kufru Focusa. Vyrazili jsme po proudu Jihlávky, u žel.zastávky Přímělkov odhalili chybu v mapě (modrá vede v reálu po pravém břehu) a na soutoku s Brtnicí dospěli k prvnímu brodu dne. Lijáky z posledních tří dnů vzedmutá hladina sice lákala, ale u vědomí si délky trasy a s hrozbou tmavých mračen nad hlavou (i když bylo asi 17stC) jsme zvolili suché nohy a vodě se vyhnuli.

Následovala technicky náročná pasáž po úzkých strmých stezičkách - přes kluzké kořeny a jak psí kule slizké šutráky. Bilióny let stará hornina (nyní dokonale ohlazená) už toho jistě zažila spoustu a tak ji to, že se na ní vyválel jistý nejmenovaný stavební inženýr nemohlo vyvést z klidu. Mouťa měl zase namále u jednoho srázu, se kterého mu chtělo utýct kolo (jistě kvůli špatnému zacházení). On sám zůstal na pěšince a drápkem zachycený stroj si vylovil.

V jinak liduprázdném kraji jsme u zříceniny Rokštejna minuli nějaké paraturisty. Cesta se občas rozšiřovala a byla značně kamenitá, což umožňovalo dobrý postup (bláto by dělalo větší problémy). Párkrát jsme po lávkách překřižovali potok (brod jsme viděli jen jeden a to z velké dálky, k loukám je přístup pro traktory z obou stran říčky). Kaňonovité údolí s mohutnými syenitovými skalisky bylo v souladu s popisem v mapě opravdu malebné, ale jestli byla některá z kapradin chráněný pérovník pštrosí, to jsme přes veškerou snahu určit nedokázali. Kličkujíc mezi četnými šneky jsme se opět po měsíci ocitli ve městečku Brtnice. Konzumovali jsme kofolu-pivo-slané tyčky a pozorovali nějakého nešťastníka při vylepování předvolebních plakátů.

Po krátké pauzičce jsme se vyplazili (tentokráte po lesních asfaltkách) k Radotínu. Tam jsme pochválili značkaře Klubu turistů za příkladně provedené ukazatele (kůl s šipkou nás zavčas nasměroval ze silnice na odbočku přes pole) a kousek se ještě zvedli k Střelišti a pak už si užili skoro dvoukilometrového sjezdu. Široká rozbitá kameňačka připomínala horské cesty (snad i tím, že jsme míjeli jeden lyžařský vlek) a stála opravdu za to. Ve spodní půlce této lahůdky se opět předvedl Mouťa, když málem smetl stoupající pětici mladších trekingářů – intenzivním bržděním sice vyvolal kýžený smyk, ale ten byl zcela nečekaně na druhou stranu než zamýšlel a nesl ho přímo na skupinku. Odbržděním, srovnáním a novým smykem (tentokrát už tam, kam chtěl, tj. doprava) se mu nakonec přece jen podařilo těsně minout jejich zrůzněné obličeje. Chvilku pak meditoval, co se tak asi honí v jejich hlavách, ale na nic nemohl přijít a vracet se kvůli tomu se nehodilo.

V Čichově jsme chvíli z mostku obdivovali mohutný tok Jihlavky (Mouťa viděl nějaký brod a na Bleriho upozornění, že je tam jen nájezd do vody a na druhé straně chybí výjezd přiznal, že žádný výjezd by už asi nebyl třeba), postrašili svým zabláceným zjevem místní drobotinu a našli brodiště 21.století (na potůčku celý kameno-betonový s dokonale vyhlazeným dnem, dal by se u něj dělat nábor na „Brody v okolí Brna“, protože by se určitě svátečním brodařům líbil). Už za dědinou jsme u pěkné skalky okoukli brod skutečný (k chatkám na pravém břehu) a slíbili si neurčitě, že až bude někdy 30stC ve stínu, tak že ho zkusíme.

Od řeky jsme se vydrápali k Červené Lhotě, před níž byl z výšky asi 500 mnm pěkný výhled: na terén, který jsme už absolvovali; na vláček, opouštějící Okříšky; na klikaté údolí Jihlávky a na pahrbkatinu směr Třebíč a Měřín, která na nás ještě čekala. Za Čechtínem jsme posilněni třešněmi (Mouťa naznal, že Blerimu v dětství zřejmě kupovali rodiče třešně v Ovoce-zelenině, protože pokaždé, co s ním na pajtlu byl, slítl se stromu) zdolali Smrček (674 m/nm). Pokračujíc po hřebenu jsme hodnou chvíli sledovali 3 srnky až jsme dorazili k štěrkovému sjezdu (prorůstající traviny dokonale promáčely naše již delší dobu navlhlé boty), kde se konečně podařilo Mouťovi setřást druha. Ten se ho v předcházejících sešupech držel jako klíště, ale v tomto vyloženě nestíhal. Dole Mouťa chvilku čekal a pak se vydal (tuše cos nekalého) naproti. Trošku byl znejistěn štěkáním psa u hájovny na druhé straně, které mohlo znamenat, že Bleri odbočil bokem, ale nezviklán nakonec soukolníka v horní části cesty objevil, an měnil duši (obklopen kousajícími muškami, které mu to notně znepříjemňovaly). Už společně jsme se pak dali poněkud modifikovanou trasou, která končila jako již obvykle azimutem bez cest (Mouťa tam ukázal svůj oblíbený prostocvik – stoj na předním kole s následným seskočením přes řidítka).

Ze Zátiší jsme pak vyjeli na Panský kopec (668 mnm). Dolů to bylo opět jinak a to díky vodě a jílovitému blátu. Dokonce se nám poštěstilo nasadit řízení tělem, jindy běžné jen ve vysokém sněhu (občasné projetí vodnatou smrkovou větví namokřilo značně i naše vršky). Mír krajiny narušovalo kvílení přední Mouťovi brzdy se špalíky ohoblovanými „na kost“. Dorazili jsme na asfaltku, na které průvodce (ukolébaný lehkostí mapování na dobře namalované mapě) ochabl v pozornosti a přejel odbočku na žlutou (čímž nás okradl o jeden dozajista pěkný sjezdík). Krátce zamrholilo a my se ocitli opět u Zátiší, od kterého jsme tentokrát po modré už zamířili zpátky k autu.

Před Kouty jsme si doplnili pestrou plejádů charakterů cest o další, tzv. plochou dráhu po louce (nečekaný smyk, který na mokru Mouťa chytil v dolíku, neskončil karambolem jen čirou náhodou). Motání se blátem kolem Chlumského potoka s nějakým brodem nás dovedlo zpět k Jihlávce (Bleri si zakřičel své oblíbené:„Safari“ na poplašeného srnce). Tam jsme opět narazili na civilizaci - ve formě chataření. Potkali jsme i cyklistky (dvě paní s dcerkou). Jak my/tak ony jsme nemohli/y pochopit, jak může být někdo tak čistý/špinavý. Podél vody jsme už poněkud vyhládlí o půl třetí dospěli k vozu (na budících svítilo 61km a 4h čistého času).

PS: Dobrou náladu ze super tripu nám nepokazil ani vysušený jihlavský řízek ani superkrátký baseballový zápas s místním Sokolem Bedřichovice. To průtrž mračen, do které jsme se před Brnem o půl šesté dostali, nám náladu spíš zvedla.

-mou-