19.05.2001
Brody v okolí Brna - 4.ročník (Jasínka, Chvojnice)

POVOLÁVACÍ ROZKAZ
Na akci s bicykly „Brody v okolí Brna“ – 4.ročník

Ze zákona 38741 „O používání tzv. horských kol“ z roku 2000 (článek 2 paragraf 4 odstavec 7a) vyplývá jednoznačně povinnost zúčastňovat se minimálně 1xročně akcí Výboru (poznámka: na Vlado Jaroše se vztahuje kapitola „Výjimeční majitelé“ zákona „O používání tzv. trekingových kol“).

Odvodová komise zvážila pečlivě všechna pro a proti tak, aby mohla v závěrečné zprávě konstatovat, že každý z vás je akce schopen (např. pomočování není vzhledem k vodní očistě nikterak na závadu).


NÁSTUP1: 19.05.2001 7:50 Brno hl.nádraží (vestibul) - odjezd 8:08 – lístek do Vlkova u Tišnova zjednodušená přeprava jízdního kola) vyřídit individuálně.
NÁSTUP2: 19.05.2001 9:25 Brno hl.nádraží (vestibul) - odjezd 9:38 – lístek do Kralic nad Oslavou (zjednodušená přeprava jízdního kola) vyřídit individuálně.
DOPLNĚK: nástup nemusí být na hl.nádraží, můžete se připojit kdekoliv později.
SRAZ1+2: Kralice 10:45 u hospody na státní silnici
TRASA: viz 2.ročník
DÉLKA: cca 100/65km
STRAVA: cestou v restauračních zařízeních
JINÉ: tento povolávací rozkaz a cyklistický denník se záznamy z minulých ročníků s sebou

Na základě tohoto dokumentu je Česká dráha povinna vám zdarma vystavit jízdenku pro jednu osobu a kolo na vlak 2.třídy do místa uvedeného výše (nebo ne).

Při neuposlechnutí tohoto rozkazu hrozí nepodmíněný trest odnětí horského kola až na pět let (kdyžtak si kupíte silničku - na to, co jezdíte, horáka stejně nepotřebujete).

za Výjimečný výbor
Mouťa

Poznámky:
0/ Nástup 1 je určen pro plnohodnotné jedince, nástup 2 pak pro zbytek.
1/ Povšimněte si prosím (a lingvisté to jistě zaznamenali), že nehovoříme o výletu na kolech, ale s koly.
2/ Vzhledem k rostoucím nákladům na organizaci celého podniku byl nucen Výbor sáhnout k nepopulárnímu kroku a to ke startovnému. Aby nedocházelo k sociálním otřesům, je možno celou sumu uhradit formou čtyř čtvrtletních splátek (nejméně však 2 splátky před termínem akce). Platba 14 dnů před akcí je zvýhodněna 10% slevou. Lze platit hotově, složenkou i telefonicky. V ceně je zkušený vůdce vybavený několika mapami 1:50 000, cyklocomputerem Sigma500, mazadlem WD40, pumpičkou a sadou lepení duší. Analýzou budoucího vývoje je cena 5.ročníku odhadována někde na úrovni 125 procent částky pro 4.ročník, která byla po vnitřní kalkulaci stanovená na nula korun českých. O výši vstupného pro 6.ročník se zatím vedou pouze spekulace.
3/ Tento dokument byl kontrolován antivirovým programem Diarrhoea 4.1 a neobsahuje žádné zárodky nemoci šílených krav
4/ Vzniká kronika historie brodivých akcí. Prosím vlastníky dokumentů z prvních akcí (fotografií,...apod.) o laskavé zapůjčení či o zaslání scaner-kopií.
5/ Novinkou pro naše začínající spisovatele je soutěž o nejlepší povídku na téma „Jaký byl 4.ročník brodů“. 3 nejoriginálnější budou zařazeny do zlatého fondu kolo-literatury vedle takovou klasiku, jakou je např. Bobovo „Na bednu jsem zatím moc malý“.
6/ Volba trasy (fakt, že se jedná o opakování 2.ročníku) byla ovlivněna skutečností, že na mapě nadějně vyhlížející Jihlava a Rokytná se v reálu ukázaly poněkud obtížné. Leč nezoufejte, v pátrání po nových brodných oblastech pokračuji – snad přinese 5.ročník něco nového.


Sraz skupiny A na hl.nádraží proběhl dle předpokladů, bylo nás šest jak od Poláčka (Mouťa, Bobo, Svob a novicové: Lev, unisák Wičar a Blery – jeho citově zabarvené prohlášení:”já jsem nadrženej jak sviňa!” /rozuměj do cykloakce/ poněkud zmátlo právě procházející mladou průvodčí). Co bylo však nečekané byla všeobjímající modrá obloha - vzhledem k faktu, že skoro celý pátek pršelo. Cestou vlakem se to ale dokázalo spravit, takže jsme “sedlali” pod zamračeným nebem. Vzduch se trošku ochladil, ale jinak to šlo. Pak předvedl něco ze svého repertoáru Bobo (obutý do praktických plnoprůtočných sandálů) - přestože věděl o své podhuštěné pneu už v Brně, začal s pokusy o dofouknutí až ve Vlkově na nádraží (hodinu cesty vlakem strávil čtením Sportu). Čekali jsme na něj asi jenom 10 minut.

Kousek asfaltu před terénem nám posloužil k rozhýbání a pak už nás pohladil po duši krátký sjezd zakončený 90stupňovou levotočivou zatáčkou. Pokračovali jsme po rozhraní lesa a močáliska, překřižovali okresku na Brno, vystoupali trošku lesem a po azimutu mezi stromy a keři se napojili na modrou k Bílému potoku. Od Velké Bíteše jsme se proasfaltovali k Jestřábovu a prvním brodům. Vody bylo celkem dost, takže hned po třetím brodu jsme dosáhli patřičné vlhkosti v botách. Krajina byla nádherně zelená, ostrý puchýř se dral skrz řídnoucí mraky a my nasávali do plic voňavý vzduch lesa. Cesta byla místy poměrně blátivá, svůj první pád si odbyl Blery (v místě, kterým zrovna bez problémů projížděla dvě malá místní děvčátka). Většina brodů byla vyložena panely, ve dvou si člověk musel dát bacha na ocelové pruty trčící do vzduchu. V dobré náladě jsme dorazili k mlýnu na Oslavě před Náměští - místu zvanému ředitelský brod. Měl opravdu direktorské parametry. Hnědá masa vody se valila značnou rychlostí pod železnou lávku, na které nastala strkanice o nejlepší divácká místa. Čest bikerů vůči řece se tentokrát odhodlal hájit pouze Mouťa. Jeho zpočátku nadějný pokus byl značně ovlivněn proražením přední gumy - po něm už živlu nedokázal vzdorovat. Jako pozitivní se jeví fakt, že absolvoval pouze lehký pád a že mu proud neodnesl bicykl do Dunaje. V časové tísni nebylo možné pokračovat v exhibici, s výměnnou duše mu pomáhal Blery, zbývající čtverka pokračovala na sraz do Kralic (opravu poněkud zkomplikoval fakt, že náhradní duše měla od minule defekt a v lepeníčku byla jen slza lepu). Asi v 11:15, když už většina výpravy seděla v hospodě, se opožděnci za propuklého deštíku vydali na cestu.

Z Kralic (už bez přeháněk) pokračoval kompletní 14-ti hlavý peleton ku Chvojnici – původní šestku doplnili Danča s Náčelníkem, Míša s Pavlem, Čepelenka, dva Tomové a Petr Jambor (z Anete). Bylo krásné počasí (na nebi se honily obláčky se sluníčkem) - škoda, že nikdo nevzal foťák. Terén byl obdobný jako v první půlce, jen v nevyztužených brodech se občas víc bojovalo s blátivými výjezdy. Každý měl poněkud odlišný styl: děvčata se často uchylovala ke "koloběžce"; Bobo razil zásadu co nejrychlejšího vjezdu (často po něm nezbyla v potoce skoro žádná voda a semotamo z toho vyšel pěkný držkopád); Pavel se snažil o profesorskou (kolo neničící) jízdu - jen mu v tom překážely slajky-pláště a nášlapné pedály - SPDčka, do kterých se neobouval, ale jen na ně pokládal botu; Tomové s Blerym to tahali silou; Wičar se nám někde ztratil (už nás bylo jen třináct) a Náčelník byl většinou ve třmenech (zejména poté, co napodobuje Řehulu urval sedlo). Mimo vodu se těžkým pádem presentoval Mouťa, když vlítl ze suché louky do tunelu z křovin, ve kterém byla bahnivá deska. Většinou jsme na sebe čekali u každého brodu - jedno takové zastavení okořenil Bobo kratší hereckou etýdou (skácel se i se stromkem, kterého se držel). Slušnou sérii brodů zakončilo brodiště druhé kategorie na soutoku Chvojnice a Oslavy. Hladina byla o něco vyšší než při 2.ročníku a tak se do těch 20m vody pustila jen pětice statečných - Mouťa (zejména jeho druhý pokus, končící asi 5m od břehu vypadal nadějně, ale došel mu dech - salátovi), Bobo, Svob, Náčelník a Lev (po jízdě dvou posledních se tok poněkud zbarvil krví, vyteklou z jejich udatných kolen). Zbytek nadšeně povzbuzoval. Zkrátka pěkná tečka za brodovou pasáží.

Následovalo hledání něčeho do břich. Nejprve jsme v dědině nad údolím pohrdli zvěřinovými hody, poté jsme v Oslavanech marně postávali před hotelem Horník, kde byla svatba. Nakonec jsme skončili v Lidovém domě, kde jsme místní obsluhu, nezvyklou na hosty, dost obtěžovali (Míša se v této zaplivané venkovské čtyřce pokoušela objednat americké brambory, Bobo strašil servírku modrými dlaněmi od rukaviček Axon - vypadal jak Marťánek,..atd). Náš původní záměr, objednat si 13xšnycl, skončil v troskách, asi jen půlka jídel byl řízek. Nakonec ale všichni neřízci litovali.

Mezitím se venku vypršelo, takže se mohlo pokračovat - už bez Nedělníků, kteří se odpojili směr chalupa. Vystoupali jsme po asfaltu nad Oslavany (přes Padochov), před Neslovicemi jsme se pak polňačkou prosmýkli kolem muničáku na červenou kótu 461 a už jsme byli na hřebenu. Z něj jsme postupně sjížděli - od altánku poměrně strmě korytem bláta - na Radostice. Sjezd ukázal, u koho "je srdce tím nejsilnějším svalem" a u koho ne. Indikátorem dosažené rychlosti bylo množství a umístění bahna na těle - od několika teček na lýtku po "zasádrované" nohy a pocákanou hlavu.

Dojezd byl už "na čokoládu" údolím Bobravy a po žluté do Bohunic. V Brně se postupně odpojovali účastníci dle trvalého bydliště, jen několika se poštěstilo zírat do výstřihu servírce na zahrádce "Na okruhu". Poměrně unaveni (např. Míše dělalo na Bohunickém kopci problémy dostat kolo i přes 5cm rantlík) jsme se asi kolem sedmé večer s 95/60-kou na tachecu dostali do vany.

-mou-