8.09.2001
Brody v okolí Brna - 4.75 ročník (Bílý potok)

POZVÁNKA:
Cykloznámí,
pokračuje v plnění Novoročního programového prohlášení mám tu milou povinnost vám představit další akci Výjimečného výboru - 4.75 brody. Bude se konat sobotu 8.září (v "předvečer" významného svátku). Sraz je "u letadla" v 9:00 a trasa klasická, tj. Kočičí žleb, Hvozdec, Javůrek, 9+, V.Bíteš/oběd, Bílý potok/Šmelcovna, V.Bitýška, Brno.
Čau Mouta
PS: Těm, co se ptají:"proč je pořadové číslo 4.75?" připomínám letošní akce:
-X.XX 1/5 (Rokytná) nečíslován, přidělen pouze status průzkumná výprava
-4.00 proběhl 19/5 (Vlkov-Kralice-Chvojnice)
-4.25 29/7 (okolí Bystřice+Libochovka) původně neoficiální, ale vzhledem k průběhu dodatečně uznán platným
-4.50 3/8 (noční brod na Bílém potoce)
PPS: Distribuci svým podruhům proveďte sami
PPPS: 18/8-1/9 jsem na dovolené mimo Brno a tak mi dovolte doplnit text o větu, objevující se poslední dobou v závěrech dopisů (nahrazuje dnes již zastaralé Don't hesitate to contact me ...): "I do not expect a discussion or argumentation from YOUR side since the matter is clear and transparent."

Na srazu se Březoň, Bobo, Danča, Lev, Svob a Pepa K. neobjevili, a tak jsme se sešli jen tři: Bleri, Petr Strejček a já. Čekali jsme skoro do půl desáté, jestli se neukáže někdo další, vysomrovali od číšníka zavřeného letadla telefonní seznam a nějaké tyčinky a pak dali řeč, jako kam pojedeme. Já jsem začal opatrně (abych si je nepoplašil) o tom, že prší a je zima a že jsem jako alternativu plánoval Babskou trasu, z čehož Bleri mylně vydedukoval, že asi nechci jet nikam. Nakonec se k mému překvapení ukázalo, že chtějí jet brody (tím se zařadili na tajný seznam potenciálních účastníků zimních brodů - myslím, že sníh na výjezdu z brodu a ledem pokryté kameny v řečišti by mohli být technicky zajímavé i duševně náročné). Petrovy neoprénové ponožky a nákolenky posunuly pak úroveň již tak se zlepšeného vybavení o třídu výš.

Drobně kapkalo, ale zima nebyla tak hrozná - zejména nasazené tempo hřálo tak, že už u Ríšovy studánky jsem provedl částečný striptýz. Ve sjezdu se mi podařilo ujet svým druhům o pár desítek vteřin, ale v porovnání s rikštantem, který mi oba pravidelně nadělovali do kopců se jednalo o zanedbatelnou položku. Utěšoval jsem se tím, že sedím na o číslo menším kole a že přestože vážím stejně jak oni dva dohromady, tak nejedu poloviční rychlostí. Hvozdec jsme objeli zleva pěknou zkratkou po lepkavě-hliněné polňačce, na kraji lesa zabočili napravopříč (ti, co absolvovali presenční vojenskou službu, znají) úvalem, který nás dovedl na tradiční hřebenovou asfaltku.

Za Přibyslavicemi jsme měli super čas a tak jsme: za 1) posunuli obědovou pauzu z Bíteše na Šmelcovnu a za 2) opustili asfaltku a spustili se Otmarovem k lesu. Na louce se pasoucí srnky nás nejprve nechaly dojet skoro až do stádečka a pak před námi prchaly po stezce rovnoběžné s naší trasou. Nebyly rychlejší než my a z blízka jim to moc slušelo. Následovalo asi dvacet minut, během kterých jsme střídavě po cestě a navolno brouzdali bez mapy krajinou. K Bílému potoku jsme se napojili za Křovím ve stejném místě, jako při prvním ročníku. Překonání toku (hladina byla navzdory deštivému počasí průměrná) z vyššího břehu bylo zajímavé, já s Blerim jsme tam jumpli a pak se báli, že se přední vidla "potopí" a my se zapíchneme hlavou do dna, Petr lišácky postavil stroj do vody kolmo na proud a z břehu na něj nastoupil. Po blátění přes pole (musel jsem sundat přední blatník, aby to jelo) jsme se dostali do pro Bleriho kritické oblasti z nočních brodů a uctili jeho boj asi půlhodinovým vzpomínáním - zejména na rodinu Mášových z Křoví a jejich památnou větu:"Kde je ten druhý, zahynul?".

Brodů jsme v rychlosti pár minuli, vzhledem k pokračujícímu deštíku (nyní již v přeháňkách, občas se dokonce na několik vteřin dalo za clonou mračen tušit slunce) jsme tentokrát úplně vypustili tzv. slepé brody. Průjezdy vodou nebyly moc náročné, těžší byl pouze jeden nájezd, kdy se muselo sešoupnout po mokré skále, dobrzdit prudce před lávkou a podjet ji (pohled na vlhkou strmou horninu 2/3 účastníků nezvládlo - kola radši snesli). S rostoucím pocitem hladu jsme se o půl jedné propracovali ke Šmelcovně. Ta byla zavřená. Zasakrovali jsme, snědli běžné oplatky v čokoládě (za příslušný sponzorský obnos jsem ochoten upravit text a dosadit i značku) a pokračovali dál. Čtyři "geodisácké" brody jsme i my dokázali absolvovat bez pádu, další brodovou pasáž nás hlad donutil vynechat. V Bitýšce na náměstí rozptýlili naše obavy o tom, jestli nás zamarastěné pustí dovnitř - obsloužili nás na zahrádce. Když jsme srkali zablácenými rty boršč, vylezl puchýř. Posunutí stolku "na slunko" ocenil sv.Petr poměrně intenzivní přeháňkou. Kecy u stolu se motaly kolem míchaných nápojů, což není moje silná parketa, ale když jsem slyšel, co všechno se míchá a pak pije, tak jsem se k rozhovoru připojil návrhem smíchat pivo s čajem (název drinku je poměrně zvučný a ponechám jeho vyslovení na ctěném čtenáři). Nikdo ho však nezkusil. Po dojezení druhého chodu (šnycl s bramborovým salátem - žádný boj s žebry) už jen drobně mrholilo a my zvolněným tempem dojeli po rozbitém břehu ke hrázi. Tam jsme prohráli náš závod s mraky. Okraj nás předhonil, svítilo prudké, od asfaltu třpytivě oslňující slunce a půlka obloha byla modromodrá, kam až oko dohlídlo. Cestou jsme začali potkávat v protisměru jiné cyklisty (až do té doby jsme jeli sami) a to byl jasný signál k urychlenému dokončení výjezdu. Doma jsem byl chvilku po třetí hodině, umyl stroj, tělo, uvařil si čaj a seděl bezvládně po zbytek dne v županu a tlustých fuskách u bedny.


-mou-

DANČA
Ahoj Moutíku, tak to vypadá, že i další ročník brodů se zapíše do historie. Máš aspoň rýmu?