21.09.2010
Mouťa, Spyder Freeon a láska na první pohled

Konečně se Mouťa dočkal. Jeho dvorní dodavatel jízdních kol mu dal avízo, že nový rám je osazen komponenty a připraven k převzetí. „Zpět do světa hydraulik a pružných zadních staveb. Hurá!“ v duchu řval Mouťa a spěchal se pomazlit s vysněným kusem hliníku.
Byla to láska na první pohled – Mouťa má prostě modrou barvu rád a tahle byla navíc nastříkaná na zajímavě hranatém frejmu. A jen pár nevýrazných nápisů, zkrátka paráda. Skoukl svary (jakž takž, nic co by odpuzovalo) a už dychtivě natahoval po výrobku ruce. Bylo to příjemné, dotýkat se hlaďounkého laku bez jediného škrábanečku. Mňam.
Při zdvihnutí se sice ukázalo, že je to nějaký těžký (není se čemu divit, i samotná sedlovka menšího průměru, co musela nahradit původní tenkostěnnou Guzzi, byla citelně těžší). Ale Mouťa byl stále „in love“. Řekl si, že je to daň za nízkou cenu a záměr vybrat netenčený profil, který by snad mohl hrubší zacházení vydržet a vytlačil stroj před krám na zkušební jízdu. Nejprve valil k jihu a byl to nářez – od Jiráskové 49 byl co by dup na Jiráskové 27. Tam lehce inicioval brzdy, provedl na chodníku obrat a valil zpátečním směrem až na Jiráskovou 65. Tenhle okruh dal celkem 3x – nastavil si sedlo a prověřoval chování kola. Zaujalo ho zejména to, že se zadek choval jako hardtail (z rovnováhy ho nevyvedly ani pokusy o houpání). A tak se vrátil do obchodu a zkusil přestavit tlak v tlumiči. Bezvýsledně. Stejně dopadl i jiný ale nový tlumič. Přitom bez tlumiče to chodilo dobře. Zkrátka záhada. Až telefonát výrobci odhalil, že se jedná o nějakou chybu v přepákování a že to prostě lepší nebude. A tak bylo po lásce.
PS: Říkáte si - to je ale blbá povídka. A máte úplnou pravdu. Svět prostě někdy takový je.