19.03.2005
Lvův prodloužený víkend

pátek
Po obědě seděl Lev před monitorem a zakládal internetovské stránky pro jednoho regionálního výrobce lžiček. Moc mu to nešlo, už toho měl za pět pracovních dní dost a tak dumal o možnostech sebemotivace. Už to mám, zaradoval se, pozvu Mouťu na večerní návštěvu, mám novej koločasák, pokecáme, on mě vypije část whisky a bude nějaká zábava. Rychle e-mail, šup - šup. A Lvovy až do té chvíle lenivé prsty se rozehrály po klávesnici. Odpověď však Lva dorazila - děkuju za pozvání, bla, bla, bla, ale za chvilku valím na kole na chalupu, v neděli pak zpátky, můžu přijít až v pondělí,… . Lvovy oči mrkly k oknu a nálada se dotkla dna - venku pařilo jarní slunko, na teploměru se rtuť šplhala k sedmnáctce a po vymetené obloze čárala letadla své dráhy. Chvilku zvažoval možnost se vším praštit, vzít auto a jet s Mouťou, ale přišlo mu to příliš komplikované (navíc termín odevzdání díla se neúprosně blížil) a tak to odpískal a pokorně se vrátil ke lžičkám. Podvědomí mu však stále těkalo jinde.

Lžičky kávové, lžíce polívkové to by byla paráda, nazout se do cyklotreter, lžíce nazouvací už blbnu, to tam nepatří!, lžičky čajové, lžičky na zmrzlinu co asi teď dělá Mouťa, ten určitě s žádnejma lžičkama neblbne! (pravdou je, že v tu samou chvíli stál Mouťa u rozbouřené Svitavy a koukal, jak se bagr svou lžící snaží uvolnit vzpříčené kmeny blokující tok) lžíce vojenská, vězeňská aby se dobře polykaly? to já jsem tady zavřenej jak v krimu, zatímco Mouťa si někde užívá ve sněhu (a Mouťa si opravdu užíval, dokonce trojnásobně, protože za boskovickým westernovým městečkem utrousil kvůli teplu svlečenou šustku a tak se dva bílé kiláky vracel, kompotové lžičky, lžičky na dávkování léků, … zatracený příbory, mě z nich asi klepne … jestli si Mouťa na mě aspoň jednou vzpomene?

A Mouťa si opravdu vzpomněl - ve sjezdu k Melkovu. Říkal si: „Škoda, že tady není Lev s foťákem, to by byl pěknej záběr.“. Cesta s modrou značkou (kterou sice zprvu pohrdl jako příliš lehkou, ale nakonec se k ní stejně po chvilce jízdy navolno lesem ve vrstvě měkkého firnu dostal zpátky) totiž opravdu stála za to - proměněná v řečiště, kdy se voda valila přes led, mezi bahnem či sněhem. Nejzajímavější byla divná hmota, z dálky připomínající hlínu, která byla jakousi napěněnou spraší s velmi zvláštními vlastnostmi - byla mokrá jak voda sama, měla nulovou nosnost a neodhadnutelnou tloušťku, což činilo jízdu v ní takřka nemožnou. Vyřádil se fest než se prokousal až do údolí, kterým hučel zbytnělý potok. Zvuk ne nepodobný rojení včelstev ho tak očaroval, že neodhadl jednu louži (hlubokou dobře metr!) a zmáčel si do té doby jakž-takž suché boty. A protože zároveň čas pokročil, rozhodl se dojet po asfaltu (do cíle nakonec dospěl o půl šesté - tak akorát).

A mezitím… lžičky na dezert, na morek kosti, lžičky jogurtové, lžíce zednické, pomóc, já z toho asi zblbnu!


sobota
Ten den strávil Lev u psychiatra, uveřejnění detailů je blokováno lékařským tajemstvím.


neděle
Dopolední zdravotní procházku na konečnou čtyřky absolvoval Lev velmi snadno a tak se rozhodl po obědě vyvést rodinu na Lesnou. Všude, kde bloumal, přemýšlel jako cyklista - tady by to šlo projet touhle stopou, co bych na sebe tak v tomhle chladu hodil za oblečení, mlsně sledoval malé děti batolící se na kolečkách okolo paneláků a hodnotil jejich výbavu, a tak se prožil až k večeru, kdy dychtivě zapnul teletext, kolonku sport, cyklistika. Tam ho zaujal zejména následující článek:
Hřeben Benešov-Sloup zdolán (od zvláštního blanenského dopisovatele)
Známý dobrodruh J.M. pokořil další metu, když v mrazivém nedělním odpoledni absolvoval s bicyklem pověstnou trasu Benešov-Sloup. Dejme slovo samotnému aktérovi, aby nám sdělil něco bližšího: „Zpočátku jsem měl neustále pocit, že jsem sportovní nářadí nezvolil vhodně - úsek do Suchého byl vhodný pro brusle, do Žďárné pro silniční galuskáč, blátivým polem na kraj lesa pro vznášedlo a až nad Sloup pro běžky. Teprve posledních pár set metrů jižního svahu bylo optimálních pro užití horského kola.“ Dodejme, že zmiňovaných čtrnáct kilometrů zdolal přibližně za hodinu a tři čtvrtě a nastavil tak první letošní rekord na průměr 8km/h. Při přebírání diplomu za tento výkon se neubránil dojetí a se zvlhlou tváří skromně pravil: “Děkuji celé své rodině za skvělé zázemí, které mi dnešní pokus umožnilo. Uvědomění si jejich oběti mi pomohlo překonat krizi na 9.kilometru, kdy se mi hlavou honily myšlenky na odstoupení, na možnost celý pokus vzdát. Musím podotknout, že ne všichni borci měli takové štěstí, kupř. můj sportovní rival L.D., který má díky své váze v obdobných terénech navrch, se bohužel této rallye z důvodu pracovního zaneprázdnění zúčastnit nemohl. I když je to jen spekulace, je možné, že pokud by nastoupil, mohl teď přebírat tuto cenu on sám.“ Na otázku, co plánuje v nejbližší době, odpověděl následovně: “Musím se nějak dostat domů do Brna, uvidíme, nakolik promrzlý bude Suchý žleb k Macoše a jak to půjde podél Svitavy, která se v sobotu vylila z břehů.“

A Lev dočetl, zaštkal, vyčistil si zuby, vyčůral se a šel spát.


-mou-