2.05.2015
Paříž

V rámci nabírání sil před Gardou se Mouťa zcela nečekaně octnul v galské stolici (nebylo to ostatně poprvé, na letišti Charles de Gaulle je jako doma). Skončil v práci dřív a vyrazil na kolo do štatlu. Svítilo náborově slunko, vítr nefoukal - zkrátka ideální podmínky a začátek jak víno.
Ale dál už to tak super nebylo (jak jinak). Na propůjčeném kole bylo dámské sedlo a nemaje cyklogatě si trochu odíral rozkrok (což ho celkem rušilo). Ale kupodivu to nebyl úplně ten nejhorší bicykl - kupř. tam byl i exponát s opěrkou zad. Frankofil L.F. ho neustále krmil nějakejma kecama o prostředí, kterým se pohybovali. Začal zostra - jako že tahle etapa nás zavede do Paříže, jednoho z nejznámějších měst světa, kde podél řeky Seiny pojedeme k Eiffelově věži. A pokračoval dál neubíraje na síle - že Eiffelovka byla postavená ku příležitosti Světové výstavy jako dočasná stavba, že je to nejfrekventovaněji navštěvovaná placená památka, že byla dlouho nejvyšší budovou planety a že za 2.světové války francouzský odboj přetrhal kabely vedoucí k výtahu aby Hitler (pokud by se na ni chtěl dostat) musel jít pěšky. Než aby poslouchal, Mouťa radši šlapal do pedálů s plastovými klipsnami - někde u mostu "des Arts" vyrazil po levém břehu Seiny směr západ a mírně zahřátý dojel k Eiffelovce. Ale po chvilce motání se zničehonic octl u mostu Mirabeau. Byl z toho dost zmatenej, tep už měl 100 a kapalo z něj jak z vola. Nicméně otočil stroj zase zpátky k věži a po nějaké době byl u ní zase. Nechápaje, jak se zjevil u Champ de Mars, a aby se trochu vzpamatoval, tak chvilku čučel na železo s nýty nahroucené do výšky a na zeleň parčíku.
Jen co se trošku otřepal, už zas valil dál - po pobřeží Seiny. Pokukoval po lodích, hausbótech a líbili se mu i mosty (řeka ani nesmrděla, alespoň on nic necítil). Kdo by si myslel, že L.F. zmlknul, je na omylu - následoval chvalozpěv na téma "Seino, řeko mého srdce". Něco jako "Ty prameníš u Dijonu, plyneš napříč zemí francouzskou až do Le Havru, kde ji opouštíš posilujíc vody kanálu lamanšského. Jsi tepnou .......". A pak zas spustil L.F. o mostech, že jich je v Paříži hodně a některé i staré (no bodejť, dyť tady už nějaký pátek bydlí celkem dost lidí...) atd..atd..
Čert ví, proč se ubírali trasami společnými s autama. Mouťovi se skoro pořád zdálo, že srážka s autem, motorkou či chodcem je nevyhnutelná, ale vždy je nějak nepochopitelně minul (až měl párkrát pocit, jako by jimi prolnul). A aby toho nebylo málo, přehazka mu tam házela sama nějaké převody, tak občas zabral do volna a občas do těžka. Jinak Mouťovi město trošku svými širokými třídami připomínalo Ostravu. Až na ty stromy (těch mají Frantíci fakt požehnaně) a samozřejmě na obsesi kruháči (ta je s odstupem největší v galaxii). U Invalidovny se L.F. na chvilku zasnil (bylo nadějné ticho), ale pak zase spustil, že Paříž je městem světel (nejen kvůli vynálezci veřejného osvětlení) a že má přísné schvalování staveb a další hromada blbin a to až až do konce.
Na konci Mouťovi L.F. poblahopřál, že mise byla dokončena. Za 45:14 čistého času najel Mouťa 20.52 km, spálil 524 kal, měl průměrný tep 98, minutový průměr na kilometr měl 2.12 a ušetřil v hybridním režimu 2 minuty energie (na detaily se mě prosím neptejte). A zařekl se, že do města ho už nikdo na kole nedostane.
Poznámka 1: Jak již všichni zajisté pochopili, L.F. neznamená Lev Furioso (ani Lawrence Ford) ale Life Fitness (což je výrobce rotopedů).
Poznámka 2: Pozor - do odjezdu na jih zbývá už jen 7 dnů!