21.06.2008
Brody v okolí Brna (8.ročník) - Libochovka

POZVÁNKA:
A je to tady – jubilejní 8.ročník akce „Brody v okolí Brna“© ťuká za dveřmi (Mouťa se pokusí získat již patnáctou účast). Že nic neslyšíte klepat, že nevíte, proč je osmička výroční a že nechápete, jak může mít Mouťa za předcházejících 7 ročníků tolik účastí? Tak to jste pak asi obdrželi tento mejl omylem, protože drtivé většině pozvaných lidí je to nad slunce jasné – brodům je letos deset let (párkrát byly víckrát než jednou za rok a dva ročníky pro nepřízeň osudu odpadly)! V bujném výběrovém řízení se Výbor nakonec přiklonil k modifikované repríze ročníku 7.2 (viz www.webaction.cz/kolo, ročník 2004), půjde tedy o jízdu údolím Libochovky.
Sraz: 21.6.2008 v 9:35 ve Vratislávce (GPS-souřadnice 49°23’11.177“N a 16°14’39.084“E)
Doprava: autem přes Tišnov, Dolní Loučky a Řikonín; vlakem 7:52 z hl.nádraží do Řikonína a odtud 5.5km po silnici přes Ostrov a Žďárec.
Rámec akce: 1) podél vody se dostat na oběd do Kutin /konec dětské části, otcové zajedou pro vozidla/,
2) odpolední pokračování šité na míru každému jednotlivci /průběžně možnost odpojit se a dojet vlakem do Brna/ - trasa bude upravena dle tužeb přišedších
Doprovodný program: vylosování výherce z úspěšných řešitelů luštěnky.
Poznámka závěrem: ku příležitosti jubilea je plánována v Muzeu romské kultury na Bratislavské 67 (původně uvažovaný Dietrichsteinský palác z finančních důvodů "padl") v srpnu výstava „10 let brodění kolem kolem Brna“. Výbor se nyní intenzivně zabývá odstraněním posledních čistě formálních administrativních překážek.

AKCE:
S již tradičním zpožděním (u těch nejpočetnějších rodin to dělalo rovných 20minut) se na srazu srazila následující squadra (řazeno dle parkovacího pořádku):
- Lev, Marťa, Adéla, Krišík (tuto posádku nutno pochválit, přijeli dokonce chvilku před časem „Č“ – řidič si asi buduje nové image, protože poslední dobou chodí včas všude)
- Martin Vácha, Filip, Štěpán
- Pavel od Míši, Míša od Pavla, Daník, Laďa, Terezka
- Kompletní Mouťovci.
Nejprve všichni sestavili své stroje (mnohdy fungl nové, kupř. Martin ještě odmotával z rámu vánoční papír) a poté, co byly provedeny poslední úpravy, šlo se něco před desátou bez okolků na věc - celý peleton sešoupl po asfaltce k vodě a tam byla akce oficiálně zahájena pořadatelem – ten všechny účastníky co nejsrdečněji přivítal a pak je začal seznamovat s poměrně složitým hodnocením, kolik bodů a jejich zlomků si mají jednotliví účastníci započíst za jaký výkon a právě když vysvětloval, že v brodu 2.stupně je za šlápnutí před polovinou toku jen 1/8-bodu, Lev to nevydržel a řekl, že prostě kdo to projede bod má a kdo ne, tak ten bude mít nulu což pořadatel /který předtím vše vykládal jen na oko a čekal, kdo na to skočí/ uvítal, oznámil abdikaci a že od této chvíle se stává pořadatelem Lev a s veškerými stížnostmi ať se obracejí na nového vůdce. Popravdě řečeno moc příležitostí ke stížnostem být nemohlo – louky byly většinou posekány a navíc byl pařák, takže nejhorší, co se mohlo přihodit by bylo to, kdyby byl ranč U vyvrhlýho vola uzavřen pro soukromou akci a mančaft by až do další hospody trpěl hlady a žízní. Ale nepředbíhejme.
První brod byl náborový – deset čísel vody tekoucí přes betonové panely zvládli všichni a zdravě je to nabudilo do dalších, které už tak snadné nebyly. Občas někdo trefil šutrák schovaný pod hladinou a nebo podcenil přeřazení na lehčí převod a tak přišly první ztráty bodů. Brzy se ukázalo, že startovní pole bude rozděleno na dvě hlavní skupiny – sedačkáři a mlaďoši.
Mlaďoši, vybaveni nejmodernější technikou a životním elánem ukázali, že se s nimi musí vážně počítat – Filip (jedoucí až profesorsky klidně) se Štěpánem (ten byl s sedle výrazně živější) se začínají dospělákům v limitě blížit i silově, na lvicích Martě a Ádě zase bylo znát, že jsou vyježděnější a mojí slušnou techniku. Ale i při neúspěchu tradičně se vztekající Mates a šťastný Ondra předvedli několik dobrých průjezdů a zejména v parametru rychlost nájezdu do vody byli nedostižní (nevíme, po kom to geneticky mají protože jejich legitimní otec je založením mírný až bojácný a při pohledu na své synky nebyl dalek mdlob). Zkrátka a dobře mlaďoši vystrčili zoubky a drápky a kdo ví, zda by v případě generačního souboje „staří-mladí“ nakonec nenasbírali víc bodíků než jejich rodiče.
Ti byli povětšinou trošku hendikepování přítěži sedaček – Lev vezl Krišánka, Pavel Daníka, Laďa Terezku a Romča Anežku – na „lehko“ jeli Martin (ten ve své gramhoničské vášni dokonce i bez přilbice), Míša a Mouťa. Lva (poněkud nejistého v nečekané funkci hlavního pořadatele) jako staronového otce svazoval nadmíru vyvinutý rodičovský reflex a tak byl překvapivě nejúspěšnějším sedačkářem Laďa, který bojoval co to dalo. Třetí na pomyslném žebříčku se pak umístil Pavel, které je i bez sedačky zvyklý šetřit materiál (což je pochopitelné, protože má v kole nejvíc peněz a potřebuje ho mít na MTB-závody v pořádku) a tak mu Míšiny občasné zákazy průjezdu s děckem přišly setsakramentsky vhod. V kategorii žena se sedačkou pak jasně dominovala Romča a pro Pavla bylo jen dobře, že měla kategorii separátní, protože by s ní jinak měl co dělat, aby ji porazil. Martin, jehož sebevědomí nahlodal na srazu fakt, že jako jediný z dospělých nenosí plínku (chvilku bláhově doufal, že Laďovy kraťasy ji nemají také, ale najevo vyplynuvší pravda byla pro něj snad až příliš hořká) bojoval vnitřní boj mezi chutí před brodem sesednout a své novoučké kolečko tak uchránit krutých ran a chutí si to prostě v tý vodě zkusit, co to udělá - nakonec zvítězila zvědavost a on ochutnával slastný pocit ze zdolání překážky (jednou s sebou teda plácnul jak široký tak dlouhý, ale to byla spíš výjimka potvrzující pravidlo než cokoliv jiného). Míša byla zpočátku zcela koncentrovaná na ochranu svého potomka a zcela zapomínala, že ona jede taky – až když ji Mouťa upozornil na fakt, že ji pořád vidí jenom v přechodu a ne v přejezdu brodem tak se ztopořila (hlavně proto, aby Mouťu nemusela poslouchat) a začala podávat alespoň trošku důstojnější výkon (byla na ní přece jen znát delší mateřská pauza). Mouťovi, jehož hlavní náplní bylo dělat nosiče vody pro Ondru stačil k průjezdům při nižším stavu hladiny jen průměrný výkon a kromě jednoho podjetí mostku se ničím extra nepresentoval.
Před obědem se celé startovní pole roztrhalo – někteří sedačkáři z obav před usnutím jejich už mírně nepřítomně se tvářících spolucestujících přestali čekat na opozdilce. Takže ve chvíli, kdy do hospody dorazili poslední Mouťa s Ondrou (toho začal z drncání bolet zadek, přece jen měl kola s nejmenším průměrem) už měl Lev hovězí polívku a jedno pivo v břiše. Oficiální část akce byla ukončena hromadným fotem. Zatímco drobotina se napájela, sytila a hrála si na dětském hřišti, Pavel s Mouťou zajeli zpátky pro auta (zbytečně dlouhou trasou po silnici přes Řikonín). Po návratu Pavel ještě něco kutil kolem auta a tak dal Mouťovi šanci zasít v Míše semínko nedůvěry prohlášením, že Pavlovi v posledním stoupáku ujel, protože se mu na něj nechtělo furt čekat, ale ať se prý Míša neobává, že tak za deset minut už tu Pavel bude. Jinak se během polední pauzy nic zajímavého neudálo (když se nepočítá fakt, že se tam objevil cyklista v naprosto stejném dresíku, jako má Mouťa /ten se k němu hned hrnul, jako že chce společný snímek/ a že si půjčoval pro svého kamaráda Mouťovu vysokotlakou pumpičku /ano vážení přátelé je to tak, Mouťa furt ještě nevyřešil problém úniku vzduchu z vidle/ na dofouknutí tlumiče – to, že je v něm malý tlak bylo zjevné už z nápisu na bicyklu – KLEIN).
Po jídle se vytvořily tři skupinky – Lev s Martinem a spol se vraceli přes Žďárec zpátky k zaparkovaným vozům, Romča a Míša vezly děcka /včetně Terky/ autem do Brna a trio veteránů Laďa-Pavel-Mouťa dostalo šanci si to dojet po vlastní ose. A tu šanci chytli pevně za pačesy – vyrazili plni odhodlání podat solidní výkon. Ale osud jim házel klacky pod nohy - nejprve zdržoval Pavel, který sice už povolení jezdit vodou od Míši měl, ale pro změnu přezul tretry za suché a nechtělo se mu si je zmáčet. Pak si Laďa vymyslel, že má prasklou lyžinu sedáku a muselo se vracet zpátky k ranči, kde si sedlo s přivolanou Míšou vyměnil (dokonce si pochvaloval, že získal i blatník). Trošku zdržoval i Mouťa dofukováním vidlice, ale časem se ukázalo, že největší brzdou budou tři piva v Laďově břichu (Mouťa dokonce rozvinul teorii, že by v hospodě měly cyklistům nalívat jen do výše předloženého potvrzení o objemu močového měchýře). Ale přesto se jelo celkem svižně – Pavel pochopil, že suché botky mu nevydrží a tak brody absolvoval, nejprve sice praktikoval Pecin vynález – koloběžku ale pak se vzchopil a dokonce v tom nejdelším porazil i Laďu. Mouťovi se podařilo dát i jeden brod premiérově (nikdy předtím se mu nepovedl /většinou ho jezdil bez oprav, protože už tlačíval čas/ a ani nikoho neviděl, že by ho dal, dost možná ho tentokrát přes kamení přenesla jeho celoodpružená stavba) a vzhledem k vedru začal většinou najíždět do vody s cílem zdvihnout co největší stěnu a maximálně se tím osvěžit.
Pasáž brodů skončila, ale vyšší tempo držel Mouťa s Pavlem až nahoru na kopec nad Deblínem. Tam se Mouťa otočil a usoudil, že nemá cenu se s Pavlem pasovat, když Laďu za sebou ani nevidí. Rozjetý Pavel přejel i Braníškov, kde se trošku vracel, protože Mouťa si chtěl vychutnat sjezdík v oblasti Pravková. Užili si taky sešup do V.B. (v něm jim Mouťa, který to tam zná jak svý boty „nadělil“ pěkných pár minut). U kocoura dali polívku/brambůrky/piva /Pavlův superbrus přitahoval pohledy těch znalých nejčastěji – ono vidět na takovém kole držák na sedačku je jako potkat Ferrari s koulí na přívěs/ a skrz davy na levém břehu (na špici to rozháněl Mouťa) se prodrali domů. Rozloučili se s tím, že zase někdy. Zdar.

DOZVUKY 1:
Post mortem se ukázalo, že brody letos dali i Xík s Xíčicí a zaokrouhlili tak počet účastníků s vlastním bicyklem na 15 (děti v sedačkách jsou v tomto ohledu diskriminovány) – viz přiložený mejl:
Zdar,
pěkný výlet jsi vymyslel, to jo. Vytáhl jsem pí Alexovou s sebou, a projeli jsme si "brodovou" trasu ( z Vratislávky do Žďárce jsem jel poprvé, ale dál už to znám skoro nazpaměť). Jel ještě někdo ráno vlakem? Ve Vratislávce jsme potkali jenom jednoho účastníka s autem a rodinou. Vlak byl docela narvané kolama, kdo jel z Krpola měl problém... Nějak jsem předpokládal, že nás hravě dojedete, no ale nevadí. V Kutinách jsme dali pivo "U Vorla". Jeli jsme z Kutin pořád potokem do Řikeca, dál přes Chytálky do Louček, a pak Mezihořím do Tišnova, přes Drásov a Malhostovice kolem cementárny po staré trati do Kuříma, atd...
Karel Alexa

DOZVUKY 2:
Pondělní telefonát jistému nejmenovanému Martinu Bř. odhalil, že zmiňovaný si myslí, že brody budou až 28.6.(!) a že se na ně stále chystá a připravuje. Na tomto místě nutno zmínit, že výkonný výbor „Společnosti za lepší využití horských kol“ udělil Mouťovi přísnou důtku s výstrahou za to, že Březoňovi prozradil, že už se jelo a tím zabránil té báječné blamáži, kdy by Březoň jel sám!
-mou-

  Fotky z akce