16.06.2023
Val Gardena

pátek: Panorama 213a k biotopu Gran Palú, pod Passo Duron, 287 a turistickou po vrstevnici 2050 mnm k chatě Zallinger. Dále 253 a dojezd po trati závodu HERO/35km.
sobota: Sellaronda clockwise
neděle: Sellaronda counterclockwise (+“Double U”)
pondělí: plán 283 / skutečnost 213a+283

Důstojník ubytovacího oddílu (šéf Quartiermeisterabteilungu)
Apartmán byl dostačující, nicméně vysoko nasazená laťka minulého roku byla v nedohlednu - jeden záchod společný s koupelnou byl jasným bottleneckem a dvě ložnice jsou míň než tři (chudák Bleri musel poslouchat Mouťovo chrápání). Nicméně je nutno vzít v potaz ztížené zadání, protože o víkendu ve vsi startoval i končil MTB marathon HERO (asi sponzorovaný nějakým výrobcem margarínů) a těch 5+ tisíc učastníků s podporovateli se někde vyspat muselo (ráno vyráželi v 7:10). Ve světle tohoto faktu se zajištění ubytka kousek od centra dění jeví jako dobrá práce. Přidaná hodnota byla ale nízká – Lev ani nezjistil nějaké pikantní údaje o tom, jak to bylo s paní domácí a Tombou la Bombou a tak se komise usnesla na ohodnocení solidním číslem 6.

Kuchař
Bravo! Nadočekávání kvalitní výkon! K již zavedené snídani “vaja se slaninou” se krom páteční vepřové kotlety přidalo nedělní karpáčo. A samozřejmě hromady zeleniny. A meloun. Ano, pár procentních bodů lze strhnout za úklid po vaření a nedůsledné třídění odpadu, ale to vše je marginálního charakteru. V celku se jednalo o opravdu povedenou misi s propracovanými detaily typu “slovansky hovořící obsluha v nedaleké pekárně”. A proto redakce uděluje provianťákovi zcela výjimečnou známku 9.
Dodatek: k progresu došlo i ve stravování během výletu – krom pondělí si vždy zašli do restaurace na něco drobnějšího (polívka či těstoviny a pití), což je velký výsledek Bleriho osvěty.

Šaman
Dost dobré. Role doktora byla trošku slabší (jedna náplast na puchýřek Lvovi a namísto Endiaronu jen vysvětlení Mouťovi, že když nemá stolici alespoň 8x denně, tak se o průjem nejedná /sedmkrát je prostě málo/). Ale počasí bylo domluvené se sv.Petrem luxusně. Sluníčko a teplo ke dvacítce je paráda. Navíc dešťová přeháňka v pondělí na cestu, aby nám nebylo líto, že odjíždíme, tak to je už vyšší dívčí. Důležitou tmelící roli psychologa v ponorce svoji performanci korunoval, a i proto je udělených 7 bodů spíš nižší číslo než očekávala odborná veřejnost.

Průvodce
Už v předvečer výjezdu nebyl schopný Lvovi sdělit, jestli si má vzít chrániče a jaké – nevěděl, jaké přesně traily budou (bůůůů, bučí zklamaní čtenáři – kam se poděl ten Mouťa, který dělával v předstihu průzkum trati “Brodů v okolí Brna”, aby zjistil i ty nejjemnější nuance trasy?)! Páteční etapa byla slušná. Na sobotní Sellarondu clockwise nastoupili poté, co závodníci většinou odjeli a taky to ještě vyšlo (i když Mouťa minul odbočku k Alta Badii a zbytečně honil Lvíčka na obědě, protože se bál, že nestihnou poslední kabinku z Campitello di Fassa v 17:30). Co se týče neděle lze udělit drobnou pochvalu za to, že trať naordinoval bez ohledu na vyjádření infocentra, že je to zavřené (akorát nejela lanovka Frara a do sedla se muselo vyšlapat za své). Ale pondělní katastrofa vše dobré překryla – nejdřív jeli podle navigace na vrchní namísto spodní stanici šlepru a tím v podstatě kopírovali první třetinu pátečního výjezdu. Pak ztratili potenciální energii po asfaltce a prudké cestě s kočičími hlavami a nakonec se dřeli v nezajímavém podhůří, které spíš než Dolomity připomínalo Beskydy (Lev to zřejmě tušil a tak si zorganizoval na ten den výjezd sám). Zkrátka a dobře - místo aby výlet gradoval, tak degradoval a tím byly pošlapány všechny dramaturgické zásady. Možná může někomu připadat výsledná známka přísná, ale to se nedá nic dělat – šlo jednoznačně o zklamání a to si jinou číslovku než 3 nezaslouží!