15.03.2009
Mouťa si zase jednou užíval

Mouťa si zase jednou užíval. Ptáte se čeho? Asi ne. Ano, správně, cyklistiky. Na cyklostránkách je povětšinou řeč o cyklistice a tak se nedozvíte nic o jeho harmonickém rodinném životě (nebojíme se použít technického výrazu „vyšší harmonická“) a o jeho pracovních úspěších. Dokonce nebude řeč ani o pěveckých výkonech ansámblu brněnské hudební scény v představení „Les miserables“, které navštívil večer onoho inkriminovaného dne. Mouťa si užíval kolopřejezdu na oblíbené trati Benešov u Boskovic – Brno.

Od předchozího tripu uběhlo vinou služební cesty asi 5 týdnů a tím pádem se radoval i z drobností. Hned na začátku shledával potěšení ze zvuku zaklapnutí boty do SPD-čka. Užíval si ve vzduchu vonícího jara a nad polem trylkujícího skřivana. Zajel do lesa. Ochladilo se ze 4 stupňů někam blíž k nule a zároveň se zvedla relativní vlhkost a on si užíval možnosti čeřit mlžné opary sublimujícího sněhu.

Pesimistické odhady, že sníh bude jen nad nadmořskou výškou 700m se nepotvrdily a až po jižní svah nad Sloupem byly cesty bílo-hnědé. A tak si v rozlučce se zimní sezónou naposledy užil úžasných pocitů z jízdy po sněhu a ledu. Třeba toho, že jede jinam než kam směřuje přední kolo a zatočit musí přesunem váhy. A nebo že to při přejezdu z jedné vyjeté koleje do druhé pěkně tancuje. A že se můžou i na povětšinou odtáté cestě objevit ve sjezdu v zatáčce mezi kameny ledové desky.

Užil si všech možných povrchů - kombinací sněhu, ledu, vody a bláta v různých i poměrně hlubokých vrstvách odpovídajících nedávnému tání metru sněhu. Třeba vrstva kyprého sněhu, pod ní nabředlý led a pod tím bláto. Nebo voda na ledě a pod tím schovaná další hlubší voda. Střídání povrchů působilo v jednu chvíli jako intenzivní brzda a naopak jindy jako kdyby někdo zapnul pomocný motorek. Navíc se dalo jen velmi stěží odhadnout (např v poli za Žďárnou to kupodivu víc valilo po okrajích bláto/ledové směsky než po měkkém blátě samotném).

Užíval si neobyčejného pohledu na tající haldy sněhu – hřiby zbytků koulí (ne nepodobné erozí omletým pískovcovým skalám v Adršpachu) či pohádková zmenšenina krajiny s jezery, kopci, řekami a úvaly. Bavilo ho pozorovat, v kterých místech zůstalo víc sněhu a domýšlet si k tomu lokální důvody. Zpočátku jel pomaleji než obvykle a tak měl na pokukování kolem sebe sdostatek času (důvod jeho nižší rychlosti byl prozaický – nepodařilo se mu oklamat organismus, když marně krájel na nudličky pečenou kachnu a knedlíky se záměrem vyvolat dojem, že pojídá lehké těstovinové jídlo).

Užíval si i počasí – drobného mrholení u Suchého, bezsrážkového úseku za Žďárnou a hlavně lijavce okolo Macochy. Tak toho si teda fakt užil fest! Rukavice měl durch mokré (náhradní si nevzal) a z vlasů a po tváři mu tekly brakické čůrečky. Naštěstí bunda vodě vzdorovala a tak měl vršek jakž-takž. Před Blanskem si řekl, že v takhle husté přepršce už dál nejede. Zřejmě ho někdo slyšel a déšť vypnul. Ale ne navždy, ještě ho kropil za Adamovem a v samotném závěru v Brně.

Užíval si i pohledu na takřka povodňově bouřící Punkvu. Dokonce měl na soutoku u Blanska dojem, že je v ní víc kubíků než ve Svitavě.

Užíval si taky v místech, která bývají druhdy fádní - v rámci oprav asfaltky podél Svitavy mezi Adamovem a Bílovicemi pro něj vybudovala nejmenovaná stavební firma asi 30m dlouhý single track. Mouťa si s chutí zabalancoval v rozryté hlíně na kraji asi 4m hluboké jámy. A pak že se pro bajkery nic nedělá!

Užíval si i samoty – za celou dobu nepotkal moc lidí, nejvíc paradoxně hned na začátku u vysílače Skalky (skupinou asi 30 nevidomých se musel prodírat s nejvyšší opatrností), ale pak dlouho nic až v Krasu se pod pláštěnkami krčilo pár zmoklých skupinek pěšáků a pouhopouhé 2 kousky cyklistů. U lidí a u včel medvěd Pú a Mouťa nikdy neví a tak moc nechápal, kde všichni jsou - buď vyjedou až 1.jarní den (v kraťasech do vánice jako obvykle) nebo byli zalezlí doma v knihovně hledajíc ve svých soukromých sbírkách časopisu VELO článek „Jak se vybavit do absolutních sraček“. Čert ví.

Zkrátka a dobře Mouťa si užil všeho možného dost a dost. A co vy? Chtěli byste taky? Na to je snadná pomoc – prostě vylezte z peřin, popadněte kolo a jeďte, kam vás gumy zavedou. A nehleďte při tom na podmínky – kolo můžete od bláta umýt, hadry vyperete nebo odrolíte a z nějaké té rýmy se časem taky vysekáte. Ale hlavně si užijete a to vám už nikdo nevezme!