1.06.2019
Brody v okolí Brna (Bílý potok)

Oslovení adresáti (a potenciální zájemci z Vašich seznamů, neboť adresáti z Vašich adresářů jsou i mými adresáty),
stačilo na nebi vidět 12 úplňků a už je tady další ročník populárně-naučné akce “Brody v okolí Brna”.
Tentokrát se smočíme v Bílém potoce (tak jako třeba před třemi roky).
Koordináty srazu: sobota 1.6.2019, čas 10:20, 49.2985039N, 16.2507392E
Autosraz: 10:17 Křoví, pak přesun kolmo k turistickému rozcestníku Pod Horkou (modrá turistická značka)
Vlakosraz: 8:47 odjezd dolní nádraží (či někde později, kupř. v Krpoli) do Vlkova, odtam 6km silnice/zelená turistická značka/stezka "Už ty mlýny doklapaly" podél Bílého potoka/
Zahájení: 10:20 u Křoví
Předběžný plán výjezdu:
- opožděný sraz (někteří nevydrží čekat a pojedou napřed, jiní se budou vracet do Brna pro chybějící kolodíly a ostatní budou dofukovat zteřelé gumy)
- vyražení vpřed (od této chvíle se celý peleton rozestřelí volně do okolí, ti nejlepší z nejlepších nenajdou ani jeden brod a budou volat z Bíteše, kudymažesetomájet)
- dosažení Šmelcovny (zde je očekávána ideální situace, kdy ti rychlejší z nás uvolní po jídle stoly těm teprve přišedším)
- pokračování drobných skupinek do V.B.
- poslední odštěpení na nanaskupinky po jednom až dvou jezdcích po následujících trasách:
* doporučená 5231 do Moravských Knínic, zelená cyklo do Jinačovic a po proudu Mnišího potoka do Bystrce
* alternativa předchozího, ale z Jinačovic přes Velkou Babu (silově orientované zájemce vede Březoň)
* po skalkách levého břehu přehrady (nutno připojistit na adrenalinové sporty)
* přes Veverské Knínice (ačkoliv oficilní pozvánka ještě nedošla, je všeobecně známo, že východní kmeny Slovanů
jsou pověstné svou pohostinností a navíc má kromě dětí svátek i Laura a její tygři) POZNÁMKA REDAKCE: Za to, co se stane na této trase, nenese Szlvhk pražádnou odpovědnost.
Těší se
v.r. Mouťa (731 531 481)
principál firmy "Společnost za lepší využití horských kol"

AKCE
Páteční večer a sobotní ráno se nesly ve znamení čilé komunikace a to mejly, pohovorem na zahrádce či SMS-kami, kdy většinou potencionální účastníci oznamovali svou demisi - nejemocionálnější byla Romana Boskovická, které ujel ve Skalici rychlík. Poslední formou navázání spojení bylo staré dobré volání v lese, protože Mouťa nebyl schopnej Jitce jinak vysvětlit, kde se mají srazit. Nakonec to dopadlo dobře a všichni se setkali u lomu.
A kdo to teda ti všichni byli? Kromě výše uvedených samozřejmě Romča (vybavená podkolenkami, aby si neprorazila holeň jako loni), Doležálci s Kryštofem a dvě auta plná Honsů (tři dospělí a pět dětí), kteří dorazili i když neobdrželi mejl s instrukcemi – stačila jim zpráva z půlnoci, že je sraz v křoví.
Bylo už od rána příjemně teplo a protože to byla první takhle hezká sobota v roce, tak se den nesl ve znamení hustého cykloprovozu (potkali i skupinku se známými průvodci Honzu s Romanem, většinou je předjížděli větší cyklisti /s výjimkou jedné grupy s dětskou sedačkou/). Nebylo na co čekat – po krátkém projevu principála o tom, že se mají dodržovat bezpečné rozestupy byly rozdány mapky a vyrazilo se. Tempo diktoval za zádi čtyřletý Matýsek, projeli po poli kolem zdechlého lončáka, poponesli kola přes pidiskalky a kolem čtyřech zaniklých brodů se dostali k prvnímu brodu tohoto ročníku (nultý brod si cestou od vlaku ke srazu projela jen Jitka, zřejmě proto, že chtěla ze sebe smýt bláto co od Vlkova nabrala).
A bylo to trochu rozpačité, jak už tomu tak bývá – do bláta se růžovým děvčátkům nechtělo - nakonec nechuť za drobné asistence překonala. Zato druhý brod s písečkem byl vyloženě náborový a tam se už chytli všichni – největší Julča na své fungl nové 27.5 majestátně zvolna, šikovná Amálka s dobrým citem na podřazení hbitě, Eliška trošku nejistě (protože si to ztěžovala tím, že něco držela v ruce – zklidnila se teprve až si vše odložila do košíku na řidítkách), Tomík trošku divoce a Matýsek moc nevěděl, proč vodou jet a často brodem kolo vedl (a to tam i zpátky několikrát tím samým).
Tempo nevyhovovalo Doležálkům a tak se odpojili (a tím usnadnili oslovování Mouťovi, protože si pletl slova Leo a Lev). Slunko furt hřálo, drobotina často trandila vodou různými směry a byl v tom trošku chaos zejména protože stále potkávali početně skupiny jiných brodařů. Postupně na peleton začala doléhat únava a rodiče začali děcka prokrmovat ze svých baťohů. Došlo i k drobným pádům (mimo vodu). Nejprve se Amálka vyválela v kopřivách a potom Tomík dodržoval pokyn o odstupech tak usilovně, že škrtl předním pláštěm o zadní gumu kola před ním (obratně přistál na rukách a břiše) – v obou případech to ale děcka nesla statečně a obešlo se to bez nějakého řevu.
Dospěláci přenesli karavanu přes dvě lávky a jelo se dál. Otci se snažili držet stádo pohromadě, Mouťa se vytahoval, když jako jediný sešoupl skalku u Pecnu, ženské klábosily a dávaly brody bez větších problémů (Jitka schovaná za slunečními brýlemi s velmi nečitelným výrazem), drobotina začala mlít z posledního. Nejvyšší čas dorazit před Šmelcovnu.
A byl konec. Chlapi ještě zajeli pro auta (Leoš si lehl na břehu do trávy a pózoval pro fotografujícího švagra Jendu a Mouťa omylem projel loužomořem). A to už bylo všechno – jen umýt z bláta a do postýlek a spát. Tak zas za rok!