1.03.2002
Rukověť brodaře

ÚVOD
HISTORIE BRODIVÝCH AKCÍ
TERÉN BRODŮ
TOPOGRAFICKÉ ZNAČENÍ
ANATOMIE KOLA PRO BRODY
STRŮJ
TECHNIKA JÍZDY
MYTÍ, ÚDRŽBA
BRODY A EKOLOGIE
MINISLOVNÍK
POUŽITÁ LITERATURA

ÚVOD

Účelem příručky je seznámit úzkou veřejnost s problematikou této poměrně nové rekreačně-sportovní disciplíny. Uvádí jádro nejnovějších poznatků o brodění na kolech a je určena jak pro úplné nováčky, tak pro zkušené „brodmeny“.

HISTORIE BRODIVÝCH AKCÍ

Odedávna, co člověk jezdí na bicyklu, byl nucen překonávat vodu (snad více než nyní, kdy je zbudováno kvantum lávek a mostků). Činil tak však z nezbytnosti, nemaje na zábavu pomyšlení. Teprve v dvacátém století se začala masivně rozvíjet turistika a po válkách také jako Popelka cykloturistika. V běhu času se kolotechnika sice postupně vylepšovala, ale pro použití v extrémních podmínkách příliš vhodná nebyla - Favorit s terénními galuskami se ukázal jako velmi křehký a jen o málo lepší byla 3/4eska (tužší stavba menšího rámu a 26“ kola s tlustými polskými pneumatikami Milestone už byly prvními konstrukčními kroky správným směrem). Avšak až devadesátá léta a pro Československo poněkud opožděný příchod MTB přinesl odolné stroje s 21 a více převody a tím praktickou možnost běžného průjezdu pasážemi dříve nedostupnými, což se týká též oblasti z nejnáročnějších - oblasti brodů. O pár roků později už jsou organizovány první oficiální výjezdy brodníků a to zejména v srdci brodařství - na jižní Moravě. Zde působící agilní společnost „Za lepší využití horských kol“ (hrající vždy roli průkopníka a propagátora) po léta připravovala živnou půdu a zázemí pro takovéto akce. Dlouhodobá mravenčí obětavá práce jejích členů přinesla sladké ovoce - od roku 1998 pravidelně pořádá projížďky pod názvem „Brody v okolí Brna“ (podrobnosti o tom zachyceny v Kronice brodů). Nicméně vodou se nebrodí jen účastníci oficiálních akcí – podle posledního veřejného průzkumu dnes už takřka každý druhý brněnský cyklista (včetně žen, starců a nemluvňat) projel čtyřmi brody u Šmelcovny (což je obrovský boom v porovnání s rokem 1995, kdy v průměru 67% všech na výlet vyjetých horských kol dorazilo maximálně do V.Bitýšky Ke kocourovi).

TERÉN BRODŮ

Řeky mají velký vliv na přesun krajinou – jedná se samo o sobě vždy o určitou překážku. Taktické vlastnosti a význam řek v tomto smyslu závisí na jejich šířce, hloubce, množství vody, rychlosti toku, charakteru dna, schůdnosti břehů a celého okolí řeky, na množství přeprav a jejich stavu, na stavu brodů i na stavu ostrovů, mělčin apod.

Podle vzdálenosti mezi břehy (a způsobu jejich možného překonání) dělíme řeky na úzké - do 60m (opěšalý může přeplavat), střední – do 300m (pomocí pontonových souprav) a široké – více než 300m (na lodích, člunech či jiných prostředcích). Chceme-li určit šířku řeky AD, budeme postupovat následovně. Určíme si na kraji druhého břehu orientační bod D (např. strom) a postavíme se naproti něj do bodu A. Odkrokováním podél břehu změříme vzdálenosti AB a BC (poměr AB ku BC volíme úměrně dle odhadované šířky řeky – pro řeky do 20m blízký 1:1). Zde uděláme obrat o 90° (ve směru od řeky) a doměříme si vzdálenost CE. Bod E se nachází v prodloužení spojnice BD. Na základě podobnosti trojúhelníků je poměr vzdálenosti AB ke vzdálenosti BC stejný jako AD k CE. Z toho vyplývá, že o kolik je menší vzdálenost BC než AB, o tolik je větší vzdálenost AD než CE.

Podle rychlosti toku rozlišujeme řeky se slabým (do 0,5m/s), středním (do 1m/s), silným (od 1 do 2 m/s) a s velmi silným proudem (více než 2m/s).

Množství vody (doba, kdy je řeka zamrzlá a kdy ledy odcházejí; rychlost změn stavu vodní hladiny a rychlost toku podle roční doby a počasí; změny obrysů břehů, ostrovů atd.) je velmi vážný faktor, který má vliv na možnost přechodu řeky. Nejpříhodnějším obdobím k přechodu bývá léto, kdy se řeky nevylévají ze svého koryta a zima, kdy většina řek zamrzá a tím také ztrácí význam jako překážka.

Vlastnosti břehů a přilehlého území závisí na charakteru půdy, na stupni zalesněnosti a bažinatosti, na strmosti a výšce svahů. Často i malé říčky, protékají-li močálovitým údolím, bývají vážnou překážkou pohybu. Vysoké a příkré břehy ztěžují sjezd i výjezd a musí být předem ženijně upraveny.

Rozeberme si společně charakteristické znaky říčních údolí podle podélného a příčného profilu. Každé údolí řeky má koryto, kterým řeka protéká. Při velkém zvýšení vodní hladiny (jarní tání, povodně, apod.) se řeka vylévá z koryta a zaplavuje dolinu. Říční koryto se skládá z řady na sebe navazujících, úzkých a uzavřených prohlubenin, které se jmenují tůně, mezi nimiž jsou vyvýšené úseky, kterým se říká prahy. Podél ohybu řeky bývá hloubka řeky vždy největší – voda tu podemílá břehy a prohlubuje koryto řeky. Na protilehlé straně ohybu bývá tok vody pomalejší, tím pádem se také na této straně naplavují nánosy písku, které vytvářejí mělčiny. Na točitých řekách z toho důvodu neprochází plavební dráha středem řeky, nýbrž přechází od jednoho břehu k druhému. Na širokých řekách, bohatých na vodu, nebývá v příčném průřezu jenom jedna tůň – může jich být víc, různě hlubokých a širokých.Vymílaný ohyb koryta řeky bývá většinou vyšší a příkřejší než naplavovaný, proto je také přilehlý inundovaný (zaplavovaný) terén na této straně užší než na protějším břehu.

Volba brodů obyčejně bývá spojena s určením šířky a hloubky řeky, rychlosti toku, jakosti dna a břehů. Orientační podmínky průchodnosti pro různé druhy přepravy jsou uvedeny v následující tabulce:

hloubka brodu při rychlosti toku
druh vojska nebo vozidel do 1m/s do 2m/s nad 2m/s
jezdectvo 1,3 1,0 0,8
pěchota 1,0 0,8 0,6
cyklooddíl 0,8 0,6 0,4
dělostřelectvo a trény 0,7 0,6 0,5
soumaři 0,6 0,5 0,4
auta 0,5 0,4 0,3
Přechod brodu horských řek s rychlostí toku do 4m/s, které mají kamenité dno, je možný při hloubce: pro pěšího – po kolena, pro cyklistu – po šlapku, pro koně – po břicho, pro dělostřelectvo – po nápravy. Hloubku brodů a jakost dna určíme tak, že pošleme průzkumníky, aby řeku sami prošli. V některých případech můžeme hloubku brodu změřit z loďky (a to v pravidelných úsecích) bidlem.

Vnější příznaky, kterými se můžeme řídit při vyhledávání brodu, mohou být: rozšíření řeky v místech jejího přímého toku; pěšinky, cesty a jednotlivé vyježděné koleje směřující k řece; drobné vlnky na hladině a velká průzračnost vody, jestliže řeka teče v kamenitém nebo štěrkovitém korytě. Tvoří-li řeka zátočinu, hledáme nejmělčí místo tam, kde končí jeden strmý břeh a kde začíná na protilehlém břehu řeky druhý strmý břeh.

Jakost dna je v relaci s rychlostí toku řeky. Zkušenost ukazuje, že voda začíná vymílat dno při této střední rychlosti toku:
dno rychlost (m/s)
jíl 0,1
jemný písek 0,3
hrubý písek 0,8
hlína 0,5-0,9
drobný štěrk 1,2
drobné kameny 1,5
kameny 3-6
Z toho vyplývá, že čím je tok řeky rychlejší, tím pevnější a tvrdší musí být její dno.

Rychlost toku se udává počtem metrů, které voda proteče za jednu vteřinu. Pozorováním bylo dokázáno, že rychlost toku je největší podél osy, procházející nejhlubšími místy řeky. Rychlost toku můžeme změřit plováčky (kousek dřeva, chomáč trávy apod.). Abychom zjistili rychlost toku, změříme ve vteřinách čas, za který plováček propluje vzdálenost D (např. 100m), kterou jsme si předem změřili na břehu řeky. Nemáme-li hodinky s vteřinovou ručičkou, můžeme si pořídit kyvadlo. Zhotovíme je snadno tak, že zavěsíme (na strom či jinam) provázek se závažím. Délka tohoto kyvadla musí být 1m (přesněji 99cm).

Někdy je nutno zjistit hranice, až kam se může řeka rozlít při povodni. Na tuto hranici můžeme usuzovat podle některých místních příznaků. Zaplavené louky a říční nánosy; stopy, které zanechala voda na kmenech stromů, u břehů a na svazích břehů; poloha doupat neobojživelné zvěře, jejichž východy zřídka bývají níže, než kam dosahuje hladina vysoké vody atd.

TOPOGRAFICKÉ ZNAČENÍ

Na mapách se nevelké řeky a průplavy (jejichž šířka je v měřítku menší než 0.6 až 0.8mm) se zobrazují symbolickými smluvenými značkami, jednou nebo dvěma čarami, podle šířky. Pro mapy v měřítku 1:25 000 nebo 1:50 000 se řeky zamalovávají jednou čarou, pokud jsou užší než 5m, pro 1:100 000 užší než 10m. Symbolickými značkami o dvou čarách se vyznačují: na mapě 1:25 000 řeky a kanály o šířce od 5 do 20m, na mapě 1:50 000 od 5 do 40m a na mapě 1:100 000 od 10 do 60m. Širší řeky se kreslí tvarem v měřítku. Rychlost toku v metrech za vteřinu se píše podél šipky, ukazující směr toku. Čísla u modrého kroužku na břehu řeky udávají absolutní výšku vodní hladiny.

Zatímco na mnoha nekvalitních mapách je přítomnost brodů opomíjena, pečlivě zpracované mapy uvádějí u řek nejen parametry toku samotného (zlomkem, kde v čitateli je uvedena šířka v metrech a ve jmenovateli hloubka v metrech a zkratkou jakost dna: K-kamenité, Bh-bahnité, Š-štěrkové, P-písečné, T-tvrdé), ale zaznamenávají i jednotlivé brody. Grafickou značku představuje zkratka br. , doplněná čárou příčně přeškrtávající v místě brodu řeku.

ANATOMIE KOLA PRO BRODY

V současnosti se k brodění využívá zejména kol MTB (Mountain Bike) a to tzv. MTB–pure. Poslední trendy zcela zavrhují v minulosti běžné používání bicyklů kategorie ATB (ať už trekkingových či tzv. City-bike). Jelikož i kola brodařů-specialistů jsou pouze upravené MTB stroje, běžně se o nich hovoří jako o MTBF-kách (Mountain Bike - Ford). Jestliže obecnými znaky horského kola současnosti jsou: dostatečně tuhý rám, odpružená přední vidlice, trojtác, osmikolečko, zaskakovací integrované řazení s páčkami V-brejků a širší pneumatiky (1.9-2.1“) na 16“ kolech s robusními ráfky, pak pro jednotlivé prvky MTBFek jsou charakteristické následující vlastnosti.
Rám: ve stavbách MTBF dříve převládaly trubky z jakostní legované oceli s malou plochou a nižším hydrodynamickým odporem obtékání. Dnes už je běžné nasazení Al oversize-trubek či různých plochých nekruhových profilů - citlivost na boční proudění není ani při vyšších rychlostech toku řeky znatelně horší. Masovému rozšíření kompozitů nadále brání značná cena.
Přední odpružená vidlice: přestože někteří prodejci deklarují 100%-ní těsnost stíracích manžet, zkušenosti z praxe upřednostňují užívání vlnovců.
Zadní odpružená vidlice: nebývala pro MTBF praktická, diskvalifikovala ji hmotnost, cena i snížení účinnosti přenosu sil. Moderní systémy odpružení naopak nastolují otázku, zda je fér vůči brodu mít pozici tak technikou usnadněnou.
Převody: postupující miniaturizace prvků naráží v oblasti MTBF na praktické limity – v extrémních podmínkách se pidielementy snáz zanesou blátem a tenčí řetěz je háklivější, proto zůstanou zřejmě prvky jako desítikolečko ještě chvíli pro MTBF tabu.
Brzdy: nemají v MTBF takový význam jako v MTB-pure, postačující jsou V-brejky s mechanickým ovládáním ocelovým lankem. Pneumatické ovládání by bylo zbytečným luxusem a disky kotoučových brzd jsou stále ještě poměrně náchylné k poškození.
Pedály: jako naprosto nevhodné se zpočátku ukazovalo používání nášlapných pedálů (tzv.SPDček). Jednalo se o silniční modely a přesto, že jejich průkopníci na poli MTBF vycedili nejeden litr krve, výraznějších úspěchů nedosáhli. Krátkodobý návrat k osvědčenému užití klipsen (s volněji utaženým řemínkem pro rychlejší vytažení nohy) ukončil až technický vývoj nasazením vylepšených nášlapů /kupř Shimano 505 či 520,../.
Pneumatiky: šířka plášťů se časem ustálila na 2.1“. Ve výběru vzorků zde došlo vývojem k jednoznačné preferenci dezénů s hustými výběžky (vzhledem k čistícímu efektu vody mají nejlepší záběr). Oblíbené jsou např. výrobky fy TIOGA Psycho II a Psycho K. Dočasná z MTBO dovlečená móda slicke-plášťů měla jepičí život.
Doplňky: blatníky, nosiče zavazadel – tyto termíny jsou MTBF neznámé. Jinak tomu je s osvětlením, to je pro noční brodění zdůvodnitelné – kromě dvou klasických svítidel s halogenovou žárovkou a přepínatelným výkonem do úsporného režimu je častá i zadní blikačka. Jako doplňující zdroj světla bývá s oblibou užíváno „čelovek“ z nočních orientačních závodů. Rozšířená je značka SILVA, jejíž bateriový batoh zajistí dobrou svítivost až 5 hodin. Co se brašen týče oblíbené jsou zejména trojúhelníkové tašky, umísťované do prostoru styku sedlové a horní rámové trubky. Někteří jezdci je navíc připevňují i ke košíku na nápojové láhve (čímž redukují jejich výkyvy během jízdy). Obecně by však měl systém přichycení umožňovat snadné a rychlé oddělání a přidělání, protože před průjezdem těmi nejtěžšími vodními překážkami musí jít veškerý balast stranou. Obsah brašen by pak měl zahrnovat pumpičku, lepení, náhradní duši, nářadí (zejména sadu imbusových klíčů), náhradní ponožky v nepromokavém sáčku a nějaké ty kalorické bomby. Jsou i tací, kteří radši než okolní krajinu sledují nějaký budík. Při výběru cyclocomputeru je třeba se pečlivě ujistit, že je celý (včetně ovládacích tlačítek) ve vodotěsném provedení. Dohledávací provázky jsou užívány v extrémně hlubokých řečištích, kde hrozí možnost ztráty stroje. Svým řešením však nesmí ohrozit bezpečnost jezdce (ten musí být schopen lanko v nouzi přetrhnout).

STRŮJ

Pro teplé letní období je postačující poměrně jednoduchý oděv. Je lepší kombinovat několik tenčích vrstev. Jednou z variant může být dlouhé (zejména na zádech, aby se i při hlubokém předklonu neobnažila partie ledvin) bavlněné triko, na něm jedno s krátkým rukávem. Velmi praktické jsou tenké brodařské kraťasy (většinou z vietnamských stánků), které po skončení brodové pasáže „naostro“ velmi rychle osychají (zatímco spoďáry se dosušují omotané o řidítka). V chladnějších dnech se nosí trikoty a bundy z moderních materiálů, schopných odvádět pot a dobře tepelně izolovat. Jejich obchodní názvy jsou nejrůznější, uveďme alespoň trikoty Dunova fy Gonso nebo bundy Goratex. Někteří zženštilí jedinci nosí i za tepla jako doplněk rukavice (chrání si své pacičky). Snižují si tak cit v prstech a kolo se jim hůř ovládá. Přilby jsou doporučovány hlavně z důvodu, že lidé motající se kolem brodových akcí se živí hlavou. Převažují polyesterové helmy s tenkou vnější skořepinou (thinshell).

MYTÍ, ÚDRŽBA

Mytí a odstraňování nečistot je u kol pohybujících se v terénu poměrně časté. Mějme na paměti, že hlavním smyslem těchto činností není, aby se blýskalo a bylo „krásné“, ale aby bylo funkční a lehčí (opravdový biker hluboce pohrdá šampony i nejrůznějšími prostředky tzv. cyklo-kosmetiky). Nejjednodušší je hned po akci celý bicykl ostříkat vodou z hadice (např. na myčce), přičemž proud tlakové vody nesměřujeme na náboje kol, středový hřídel a hlavu řízení. Poté kolo necháme oschnout a otřeme hadrem. Následně promažeme bezsilikonovým olejem (např. WD40) řetěz, převody a ovládací prvky včetně lanek. Po skončení brodné sezóny je servismeny doporučováno důkladné vyčistění středového ložiska a nábojů kol.

TECHNIKA JÍZDY

Tak, jak se od sebe různí jednotlivé vodní překážky, tak jsou odlišné i techniky jízdy přes ně. Obecně má překonání řeky pět fází: 1.vyhledání brodu, 2.jeho identifikace, 3.sjezd s břehu, 4.brodění vodou a 5.výjezd.
ad 1) Jestliže první informace, získané z map, slouží k utvoření si prvního obrázku a musí být brány s rezervou, během akce samotné se uplatní zejména krajinoznalství a to nejen úzký záběr popsaný v kapitole Terén brodů, ale i další obecnější schopnosti analyzovat situaci. Na přítomnost brodu se usuzuje i tak, že se člověk pokusí ztotožnit myšlení s myšlenkami původního uživatele a tvůrce brodu (traktorista sklízející seno, chatař, lesák…). To mu umožní dohledat i brodná místa běžnému pohledu skrytá. A právě toto sžití se s přírodou a lidmi koexistujícími v ní patří k duševním vrcholům brodařství.

ad 2) Tato zdánlivě jednoduchá etapa tvoří alfu i omegu celého přejezdu a lze ji přirovnat k licitaci v bridži (ve špatně vylicitované hře už zvítězit nelze). Pouze komplexními znalostmi vybavený biker má šanci v těch nejtěžších situacích uspět. Když už se rozhodneme někde řeku překonat, je nutno pokusit se co nejlépe odhadnout v daném místě parametry toku a to zejména šířku, hloubku, rychlost proudu, jakost dna, tvar dna a břehů, atd. a na základě tohoto odhadu určit nejvhodnější strategii pro přejezd, zejména to, kdy nasadit jaké převody (jednodušší bývá řadit ve vodě co nejméně), jakou rychlostí do koryta vjet a kudy volit stopu. Zkušený brodař již v této fázi odhaduje možné zádrhele a připravuje si v duchu alternativní řešení. Nutno zdůraznit, že plánované kroky nemůžou být dogmatem (až samotná jízda ukáže, nakolik byly naše odhady správné) a že umění pružně zvolený postup inovovat či ho dokonce úplně zavrhnout a nahradit jiným patří z psychologického hlediska k nejtěžším (toporné lpění na původním chybném řešení vede často v konečném důsledku ke zkáze). Celý proces je poměrně složitý a i talentovaným jezdcům trvá roky, než do brodařské dokonalosti dozrají. Proto se při brodění skupiny snaží méně jistí jezdci okoukat (obdobně jako při šlapačkách) stopu i zvolenou taktiku těch nejlepších.

ad 3) Sjezd do vody patří bývá většinou bezproblémový. Díky přeměně potenciální energie na kinetickou je možno sjet i na první pohled velmi obtížné břehy (elegantním řešením je skok, musíme však dobře odhadnout tvar a povrch přistávací plochy). Nelze však vytrhnout tuto fázi z kontextu, na jejím konci musíme mít patřičnou rychlost a stabilitu nezbytnou k překonání celé překážky. Těžiště těla je nutno zejména v prudších srázech posunout dozadu, čímž se snižuje pravděpodobnost přepadnutí přes řidítka. Při přejezdu skupiny je pak nezbytné vhodně načasovat začátek a eliminovat tak možnost zpomalení či dokonce „uvíznutí“ vyplývající z problémů předjezdce (někdy je nutný určitý odstup i kvůli zkalení dna a zhoršení transparentnosti vody).

ad 4) Jízda vodním živlem samotným zpravidla probíhá na lehčí převodový poměr, než jaký bychom volili v obdobném suchém terénu. To, že s rostoucí hloubkou toku se zvětšují brzdné síly vody je zřejmé každému. Je dobré si uvědomit, že takovýto nárůst není lineární funkcí. Proberme si za pomoci obrázku některé důležité ponory (viz. příloha):

A) po ráfky – nutno kalkulovat se zhoršeným účinkem brzd. Otázka do diskuze je, zda se již jedná o brodění či ještě nikoliv.
B) po dolní úvrať šlapky – při klasickém šlapání dochází k promoknutí bot a ochlazení dolních končetin. Když je z nějakých důvodů lepší se omočení vyhnout, je používán neúplný pilovitý pohyb, kdy po krátkém pošlápnutí následuje rychlý zpětný šláp, kterým se noha „nabije“ k dalšímu dopřednému záběru.
C) po horní úvrať šlapky – zásadní roli hraje odpor proti šlapání. Při příliš velkém „plácání“ do hladiny je značná část energie promarněna. Zkušení brodmeni v takových situacích volí šlapání s proměnlivou rychlostí (kdy průniky šlapek do hladiny probíhají pozvolněji než ostatní fáze pohybu) a zároveň natáčejí špičku cyklotreter poněkud dolů (což kromě klidnějšího potopení nohy přináší i lepší hydrozáběr). Kromě odporu proti šlapání se většinou v oblasti ponorů nad C začíná zhoršovat viditelnost dna a s tím související možnost rozpoznat a objíždět podvodní překážky.
D) po štangli – hranice zejména psychologická. Část populace prostě pohled na „zmizení“ rámu bicyklu neunese.
E) po řidítka – úroveň mnohem významnější než D. Kromě pocitově nepříjemnému namočení zadku dochází k výraznému zhoršení ovladatelnosti stroje. Pro většinu jedinců je to zároveň maximální zvládatelný ponor
F) po hlavu vsedě – prakticky limitní mez jetelnosti (nad tuto hranici je potřeba zatajit dech a držet směr bez vizuálního kontaktu). Možnost absolvovat brod ve stoje či s nějakými podvodními pomůckami (šnorchl,..) je spíše teoretická.

Ve skupinové jízdě je možno na hloubku řečiště usuzovat na základě pozorování prvních odvážlivců, zohlednit je však nutno rozdíl mezi výškou kola/postavy brodícího a pozorovatele. Konfekční výšce postavy 160 až 190cm odpovídá velikost rámu 45 až 59 a tomu velmi hrubě tolerance D 60-80cm!

ad 5) Zatímco pro sjezd není často potřeba žádná cesta, bod výjezdu je nutno volit velmi pečlivě. Je to sice poslední, ale někdy i nejtěžší úskalí. Problém může být dán nejen prudkostí sklonu stoupání (i poměrně pozvolná bahnitá od traktorů rozrytá cesta může vystavit stop všem snahám). Obecně je nutno zmobilizovat zbytky předcházejícími pasážemi oslabených sil, protože většinou je zde kromě techniky potřebná i hrubá síla (u někoho se dociluje krátkodobého „zabejčení“ výkřikem). Po úspěšném zdolání (a nejen po něm) je dobré promítnout si retrospektivně všechny fáze a brod vyhodnotit. Již na rovné cestě je pak vhodné si bržděním očistit ráfky a brzdové špalíky a ujistit se tak o dobré účinnosti brzd ještě před následujícím sjezdem do koryta.

K taktice lze generelně konstatovat, že:
čím je brod hlubší, tím musí být počáteční rychlost vyšší
kamenitá dna projíždíme pomaleji než bahnitá
zatímco u hlubokých koryt volíme vždy krátký přechod, u mělčích je často výhodnější volit dlouhou vodní cestu ke vhodnému výjezdu
přeskakování větších překážek (např. silných klád) se snažíme vyhnout
pokud jdeš ze sedla nezapomeň, že odlehčuješ zadní kolo -.proklouznutí by se ti mohlo stát osudným
je dobré se snažit balancovat do posledního momentu – když „vyměkneš“ moc brzo, nic se nenaučíš (aneb kdo nepadá, jezdí pod své možnosti).

Poněkud specifickou oblastí jsou noční brody, pro zdárný průběh je lepší dodržovat níže uvedené zásady:
- nejezdi v noci sám
- pomož druhovi svým světlem s nasvícením brodu (poněkud z boku, ať není vrhán zrádný stín)
- měj dostatečnou rezervu náhradních baterií
- neoslňuj
- pamatuj na zásadu „být vidět“ - zapni si zadní blikačku

BRODY A EKOLOGIE

-V přírodě jsi pouze hostem, chovej se podle toho. Buď ohleduplný k flóře a fauně, chraň květenu a popřej zvěři (zejména v noci) klidu. Bedlivě sleduj okolí cesty před sebou, abys nepřejel nějakou drobotinu (žába, slepýš, ježek,..).
-Zanech přírodu minimálně v takovém stavu, v jakém jsi ji našel. Veškeré odpadky si odvez s sebou a vyhoď je do popelnice.
-Dodržuj pravidla rezervací a chráněných krajinných oblastí.
-Nevytvářej zbytečně mnoho stop, snaž se jezdit ve starých kolejích. Brzdi tak, aby kola neničila podklad.
-Nemaž řetěz mezi jednotlivými brody, ošetři ho až po skočení celé brodové pasáže, přičemž přebytečný olej důkladně vytři hadrem.

MINISLOVNÍK
Některé užitečné cizojazyčné výrazy

Česky Anglicky Německy Rusky
brod ford die Furt brod
brod wade, shallow die Schwemme vodopoj
brodit wade, drabble, puddle (čím) waten brodiť
brodit slosh, flounder, sink (koně) schwemmen (koně) kupať
brodiště watering-place die Schwemme brod
brodivý grallatorial watend bolotnyj
brodivý pták wader der watend Vogel bolotnaja ptica
brodit se blátem slush quatschen mesiť grjaz

POUŽITÁ LITERATURA
Bublov, Folimonov, Kremp: Vojenská topografie (Moskva 1953/Naše vojsko 1956)
I.Hrubíšek: Horské kolo od A do Z (2.vydání, Sobotáles, Praha 1994)

/2nd edition © ing. Jiří Moutelík, Brno, březen 2010/