31.07.2008
Nad Adamovem trošku jinak

V zoufalém pokusu užít si posledních dnů bez rodiny vyrazil Mouťa na kolo. Něco po třetí hodině (tedy zcela v souladu se standardními požadavky zaměstnavatele) opustil pracoviště a pustil se směr Soběšice. Nabral výšku po asfaltu (cestou minul betonový bunkr svého bývalého šéfa s poněkud zpustlou zahradou a to v něm iniciovalo trochu dumání nad smyslem života) a ignoruje drobné krápání odbočil na kótě 425 po modré na východ. Už v této oblasti dlouho nebyl a tak byl překvapen jak pěkná pasáž to je. Chvilku tlačil do kopce a nabíral výšku po hřebenu na sever až se někde v oblasti písmene B nápisu Bílovecký les mapy SHOCartu (tj. cca 1.5 km před Útěchovem) spustil k potoku Myšina. Spíš než Myšina to ale byla typická Mouťovina se vším všudy, tj. sjezdík po neznačené cestě, která se stávala nevýraznou a opuštěnou (nebezpečné byly klacky schované pod vzrostlým býlím) a následné vedení/tlačení/nesení kola s kopce a azimut. Prostě paráda. Užil si to i s kopřivama snad většíma než on sám.
Myší dírou se protáhl pod tratí a proti proudu Svitavy zamířil k Adamovu. To, že je to pro něj směr zcela nezvyklý přineslo ovoce – objevil ceduli s nápisem Petangue Fényx (zřejmě jde o hodně tvrdé ptáky) a před Adastem uviděl sochu Jitřenky (co jiného by mladá žena odhodlaně nesoucí vlající prapor s hvězdou na žerdi mohla v roce 2008 představovat?). Také další trasu vybral v rámci boje proti stereotypu – stoupání po silnici na Olomoučany. Chvilku okukoval Františku (myslím tu huť, miláčku). Pak si lámal hlavu nad tím, jestli je dopravní značka „Zákaz vjezdu vozidlům se znečišťujícím nákladem – s výjimkou těch, co mají povolení od fy ADAVAK“ koncepčně správně či ne. Avšak po pár kilometrech mu už sklon kopce blbosti z hlavy vyhnal. Jediné, co se mu v makovici honilo byla myšlenka, že jeho tělo je nadmíru ochablé a že jedním z důvodů bylo i vysedávání před TV při sledování Tour de France (kde by tento pidikopeček z 250mnm na 450mnm snad ani v profilu trati vidět nebyl). Konečně se vyšplhal až nahoru pod Máchův památník a odměnou mu byly pěkné výhledy doširoka dodaleka. Když se vykoukal do sytosti, pustil se po Hradské cestě k Novému hradu. A byla to pro něj premiéra, až doposud se k němu vždy šplhal od Svitavy. A bylo to velmi příjemná změna. Mnohem víc sil mu tak zbylo na známou technickou pasáž k Čártovu hrádu. Tentokrát tam ani nestrášalo a tak to mohl v klidu otočit k domovu. Jediné zajímavé na dojezdu byl faktu, že kromě spoluobčanů využívajících k přesunu spalování ropných derivátů moc jiných výletníků nepotkal. Že by už vymřeli? Nebo jsou všichni v Jugošce? Čert (ten z hradu) ví.