4.06.2016
Brody, 50.ročník - Bílý potok aneb Návrat ke kořenům

POZVÁNKA:
Přátelé,
je to tak. Čas běží jak jelen do parohů střelen (konec citátu) a už je tu další, tentokrát jubilejní 50-tý ročník
této mýty opředené akce. A jelikož doba nepřeje rozvláčným prózám, stručně uvedu rámcový program.
Sraz pro ty, co se umí přesouvat silou vůle do zadaných koordinátů: čas 10:20, 49.2985039N, 16.2507392E
Cyklosraz: u letadla 8:15 (cca 25km do Křoví /přes Javůrek/)
Autosraz: 10:18 Křoví, pak přesun kolmo k turistickému rozcestníku Pod Horkou (modrá turistická značka)
Vlakosraz: 8:53 odjezd hl.nádraží (či někde později, kupř. v Krpoli) do Vlkova, odtam 6km silnice/zelená
turistická značka/stezka "Už ty mlýny doklapaly" podél Bílého potoka/
Zahájení: 10:20 u Křoví - pietní minuta ticha za nedokončený 4.ročník
Odjezd: 10:21
Navracet se budeme zejména ke kořenům v úseku u Výřích skal.
Pozor - možná přijde i kouzelník!
Kontakt pro případ nedostatku vody v řečišti - 731 531 481.
Sportu zdar a brodění zvlášť
v.r. Mouťa
samozvaný trucředitel společnosti Pro lepší využití horských kol
PS: Omlouvám se všem, kteří tento e-mail nechtěli dostat. A taky těm, kteří ho dostat chtěli a nedostali.

AKCE:
Na hlaváku nějaký Panter s porouchanými dveřmi (já za to nemůžu, mně se tam ty kočkovitý šelmy dostávaj furt sami)
blokoval kolej a tak došlo ke zpoždění asi 10 minut. Další sekeru nabral osobák plný kol čekáním na jejich vyskládávání
a naskládávání. Když pak byl první kilometr v terénu zdolán za čtvrt hoďky, bylo zjevné, že plánovaný čas srazu naplněn
nebude. Užší stezka s mokrými kořeny, kopřivami a blátem se ukázala jako nevhodný zahřívací terén - kupř. Soňa, jejíž
růžová výstroj v loužomožích nabrala hnědý odstín to nesla velmi nelibě.
Vlakaři (Svob s 1, Mouťovci bez Matěje, Březoň s děckama /Tomáš a Soňa/, Jitka B. s Aničkou a Maruškou) jeli jakž takž
pohromadě. Svob s Garminem a Tomášem vzorně držel špici, čekal a díky němu se nikdo nepoztrácel. Nicméně k setkání s automobilisty,
kteří nechali auta v lomu (manželé Doležalovi s Kryštofem, Dominik a Prkvojovi) došlo až chvilku před 11:00.

Sluníčko se probudilo a začalo hřát a natěšený houf vyrazil vpřed v očekávání vodních hrátek. A když hned nenastaly, byl
Mouťa obviňován netrpělivci, že tady žádné brody nejsou. Ale byly. A to byl také moment, kdy se peleton naposledy držel
pohromadě. Následoval rozpad skupiny na molekuly a atomy. Vepředu byl pořád Svob, Tomášové, Ondra, Lvi vč. Domči a Březoň se Soňou. Někde mezi se courali Mouťa (jeho prsteníček se třemi stehy chránil gumový návlek) s Anežkou a Maruškou
(ta měla zajímavý způsob rozjezdu, kdy sedla stehnem a druhou nohou se odrážela tak dlouho, až dosáhla rychlosti k úplnému nasednutí).
Na chvostě se octla Romča (čekala marně na Jitku), Jitka s Aničkou (ta se zdržela, když jeden brod projížděla asi desetkrát)
a úplně vzadu si jeli své tempo Prkvoji.

Vody bylo dost, občas si někdo namočil rukáv apod., ale kompletně se zkoupat nepodařilo nikomu. Na Šmelcovnu se dojelo
postupně, kupř. Lev už jel zpátky pro auto, když se Mouťa teprve blížil aj. Na posilněnou sloužily různé pochutiny, často klobásy
a bůček na prkýnku. Kofola/pivo tekly proudem, děcka se brouzdala potokem a všem "bylo houby zle".
Pár brody za Šmelcovnou pokračovala už zredukovaná skupinka Moutíci, Balíci, Březíci a Domča, ale ani ta se neudržela dál než do
kavárny ve V.B. Cestou do Knínic se oddělila skupina favoritů (kluci, Romča a Soňa). A outsideři (Mouťa s Ančou a holky Balíci) si to šinuli domů pomaleji. Ale jistě, protože když zkoušela Anča ozvěnu v žabinském podjezdu, ozvala se za ní mamka (protože favoriti udělali navigační chybku - opustili vrstevnici za Jinačovicema a vyšplhali skoro až na Babu).

Tak zas za rok brodům zdar!