15.08.1999
Brody v okolí Brna - 2.5 ročník (Bílý potok)

Popularizace brodů a s ní spojený zájem donutil sekretariát brodivých akcí zařadit meziročníkový podnik a to klasiku - Bílý potok (i vzhledem k hlasům volajícím po něčem kratším pro ty, co nemají osazené zadnice). Na srazu u letadla se ukázali i někteří novicové: Smrčák, Peca nebo David Přikryl ale i již prověřené posily- např Monika Rosendorf. Startovní pole ale záhy prořídlo - nejprve všichni jeli sdrcnutý jak při ZM a za minigolfem si zavazeli natolik úspěšně, že Smrčoun slítnul s kola a nakřápnul si helmu (zjevně otřesen pokračoval až do Hvozdce, kde odstoupil). Pak se podařilo "převodáři" Vladkovi prorazit ve sjezdu od Ríšovy studánky nejen oba trekingové pláště, ale i dlaň na ruce a přes hypotetický slib, že se k nám po opravě u Šmelcovny přidá jsme ho již více nespatřili. Rázem se náš asi devítičlenný soubor smrskl na septet a to ještě před tím, než jsme vůbec viděli nějaký brod. Moje meta, dovést do cíle víc lidí než minule se začala vzdalovat. Poněkud zaraženi tak vysokou "úmrtností" hned na začátku jsme pokračovali dál.

Poobědvali jsme v Bíteši (protože vloni úspěšná přibyslavická hospoda nevařila) a v o něco lepší náladě se blížili k brodům. Pádům však nebyl konec - nejprve Peca zjišťovala, jak moc je hrbatá travnatá cesta podél lesa. Poté jsem se osobně ujal vedení podskupinky udatných, která chtěla prozkoumat starý mlýnský náhon a co čert nechtěl jsem do něj po hlavě zahučel. Půlkou těla jsem zůstal trčet na suchu, což vyvolávalo zejména v Březoňovi záchvaty smíchu (náš holomócký druh byl vůbec ten den pěkným příkladem všech možných emocí, jak ostatně popsáno níže). Je pravdou, že to, že jsem byl od pasu nahoru mokrý a od bahna, bylo poněkud neobvyklé - většinou je to od pasu dolů.

Potok měl letní hladinu a tak jsme začali vymýšlet nejrůznější zpestření - nejprve přišlo do módy přejíždění uzoučkých lávek, zejména jedna (u Pavlovcova mlýna) byla obtížná krátkým a strmým nájezdem. Záhy jsme přišli na to, že je třeba k dosažení správné rychlosti začít v lesní stráni. Jako první uspěl Březoň (měl prostě den) a pak postupně všichni, co se o to pokoušeli (byď např. u Svoba to bylo balancování kousek od ošklivého karambolu z lávky asi 1,5m dolů do mělké kamenité strouhy. Další kratochvílí se stala jízda korytem (k této převratné novince jsme již inklinovali delší dobu, ale uzrála k dokonalosti až nyní). Bobo a já jsme začali jako první a taky jsme jako první okusili některé záludnosti takovéhoto počínání. Voda v potoce je provzdušňována řadou menších jezů, za kterými často leží tůňka. A právě odhad hloubky takovéto vodní nádržky se ukázal ošidným hned v druhém případě - střemhlav jsem šplouchnul do po štangli hlubokého jezera. Tak-tak jsem se stačil vyhrabat na po proudu ležící plytčí pasáž a už se ze zatáčky vynořil druh Bobo. Byl jsem zvědavý na jeho odhad (a tudíž i osud). Byl totožný s mým. Dalším vpravdě vodáckým úkolem bylo najít optimální stopu, protože zejména v zátočinách byl vnější oblouk výrazně hlubší vnitřního. Celkově byl Bílý potok "brodný", jen občas zavazely napříč pokácené stromy.

Počasí bylo opravdu horké, voda teplá a nikomu občasné vykoupání se nevadilo. Všichni se celkem bavili až na Březoně, u něhož nastal odliv dobré nálady - v jednom z brodů si totiž přivodil těžkou osmu zadního kola (pokračovat mohl až po naohýbání kola do vidle) a až do Brna poskakoval jak na oslici. Ve V.Bitýšce jsme nacpali panděra (ponejvíce chutným borščem) a takto posilněni vyrazili na levý břeh Priglu. Druhdy nudnou pasáž okořenili Březíci. Žaneta nejprve několikrát objela celou přehradu, ale vše se nakonec spravilo pár panákama a tak jsme mohli jít v klidu domů.

-mou-