29.07.2001
Brody v okolí Brna - 4.25 ročník (Rozhraní, Bystřička, Libochovka)

(aneb náhrada za Bobův beskydský maratón)

CHCETE STRÁVIT NEDĚLI 29.07.2001 V SEDLE?
Občasní kolodruzi,
zcela výjimečně mám v neděli volno a pojedu po trase: Brno hl.nádraží-Rozhraní (vlak se zjednodušenou přepravou kol na Svitavy - odjezd 7:48, na srazu čekám do 7:30, pak nastupuji) -Bystřice-Loučka-Brno tj. něco lehce přes stovku povětšinou terénem. Občas trasa kříží brodem nějakej potůček. Pokud se chcete připojit, tak tak učiňte.
Čau Mouťa
PS: Blery, nechceš to poslat "Vrbkům"? Janičku jsem dlouho neviděl a zajímalo by mě, jak se má.

Výše ukázaný mejl prolétl jako blesk z čistého nebe internetem. Na nedělním srazu se pak objevili Mouťa, Bobo, Lev, Blery a jeho kámoš z práce Martin (ten vypadal, že z nás má nejlepší kondičku a taky to během celého výletu dokazoval). Bylo poměrně teplo a vymetená obloha slibovala, že vyplní předpověď rosničkářů o 30stC. Na nádraží jsme konstatovali, že si nikdo nevzal žádný krém proti slunci a jelikož Mouťa nebyl ochotný dát v místních potravinách za něco takového všechny své peníze (160Kč) tak jsme nic s sebou neměli. Vláček nabral cestou lehkou sekeru (ve Skalici čekal, až ho předjede nějaký rychlík) a tímpádem jsme v Rozhraní vystupovali chvilku po deváté. Hned u zastávky Bobo ukázal, že ještě není s SPDčkama zvyklý - lehl si na rovném suchém asfaltu na bok (přímo před dvěma babkama, které s námi vystupovaly). Po drobné navigační minele, která nám umožnila obhlídku místního kostela jsme začali stoupat do prvního kopečka a to velmi příjemným vlhkým a chladným údolíčkem, kde voněl čistý vzduch a blatouchy. Vyjeli bychom ho celkem rychle, kdyby Mouťa neohnul do pravého úhlu řetěz (čert ví, jak se to tomu chlapovi povedlo).

Z dědinky Studlov jsme si vychutnali první a asi nejkrásnější sjezd - táhlý padák po široké polňačce byl odvazovej. Každej zvolil poněkud odlišný přístup. První se spustil Mouťa. Jeho gravitací přitahovaná kila udělala své a rozjela ho do slušného spídu. Když byla cesta hrbolatá a suchá, tak nepřibrzďoval, protože není žádná sračka a na mokré trávě už pak nemohl. Se sevřenou prdýlkou se mu podařilo umanévrovat dojezd napříč koleje blátivé cesty. Druhý o něco lehčí Martin to nahoře musel víc rozšlápnout, ale jinak měl obdobnou taktiku. Jak si kluci dole rozebírali jednotlivé pasáže sešupu (stáli poněkud nešťastně na dojezdové ploše), koutkem oka vidí, čemu se nechce věřit - ve značné rychlosti se zjevuje v bezprostřední blízkosti Lev, po vymrštění na hrbolu poněkud netradičně po předním kole. Zatrnulo jim, protože to vypadalo, že do nich vlítne. V detailu pak sledovali, jak se rozbil kousek od nich - zaryl se hlavou do hlíny tak šťastně, že si urval jenom kšilt helmy, klipsnu a odřel si dres na zádech. Celkem jsme si všichni oddychli, protože první dojem byl poněkud hrůzostrašný. Blery s Bobem vše sledovali s kopce a jejich opatrňoučká jízda se zdála být tygřím pádem poznamenána.

V Poříčí na návsi jsme chvilku kecali Lvovi do opravy šlapátka a potom už mohli znovu začít nabírat výšku. Od dědy na poli jsme získali cennou informaci (že na Veselku nevyjedeme ani centimetr) a nacpáni lusky z jeho plantáže se vydali dál. Trošku odchýleni od zamýšlené trasy jsme pak zdolali vrchol, tentokrát již teplejším úvozem, kde voněly skalničkové kvítky. Na kluzké zeleni si odbyl pádovou premiéru Mouťa, o kousek dál se však radoval jako dítě, že se mu podařilo minout slepýše. Jinak byl klid. Z Veselky, kde se nám některé z chalup docela zamlouvaly, jsme vyrazili na Olešnici. Po cestě nás však zdržela třešňová alej a tam se při pokusu o vylezení na strom konečně vyváleli i Blery s Martinem. S městečkem na dohled rozmnožil počet svých pádů Bobo - tradiční problémy s SPDčkama.

Z centra mlékárenství jsme zamířili po kratší pauzičce pro změnu zase do kopce (Na babu). V uších nám zněla slova dalšího z domorodců "na kolo těžké" a vskutku - rytmus výletu (nahoru-"ozlomkrk" dolů-nahoru-dolů-nahoru...) nás už začínal unavovat. Někomu byla dobrá každá záminka k pauze - maliny či jahody nevyjímaje. Blery kvůli odpočinku dokonce prorazil v dalším ze šťavnatých svahů gumu (vyměnil ji ale ve vskutku dobrém čase).

To už jsme se dostali do oblasti brodů. První byly celkem snadné, jen zpestřovali program. Za Lhotou však šlo do tuhého - těžká technika (buldozer, bagr a rypadlo) tam v týdnu pracovala na protipovodňových úpravách potoka a blátivá cesta byla rozčvachtána fest. Mouťa zkoušel jet kus i korytem říčky, ale nebylo to ono. Před Koroužným už jsme byli poměrně dost opožděni vůči plánu (kilometrový průměr se pohyboval kolem deseti!). Jako by se nám ani nechtělo do dalšího stoupáku pod Aušperk jsme se motali Koroužným sem a tam. Nahoře se pak čekalo poměrně dlouho na Martina, kterému větev "seštelovala" přehazku. Klesání k Bystřičce bylo Mouťou avizováno jako snadné a rychlé (úprava trasy, protože hlad se už začal hlásit o slovo). Na následném bloudění mezi skalkami, stromy a kládami byl nejhorší fakt, že z nedalekého brouzdaliště doléhal k našim zpoceným boltcům ryk koupajících se. Když jsme se pak dopotáceli k vodě (na travnaté cestě poseté klacky měli pád téměř všichni - nejhezčí už za ní Mouťa, který přelítl přes řidítka po nepodařeném přeskoku větve) a udělali pár brodů, tak jsme v jedné stinné zátočině nedbali hovad ani hladu a lehli si do vody taky (koupací úbor byl jednotný a sestával se z cyklotreter). Rochnili jsme se tam v chladivém proudu hodnou chvíli.

Trošku osvěženi jsme pokračovali přes louky, brody, smrkový hřbet, azimuty, kopřivy a přenášení přes říčku a balvany k bystřickým hospodám. Něco po druhé hodině jsme se propracovali až na kraj lesa s výhledem na asfaltky do městečka. Následné prodírání se po pás vysokým mákem (místy s bicyklem nad hlavou) proměnilo naše svaly (i na rukách) v bezvládné hadry. Kručení prázdných břich dosáhlo maxima. Kraťoučký silniční úsek do civilizace byl motivován zcela nízce - naší jedinou myšlenkou bylo "nažrat se a napít".

Sídlištní "Club"-restaurace nás přivítala pohostinně - jedenáctky piva v nás jen zasyčely, polívka dodala tělu nezbytnou sůl a maso hlavního chodu sílu. S pivem jsme postupně zpomalovali - protože by to taky nemuselo dopadnout dobře. Dle své finanční situace jsme pili buď Matonku s AJSTÝ (Blery) nebo vodu z kohoutku (zbytek). Během hodování jsme spřádali taktiku do dalších kilometrů - bylo totiž už po třetí hodině. Dohoda byla jasná - dáme našim gumám ochutnat asfalt. Organizátor ještě informoval přítomné, že původní odhad kilometráže do Bystřice byl 32 (skutečný stav 46km, tj. vešel se do tzv. Mouťovy konstanty =1.6) a už jsme tomu chvíli před čtvrtou mohli začít "dávat knedlík".

Po skutečném sprintu přes H.Rožínku, Zvoli, Blažkov, D.Rozsíčku, Strážek a Krčmu jsme stanuli v Meziboří, kde jsme se opět ponořili do terénu. Po náspu okresky nesjel kvůli nášlapům jen Bobo, brod pod hrází absolvovali všichni. Navazovala pasáž údolím Libochovky, pár přejezdů vody svými pády okořeňovali Bobo a kupodivu i Martin, který měl značné technické problémy (kromě rozbitých "kufrů", z kterých občas nevystoupil, mu párkrát vypadlo zadní kolo za současného natvarování přehazky). Mouťovi zase začal přeskakovat řetěz a časem se to dost zhoršovalo.

Kutiny-ranč potvrdil svůj standard línou a arogantní obsluhou. Po vypití kofol a piv (někteří to dokonce slili do jedné sklínky) a krátké při s pinklem o to, že mu opravdu tu korunu jako tringelt nedáme, jsme se mohli vrátit do sedla. Bylo něco po šesté, slunce už přestalo pálit a potoční koupele začaly nepříjemně chladit. V druhém brodě za putikou si na levém boku ustlali těsně po sobě Lev (rozražená kůže na holeni) a Martin (po posledních trablech se zadním kolem měl natvrdo nastaven jeden dost těžký převod a občas ho neušlapal – část brodů dokonce musel vypustit). Pády všech druhů se presentoval Cirkus Bobo - někdy sundal ze šlapátka opačnou nohu, než na kterou padal stranu, jindy obletěl uvězněn v jedné šlapce dokola řidítka a po hlavě zahučel do říčky a semtam prostě "hodil záda". Mokré kluzké kameny pod vodou občas koply, takže člověk musel bejt ve střehu neustále. Celkem jsme se vyblbli.

Deset minut před sedmou jsme stanuli na rozcestí Deblín/D.Loučka a po kratší rozvaze jsme (hnáni touhou spatřit za světla domovní dveře) zvolili asfaltový dojezd. Špici peletonu tahal většinou "jednopřevod" Martin, občas ho vystřídal výlety do Bratislavy zocelený Bobo, Mouťa s Blerym se víceméně vezli v balíku a Tygra se nám podařilo záhy setřást. Počkali jsme na něj až za Čebínem u pumpy. Stoupák ke Kuřimi roztrhal naši grupu dokonale - první vyrazil Lev, že prej ho lehce dojedeme, pak Mouťa, přes kterého se v půlce kopce přehnali Martin a Bobo (jehož zamýšlená trasa po silnici pro motorová vozidla moc lidí nenadchla), Blery jistil vše zezadu. Před Kuřimí se Blery s Mouťou domluvili, že kvůli hustému provozu to bude lepší vzít "zadem" přes Jinačovice a jelikož se na o sto metrů před nimi jedoucího Boba nedovolali, jeli tamtudy sami. Žádné auto je nepřejelo (nejblíž byla jedna Octavia kombi, jejíž pneu hezky kvílely) a tak dojeli na pohodu krátce po osmé domů - tachometr ukazoval 118.5km a lehce přes sedm hodin čistého času.
PS1 (Bobo):
Tak to Martin litoval zbytečně, že jsme vás nečekali na odbočce na prvotřídní cestu, protože by jsme se vás asi nedočkali, co? Ty vole, já myslel, že vypustím duši jak jsem je stíhal, ale nedal jsem se zmást vnitřníma pocitama a šlapaje z 80% ve stoje jsem je v Kuřimi dojel. A jak jsem byl rozjetý, tak jsme zase utratili Lva, který pak asi jel po staré. Jinak já byl doma taky lehce po 20.
PS2 (Lev):
Doma jsem se vykoupal a pak si zajel do špitálu, kde mi na tý holeni šili jeden steh a udělali drejn na odtíkání hnisu + píchli tetanku.



(aneb pocta Werichovi a neúmyslný plagiát Nerudy)

Vlak stál, my ven (já, Bob, Lev, Blér i druh)
Bob prásk u bab
Šláp výš šláp dál pot skáp
Vrch náš dol kvalt
Hrb strk Lev pad kšilt rup dres trh

Jen dál jen dál
Skrz les i lán
Zříš vod jdi v brod – kol kal
Svit-žár, chtěj chlad!
Jak cáks smyls prach

Dup jen dup dál
Skrz mák nes stroj
Břich hlád ret such
Pích tě roj much
Hoj - tu pub “Club”

Už dál jen dál
Skrz bor i háj
Cest dost sil míň
Dél luk zas tok se lesk
Pád čvacht - krev pryšť slz roň

Však dál jen dál
Sprint dej: ať brat či kmán je hoň
Den stár tma blíž stres z aut
Kus jen, cíl máš
Toť vše, co dál?
Nic (steh šit, na hnis drén dán)


-mou-