19.11.2008
Nápisy

Mouťova citová vazba k nápisům /míněny jsou ty na zboží/ se tvořila postupně tak jak stárnul – v dětství je měl celkem rád, protože v socialistickém Československu jich byl nedostatek /jako ostatně všeho/ - když na něj jednou za den zařvala škodovka s nápisem „de luxe“, bylo to spíš k smíchu a barevné obaly od žvýkaček a samolepky z banánů dokonce jeden čas sbíral. Obalová technika byla u nás v plínkách ještě dlouho po tom, co Mouťa sám plínky odložil a nepřítomnost nápisů /a jiné reklamy/ bylo něco, čeho si začal vážit až když o to v devadesátých letech přišel. Masivní nástup reklamy a nápisů na zboží jako její součásti tehdy začal měnit Mouťův postoj k nim – láska přešla v neutrálnost, ta v lhostejnost a dále následoval nepříjemný pocit z obtěžování a dnes už je v podstatě na nápisy alergický (např. při koupi vozu nechal svého prodejce z karosérie odstranit „ozdobné“ samolepky s jeho logem s tím, že mu tam vadí).
Proto si můžete představit, že jeho radost z vyreklamovaného cyklorámu je poněkud zkalena tím, že trubky nové kostry jsou doslova a do písmene nápisy pokryty. Zatímco na původním rámu byl kromě názvu výrobce uveden ještě malým písmem model, nový kus se pyšní sděleními, kterým Mouťa moc nerozumí. Třeba „PRO R“ – znamená to snad, že to bylo vyrobeno na zakázku pro nějakého pana R., který ho nakonec neodebral? Nebo „bike performance“, které je doplněno agresivní šipkou ukazující k sedlovce – má v kolemjdoucím vyvolat pocit, že je výkon kola v prde.. a nebo je to jen obecné upozornění, že cyklistika ovlivňuje potenci jezdce? A co si myslet o nápisu „deltalite stays design“? Je to něco jako „půda budiž lehká Pythagorovi a jeho větám o trojúhelníku“? Takové nápisy nutno pokládat za šumy-brumy, které zaplevelují již tak přetížený éter. Ale ani nápisy, kterým Mouťa snad rozumí, ho moc netěší – třeba ten s pěticentimetrovou výškou písma a zněním „racing team“. Za prvé Mouťa na kolo vyráží povětšinou sám a většímu množství kumpánů či dokonce nějakému týmu se intuitivně brání a za druhé má z minulosti negativní zkušenost s vlivem takovýchto hesel – když si koupil během studií lyže s jedovatě oranžovým prohlášením Fisher RACE COMPETITION, jezdil na nich (veden snahou neudělat ostatním závodníkům ostudu) tak divoce, že se několikrát dost šeredně vysekal - nakonec byl rád, že je prošlápl a mohl si pořídit šedivé Blizard RENTE. Ono tlačit někde do kopce z posledních sil bicykl s nápisem „závodník“ může v okolosevyskytujících bílých vránách, které nápisy nepovažují za ozdobu a přemýšlejí nad jejich smyslem vyvolat nesouhlasnou reakci (viz pocity, které má Mouťa pokaždé, když mění proraženou duši a kouká přitom na ráfek s nápisem „antisnakebite“).
A aby toho nebylo málo, nápisy nejsou jen na rámu, ale i na ostatním cyklovybavení a navíc jich rok od roku přibývá. Za to, že je na každé botě výrobce uveden 3x zjevně může zakoktání návrháře, ale proč sdělovat světu, že je představec KOVÁN ZA STUDENA a obroben v CNC-work systému a že vidlice má „alloy steer tube“? Zkrátka a dobře zatímco ještě před deseti roky se Mouťa smál fotbalistům rakouské oberligy, že mají reklamu nejen na zadku ale i na tkaničkách, dneska už tak vypadají i lidé, jejichž příjem od sponzorů za nošení reklam je nulový. A trend je dokonce takový, že pokud se člověk rozhodne nápisům vyhnout, musí si za to připlatit – kupř. jeden výrobce automobilů za příplatek neuvádí na zádi údaje o motoru. Zkrátka podle hesla „pokud je poptávka, bude i nabídka“ zákazník nestojící o reklamní nápisy a vyplázne za „čisté“ zboží o pár korunek navíc.
Říkáte si – to snad ani není redaktor z party „Za lepší využití horských kol“, takhle fňukat, opravdu si s tím nikdo neví rady? Klid jenom klid, Mouťa vám řešení nabízí. A je velmi prosté – jezděte v noci, to nápisy nevidíte! Mouťa sám (nejen ve významu „sám veliký Mouťa“, ale i ve slova smyslu „osamocen“) jde příkladem a podniká kratší asi 3-hodinové švihy (na delší si kvůli problémům s kotníky netroufá) severozápadním směrem. Ladí vrstvy pod novou zimní cyklobundu a užívá si kluzké bláto a specifičnost závějí z listí. Společnost mu dělají toulavé kočky, příměstské srny (jednu potkal i mezi Šulákem a Sokolákem), ptáci a zajíci. Mimochodem, tu zvěř potkává velmi zblízka – jednoho zajocha/kuďocha posledně dokonce málem srazil.

-mou-

No, po pravdě on ho při sjezdu z Velké Baby k rozcestí u Sychrova trefil doopravdy.
Polehčující okolností Mouťovi budiž fakt, že ucháče /oděného do hnědého kožichu jen s malým reflexním doplňkem u ocasu/ uviděl na poslední chvíli a že udělal vše pro to, aby se mu vyhnul - zarejdoval velmi divoce a podařilo se mu ho předním kolem minout, světlem halogenek zblblý tvor však zjevně usiloval o kontakt /šel si pro faul/ a skočil na něj. Narazil na tretru a holeň a odrazil/odvalil se tak šťastně, že minul zadní kolo. Je tedy možné, že vyvázl jen s lehkým otřesem hlavy a naraženým bokem. Byl to na zimu vypasený macek, málem Mouťu (který ještě dlouho cítil otlačená místa na pravé noze) shodil.
Protože došlo k nehodě s úrazem, byl Mouťa nucen zavolat dopraváky. Ti se dostavili asi za tři hodiny (cestou přejeli dvě srnky); kolečkem změřili brzdnou dráhu; konstatovali, že řidič nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky; sepsali na psacím stroji značky Remington protokol a celou záležitost postoupili magistrátním úředníkům.
No uznejte sami, že kdyby byl článek napsaný podle skutečnosti, tak by ho každý považoval za příliš silnou myslivecko-bikerskou latinu. Někdy to tak zkrátka bývá, že je skutečnost hůř uvěřitelná než lecjaké výmysly.