16.06.2012
Brody-nebrody

POZVÁNKA
Voláme brněnské cyklisty, brněnské cyklistky, brněnská cyklisčata.
Tady Szlvhk. Všechni výše zmiňovaní ať se spontánně zúčastní této akce. Další
pokyny očekávejte na internetu od poloviny dubna.
Všichni okolení občané!
Dejte si do kupy svoje stroje a alespoň jednou se na nich projeďte, ať nesvádíte
bolavý zadek na pořadatele. Braňte každou píď svého volna pro trénink na tuto
událost.
Svobodní koláci svobodné země,
hajte svá práva. Zatrhněte si v kalendáři uvedený termín. S hrdostí dívá se na
váš boj celý kulturní svět!
Hovoří Brno.
Brodaři, slyšte naši plamennou výzvu. Lenost podporovaná počítači, mobily a
televizí útočí na všechny pohybové aktivity. Potřebujeme vaši pomoc, Pošlete
kola, kolečka, tyče a sedačky. Vytrvejte, zvítězíme!

Jelikož původně plánovaný termín celkem úspěšně propršel (ani 16stC nebylo nic moc), došlo k odložení o týden. A vyplatilo se – obloha jak vymetená, sluníčko hřálo, vítr nefoukal - no zkrátka na brody dětí ideál. Odvrácenou stranou mince bylo, že na posun doplatily ty rodiny, co neměly volno. Třeba sapáci. Ale i tak se na srazu (kupodivu včas) objevil početný dav: Lev s rodinou /bez lvice/, Terka T. s Klárkou a Ondrou, komplet Moutíci/Benládini/Pavlomíšáci/Štěpánci, se zahraničních účastníků pak vranovští Hofmani (nejmenšímu v kočáře nelze účast uznat, neb neprojel jediným brodem), Ondra od Ladi s malou čarodějnicí a synkem a v neposlední řadě i Mouťův spolužák ze základky Xík. Před desátou už kroužení nedočkavé drobotiny dosáhlo neudržitelných rozměrů a tak byl zavelen nástup, proběhlo focení a ve chvíli, kdy Mouťa sbíral dech pro projev na téma „Nerozprchněte se jako každej rok hned na startu“ tak se peleton hnul a rozprchnul se hned na startu.
Kupodivu se ale zase dal dohromady a to zejména dík Lvovi, jehož úcta k soukromému majetku je nesmírná – zastavil všechny před cedulí „Soukromý pozemek“ a začal po něm křižovat za účelem odchytnout nějakého soukromníka, který by mu potvrdil, že je ta cedule pravdivá. Pes štěkal, Lev pobíhal po usedlosti až se mu podařilo dobouchat se na nějakou holku, která mu začala vysvětlovat, že stačí vyjet ten prudkej kopec nahoru zpátky do vsi a tam sjet zase dolu a tím se navíc vyhnout třem brodům. To už poblížstojíci Mouťa nevydržel, slečnu uprosil (s tím, že už tamtudy nikdy nepojedou, což kupodivu myslel vážně) a mohlo se jet dál. Nicméně byli z toho všeho tak zblblí, že brod v těsné blízkosti statku objeli.
V dalších metrech zjistili, že trávu na lukách nikdo neposekal. Byla vysoká a prolezlá kopřivami a tak některé děti protestovaly – třeba Verča H., která se ve své neznalosti ptala:“Tatínku, a proč vlastně jezdíme na ty brody?“. Tatínek měl co dělat když sděloval udrncaným hlasem, že ta kopřiva byla malinká a neměla sílu. Naštěstí Mouťa přispěchal na pomoc s vysvětlením, že brody se jezdí proto, že přímo korytem se jet moc nedá kvůli popadaným kmenům stromů.
A už tu byl první brod – voda nebyla tak hluboká jak by se s ohledem na nedávné deště mohlo zdát. Děti se celkem nadšeně jeli zchladit do vody na kolech i bez kol – došlo k tradičnímu brouzdání. Podrobný průzkum odhalil nejen mušle slávky - Matěj dokonce chytil pijavici. Při brodění hendikepovaným (nejen věkem, svalovou hmotou ale i sedačkami, nosiči aj.) účastníkům pomáhali ostatní povzbuzováním i rukoudáním.
Každý jel jak uměl – holčičky spíš mírněji, zatímco třeba Kryštof nezapřel geny po otci a po divočejším nájezdu do třetího z brodů na jednom z kamenů upadl (ale statečně to zvládl). Postupně si všichni svůj brodařský um vybrušovali k dokonalosti – naučili se správně řadit dolehka, upravit rychlost, najít nejlepší stopu průjezdu, správně zvednout nohy na otyčovanému přívěsu aj. Poslední ze čtveřice byl mělčí a tak ho už projeli všichni co dokázali jet sami.
Nadšení z toho ale časem začalo vyprchávat – předek skupiny se rozprchl, další brody nepřicházely a začalo kručet v břiše. V další dědině čtyři brody v chvatu minuli – ty první dva hlavně kvůli výjezdu na posekanou louku, kde zrovna místní sedlák otáčel hráběmi seno. A ty druhé dva padly za vlast kvůli kopřivám na pravém břehu. Některé rodiny už spěchaly jinam, jiné svačily a o nějakém společném výletě už nešlo mluvit ani ve velké nadsázce. Ale to už je taková doba – brody nejsou už jedinou akcí dne a tak někdo měl odpoledne tanečky, jiný jel na chalupu, další na rodinou oslavu apod (padla tím i původní idea, že by nějací kolaři po obědě pokračovali druhou obtížnější pasáží brodů až do Tišnova či do Brna).
Chvilku po poledni se dorazilo do kutinské hospody U bizona. Obědvalo se, děcka pinkala pinkponk, hladila si kozy ve výběhu či poskakovala potokem. A taky kolobrodila nejen v nedalekém panelovém brodu, ale i v dalším kamenitém obtížném kousku, který byl už z té druhé pasáže, která dělává problémy i dospělým jezdcům. Nevyřádění OndraT a VojtaŠ, které tam Mouťa zavedl, se ho pokusili dát, ale jeho skalp nezískali – VojtaŠ ho sice projel, ale jen neplatným směrem a OndraT dokonce utržil po pádu nějaký ten klukovský šrám. Ale organizátorovo uznání přesto získali.
A to bylo už opravdu skoro všechno k zaznamenání. Jo, abych nezapomněl, když jeli tatíci zpátky pro auta, tak potkali Karla Hop s dětmi, kteří zřejmě měli ještě zimní čas. A taky můžeme zmínit bezprostřední ohlasy akce, které unisono volaly po těžší trati s více brody (no to jste si teda naběhli!) A to už je snad opravdu vše. Tak teda příště na něčem o malilinko těžším.