2.07.2005
Jak měl Mouťa kolo na háku
Sobotní pozdní odpoledne (15:30) Mouťa po kratším zápase přemohl lenoru, která ho přepadla a vyrazil na cyklovýlet. Svému tradičnímu spolujezdci Lvovi tentokrát ani nevolal, beztak by se mu z vyjížďky vymluvil (pod průhlednou záminkou, že místo srazu není vyhovující) a tak musel vzít Mouťa za vděk alespoň tím, že přibližně zároveň s ním vyrážel pan L.A. Ten jel však trošku před ním a Mouťa měl intenzivní pocit, že mu neskýtá v protivětru žádné zátiší. Počasí bylo typu "na obloze tetelej se mráčky", teploměr ukazoval asi 22stC, zkrátka celkem příjemně. Začátek trasy na západ z Scheveningenu do Kijkduinu byl takový městský přesun, ale díky cyklostezkám odděleně od aut a tudíž příjemněji, než je v zástavbě obvyklé. Za aglomerací se dostal do naprosté divočiny - pobřežní písečné duny směle vytrčené do závratné výšky (kolikrát i deseti metrů), porostlé nějakým plevelem, všude tabulky upozorňující na nějaké vzácné tvory, které zde můžete při troše štěstí potkat (jednoho králíčka dokonce Mouťa zahlídl v reálu). Mouťovi to hodně připomínalo haldy za barákem na Mánesově ulici v Krpoli, které tam za jeho dětství až do vybudování expres-trasy na Svitavy byly a kde si často hrával.
Trať u Loosduin je na místní podmínky nepředstavitelně pestrá (časté značky upozorňovaly na zatáčky a dokonce na jeden minisjezd!) a tím pádem velmi populární. Cestou potkával spoustu nastrojených (povětšinou do dresíku) jezdců/kyň na svátečních strojích (hodně silniček, ale i pár horských kol, přece jen už to bylo terénem) značných cen, diametrálně se lišících od jejich kostitřasů na všední dny a Mouťovi vrzající Liberty (od výrobce kočárků, prosím neplést s týmem Liberty Siguros). Apropó Mouťovo kolo, kromě jistých zvuků bolesti, které vydávalo pro váhou stopětikilového tlusťocha mělo největší nevýhodu v poloze sedla vůči šlapátkům versus rozměry jezdcova těla, zkrátka sedlovka byla i při vysunutí na maximum (co si troufnul) moc krátká a Mouťa nedošlapoval v pohybu tak, jak by si představoval. Drobnou libůstkou bylo řazení, Mouťova noha skopávala rychlosti jak na motorce (dolehka se musel ohnout a použít ruku). Ani jeho cyklooblek nebyl přiliž nedělní (zelené kraťasy od Ťamanů s lacinou výšivkou Nike a šedivé spodní Moira-triko). K výstroji jen pro úplnost dodejme, že skoro nikdo v NL nenosí helmy, jen výjimečně nějaký polozávodník na silničce ji má, jinak 0 a tak alespoň na hlavě byl prostovlasý Mouťa „in“.
Několikakilometrový úsek, kdy si Mouťa užíval „panenské“ přírody skončil u Monsteru - stezka zde odskakuje asi o 350m od moře a vede podél skleníkového města 'S-Gravenzande. Část pařenišť byla prázdná, ale Mouťa nevěděl, jestli je to tím, že přišla bída na kozáka nebo jen skončila kytičková sezóna a maj pauzu. Jinak se mu nejelo nic moc, začal pociťovat následky nedotaženého pohybu nohou - spodní část kolen a nárty už trošku táhly. Chvilku bojoval s nějakou důchodkyní na elektrotrojkolce, ale skončilo to remizou, protože paní časem usoudila, že si radši zajede na vyhlídku k moři než aby se přetahovala s nějakým otrapou a tak už se nikdy nedozvíme, komu by došly baterky dřív - jestli Mouťovi nebo vozíku. Po 19-ti kilometrech L.A. usoudil, že má pro dnešek dost a skončil, ale Mouťa mu to neměl za zlé, protože věděl, že se L.A. ještě v následujících třech týdnech našlape dost. Taky Mouťa konečně dorazil na místo zvané Hoek van Holland (tedy na hák), kde si dal malou pauzičku, spojenou s pojídáním toustového chleba se sýrem a popíjením vody. Ulevil i nohám - zul se a ponořil je do jemného prohřátého písečku. Následnou siestu vyplnil zejména pozorováním pilotního umění zdejších racků.
Obloha se zatáhla a proto po čtvrthodince zanechal lenošení a pokračoval dál - tentokrát se stočil proti proudu Maasu k jihu směr Rotterdam (aniž by to myslel vážně, pozpěvoval si za jízdy song „Amerika - Rotterdam, tam všechny …..“). Na umělém megakanále Neuwe Waterweg byl celkem čilý loďoprovoz a tak očumoval nejrůznější bárky - od malých místních remorkérů až po velké zaoceánské potvory. Jinak byl na břehu poměrně dost bordel (holt se ta umělá hmota nějak neumí rychle rozpadat) - vše, co lidé zahodili se tam shromažďovalo a to od obalů na nějaké šampony přes různé igeliťáky až po speciality jako mičuda, nafukovátko matrací, levá trepka, .... - prostě co tě napadne. Takové hezké smetiště a velká voda z jedné strany, pás stromů (bez výjimky neovocných) kryjící rovinu na straně druhé a uprostřed Mouťa. Vzduch byl taky trošku nasmrádlý, ale jaký podíl na tom měla špinavá voda kanálu a jaký pásmo továren na druhém břehu je těžko posoudit. Úměrně prostředí tam bylo míň lidí, pozornost mu nevěnovala ani poštolka, která visela ve vzduchu hned vedle cesty. Pár človíčků potkal až u vrat (takové dva čtvrtkruhy, na každém břehu jeden, které se prý můžou vysunout na řeku a asi 100-metrový úsek uzavřít jako ochranu před záplavami). Je tam navršen takový brdek, aby byl na konstrukci dobrý výhled a na něm trénovali místní bikeři - ten nejlepší z nich (co dokázal jako jediný vyjet nahoru po spádnici, sjezd mu ale už tak dobře nešel, jel jako posraný) měl dokonce celopéro (nové NRS1), zbytek měl taky nějaké MTB, ale jezdit na tom moc neuměli, byli mladší a tak asi zrovna začínali. Mouťovi jich přišlo dokonce trošku líto (že nemají kde pořádně jezdit). S houstnoucími temnými mračny nad hlavou valil Mouťa dál do Maassluisu, tam zkalkuloval situaci (pokročilý čas /už bylo něco po šesté hodině/, ujetou vzdálenost /cca 30km/ a meteorologický progres) a změnil plán z původního razit ještě dál k jihu do Vlaardingenu (kde chtěl původně navštívit kolegu z práce).
Stočil se směr postel (severovýchod). Chtěl najít pěknou pouť skrz countryside - nejprve se mu to u Maasdijku dařilo (k vidění lučiny, kanály, semo-tamo malebné domky, výjimečně nějaký mlýn/kostelík/maják v dálce), ale u Naaldwijku se to nějak zvrhlo a tak musel vzít za vděk cyklostezkou podél dálnice (naštěstí po ní právě proudily nejrůznější stroje americké provenience, zřejmě byl v okolí sraz vlastníků vozidel "Made in USA" a tak se bylo na co koukat). Projel mj. přímo pod obří větrnou elektrárnou se zajímavě tvarovanou třílistou vrtulí. Co čert nechtěl, byla na cyklostezce objížďka a tak musel dávat bacha na oranžové šipky jejího značení - velké bloudění už nechtěl vzhledem ke stavu svých kolen dopustit.
Situace nad jeho hlavou se přestala zhoršovat a tak trošku polevil v tempu (předjel ho i nějaký kluk s rybí mršinou v ruce). Taky už se začínal blížit cíli, nechal za sebou Poeldijk a někde v oblasti čtvrti Rijswijk se dostal do Den Haagu. Dojezd na ubikaci u hotelu Kurhaus byl poznamenán ztrátou koncentrace a tak křižoval mezi bloky budov jak na plachetnice proti větru. Nakonec se však domů nějak probloudil a s šedesátkou v nohách o půl deváté pouť zakončil. Aby naplnil svůj den s cyklistikou tématikou, skoukl ještě večer v TV, jak pan L.A. (Lance Amstrong) vůbec v tom prologu Tour de France jel. A pak už jen spal (zdálo se mu, že má delší sedlovku).
Dovětek 1
Na tomto místě považuje redakce za vhodné uvést svůj oficiální radikální názor na pravidla pro cyklistický sport:
1/ za doping je nutno považovat veškeré odchylky od standardního životního stylu počínaje nezvyklou stravou/nápoji (příklad vzorového jídelníčku pro závodníky viz příloha) a chováním konče – např. běžně nikdo nespí v kyslíkovém stanu, nenechává si okysličovat krev a Holanďané většinou nepobývají ve vysokohorském prostředí.
2/ v kategorii muži by měli startovat opravdoví chlapy a ne 50-ti kilový žokejové. Pro vyrovnání podmínek ponesou lehčí typy doplňková závaží tak, aby celková váha ustrojeného cyklisty byla nejméně 105kg.
3/ nesmyslnému honění se za nízkou hmotností kola vedoucímu k předražování bicyklů je nutno učinit přítrž – podle příkladu F1 je potřeba stanovit minimální váhu stroje (rozumných 15kg), která by se musela pro závody dodržovat.
Příloha dovětku 1– vzorový jídelníček českého cyklisty
pondělí/ buřtguláš
úterý/ 150g bůček, kyselé zelí, šest houskovejch
středa/ čevabčiči, brambor, lutěnice
čtvrtek/ španělský ptáček prošpikovaný špekem, UHO, rýže
pátek/ smažák, hranolky, tatarka
sobota/ ¼ husy, vařené zelí, osm bramborovejch knedlí
neděle/ sekaná s bramborem m.m.
Dovětek 2 (údržba kola v NL)
úroveň 0: otření houbou na nádobí od rzi a písku
úroveň 1: namazání řetězu slunečnicovým olejem
úroveň 2: doplnění špajchen v zadním kole
(nejsložitější, protože prdlé dráty byly samozřejmě na straně trojkolečka, které je přirezlé a nejde sundat dolů - i v servisu si na tom vylámali zuby. Jde to ale ošidit tím, že se koupí delší špajchna, ze strany co přijde do středu se uřízne konec s hlavičkou a pak se ohne (cca do 60st. úhlu), že ještě jde prostrčit v malé mezeře kolem trojkolečka. Pokus o dodatečné ohnutí již prostrčeného drátku poklepnutím je spíš iluzí, bez nějakých spešl kleští se to už moc neohne).
úroveň 3: vyrvání osky zadního kola z ložisek
(vzhledem k tomu, že k tomu došlo poslední víkend pobytu a že navíc opět popraskala podstatná část výpletu /proč asi/, řešil Mouťa tuto závadu opřením o plot - jelikož to bylo poblíž tržiště, neměl o „zpracování“ stroje sebemenších pochyb).
-mou-
Fotky z akce