19.02.2005
Jak se Mouťa učil jezdit na kole

PROLOG
“Tryk in kloksarna i pedalerna med en rorelse framat och nedat - to jako že mám namáčknout kloksárnu do pedalerny? Není ten návod i v jiným jazyce? Á, sypaný čaj. Tak to taky nebude ono. Kurňa, kde je ta čeština?“ ozývalo se páteční nocí z komory v místě Mouťova přechodného bydliště.

„No, zaplať pánbůh za angličtinu, s tou to třeba půjde. Tak co tady máme - montáž (to mi udělali v servise), údržba (to snad ještě chvilku počká), nastavení vypínací síly (je to někde v půlce, zkusím to tak nechat), General safety instruction - to by mohlo být zajímavé:
- nevhodné pro děti do tří let, mohlo by dojít k polknutí malých částí (no to si asi děláte kozy!)
- používejte pouze SPD boty a Shimano mazadla, jiné výrobky by nemusely fungovat spolehlivě (a co čepici, můžu nosit Moravskou Besedu?)
- ujistěte se, že opravdu rozumíte všem pokynům (to by mě zajímalo, jak se to dělá)
- před pokusem o jízdu si zabrzděte a s jednou nohou na zemi procvičte zachycení a uvolnění tretry do šlapátka (proč tady asi sem, ty chytrej)
- pokud jedete pomalu nebo pokud existuje možnost, že budete zastavovat, uvolněte boty z pedálů (vždyť já už na rychlou jízdu nemám kondičku a zastavuju imrvére, co jsem si to jenom koupil?)
- čtěte tento návod pozorně a pravidelně a uschovejte ho na bezpečném místě (kradou se?)
- v případě dotazů kontaktujte vašeho profesionálního prodejce (že bych je vzbudil?)

Tady je to správný - Engaging cleats with pedals (slovník říká, že mám zasnoubit ouvazník s podnožkou, no snad tím myslej, abych zaklapl botu do šlapátka) Press the cleats into the pedals with a forward and downward motion Klap. Hurá, už jsem áááááááá. PRÁSK. “Tak, co píšou o uvolňování nohy, když člověk visí ramenem o regál s cinkajícíma zavařeninama?”

AKCE
Jelikož dostali Mouťa se Lvem od rodin „volno k opuštění posádky“ (na sobotu), rozhodli se využít příznivých povětrnostních podmínek (předpověď 0stC, občasné protrhávání oblačnosti a mírný vítr se vyplnila) a vyrazili se vyřádit do cca 10-15cm vrstvy sněhu, která v úterý na Brno padla. Pro Mouťu to byl výlet ozvláštněný faktem, že byl čerstvým majitelem fungl nového stroje (viz předchozí článek), osazeného některými pro něj dosud neznámými funkčními prvky.

Hlavní obavy měl z eSPéDéček. Jako zarytý propagátor klipsen (které mu ve šlapačkových pasážích nesporně poskytovaly výhodu) si dobře pamatoval na všechny ty lehnutí si „kolegů-zámečkářů“ a za nastalého klouzava si v bujné fantazii maloval různé nejnemožnější havárie zapříčiněné smrtelnou kombinací Poprvé v nášlapech-Sníh a led (oproti těmto úvahám byla druhá nejistota, spojená s možností zalepení pedálů a jejich následné nefunkčnosti jen slaboučkým odvárkem). Starosti si dělal i kvůli nedoléčenému zápěstí (sice částečně chráněno ortézou, ale i tak hrozilo v případě pádu obnovením zranění). Ani funkční zkouška, kterou vykonal (zmíněno v PROLOGu) nedokázala chmury z jeho čela odstranit - během pár pokusů byl o police dobitý jak kůň. Výlet samotný pak k jeho nemalému překvapení přinesl hlavně velmi pozitivní dojem z tahu díky dobrému uchycení treter - ty dva pády navíc, které se dají připsat eSPéDéčkám, nehrají v celkovém čísle (asi patnáct kousků) významnou roli a navíc při nich nelze popřít spoluvinu nekoncentrovaného jezdce. Několikrát vystoupil „ani nevěděl jak“ a jednou zcela kuriózně namísto zastavení kvůli ztrátě rovnováhy pokračoval dál - než se mu totiž podařilo šlapku vytrhnout, začínající pád ubalancoval. Nakonec to vypadalo, že se v nášlapech učí Lev, který se asi čtyřikrát nestylově rozplácl z důvodů zachycení se o staré rozbité návleky (nakonec je z nohou zuřivě serval s tím, že nastal čas pořídit jiné).

Další novotou byly hydraulické kotoučovky a s tím spojená brzdná síla. Dávkování mu však připadalo i na kluzkém povrchu snadné a žádné náznaky toho, že by snad měl přelítnout přes ródle nepozoroval. Přehazovačku se „shazováním do lehka“ už jednou v ruce měl a kromě pár případů, kdy se zakecal a natahoval velký kolečka s kopce, neměl s touto inovací problém (vůbec řazení celé šlo navzdory náročnosti akce velmi lehounce a krom jednoho případu, kdy kvůli obalení přesmyku zmrzlou vodou neskočil řetěz na malý tác, chodilo jako hodinky). Také neměl doposud tu čest používat uzamykání vidlice/tlumiče a občas se mu podařilo zapomenout zadek odemknout, ale v závějích sněhu to bylo takřka jedno. Doladění podvozku (útlum, pružící síla) odložil na jaro. Zakoupení neoprenových návleků se určitě vyplatilo a antibakteriální trencle od Ježíška dohromady se sedlem úspěšně svedly boj s tříměsíční pauzou od předchozího tripu.

V krátkosti k výjezdu samotnému. Sraz se z devíti posunul na půl desátou, takže do Šmelcovny dorazili minutu před polední otvíračkou. K highligtům dopoledne patřili již tradičně oba sjezdy - v tom prvním (od Helenčiny studánky) ještě Lvovy čelisťovky nějakou účinnost vykázaly, v tom druhém s Javůrku už to bylo horší. Chutným obědem ztratili hodinu a pak nastal odliv. Do Maršova se oba borci nějak dohrabali, ale v zavátých pláních severně od Braníškova spálili víc sil, než si byli ochotni přiznat a když se navíc navzájem ztratili při sjezdu s Pravkové (Lev nekoukal pod sebe a vzal to po červené namísto po zelené - Mouťa na něj chvilku čekal, půlkilák se vrátil, vystopoval ho a dojel), došlo v jejich harmonogramu k významnému posunu. Jedním z posledních potěšení pak byl sešup do V.B., ten si užil zejména Lev, Mouťa ho čert ví proč jel nějak „zadrženě“.
Za V.B. se pustili po pravém břehu (pro Lva premiérovou trasou) a to Mouťovi sedělo - nejprve sice ještě totálně vyhořel v stoupáku do chatařské kolonie Mečkov, pak ale zcela překvapivě nechal svého druha za sebou. Místní podmínky totiž byly pro něj šité na míru - při výjezdech „prosedal“ svou vahou až na podklad (zatímco hnaná náprava kolibříka Leva zůstávala viset ve sněhu a bezmocně hrabala naprázdno) a při zhoupnutích dolů zase „forsprung durch technik“ jeho kotoučovek povolil rychlejší a kontrolovanější jízdu (když to Lev pustil trochu víc, zjistil, že mu jeho nedávno ještě tak vychvalované inovované Véčka nefungují a flákl s sebou).

To však už byla labutí píseň našeho veterána. Jakž takž zajel pasáž okolo hradu, přes lávku a k Zouvalce, pak ale mu došly kecy a na hrbolatě udusaném sněhu mu „spadl řemen“. Navíc ho začaly zlobit i ty části těla, které nebyly zdánlivě tak zatěžovány (kupř. spodek bicepsu pravé ruky). Myšlenkám na ulehčení si po ledě zamrzlého priglu vystavil stop pohled na lopocení svěžích odpoledních cyklistů v hlubokém sněhu a tak se drncali klasicky kolem Šuláka na hráz (cestou se přeli o tom, jakým koeficientem je potřeba násobit absolvované kilometry, aby dostali „letní“ ekvivalent, zmořený Mouťa tvrdil, že 2, vitální Lev, že 1,5).

Zatímco Lev na špici hýřil aktivitou a nastupoval k jednomu úniku za druhým (jednou dokonce s průhlednou výmluvou, že „on prý tak pomalu jako Mouťa jet neumí, že by spadl“), jeho partnera už to moc nebavilo a tak sečetl všechny okolnosti: A) už bylo pozdě, něco po páté a začalo se stmívat a on jel bez světel, B) slíbil, že bude doma dřív a rychlostí, kterou by se byl schopen pohybovat by dojezd domů trval další půlhodinu, C) prosolené silnice ho nikdy moc nelákaly, D) nebyl nadšený ani z toho, že na něj Lev pořád musí čekat a hlavně E) byl úplně grogy - po nemoci z předminulého týdne se ještě nedostal do optimální pohody a když si výsledek dvakrát podtrhl, rozhodl se (pro Lva poněkud překvapivě), že si z Komína do kopce vypomůže šalinou trojkou. A jak vymyslel, tak i udělal.

-mou-

EPILOG (pondělní dozvuky)
ZDAR!
Tak co, Moutíku, žiješ? S koeficientem 1,7 jsme ujeli 105,4 km (ty bohužel jenom 96 km). Byl jsem vyřízen jak snad ještě nikdy, onemocněl jsem, v noci jsem nemohl spát a celou neděli jsem proseděl a pronicnedělal. Fotky jsou super, dám je tam snad brzo. Je tam dost seriálů. Jestli chceš další údaje: 4:54 hod, fí 12,6 (to jsme nahnali v sešupu od přístaviště).
Bylo to moc fajn a su šťastnej, že jsme jeli.
Lev

Čau šelmo,
já zbytek soboty bezvládně ležel u bedny - napůl při smyslech jsem nebyl schopnej se zvednout a dolízt do postele. Naládoval jsem do sebe nějaký čaje, bezinkovici a citróny a nebylo mi vůbec dobře - sopl mi proudem teče ještě teďka, škopek bolel až do nedělního odpoledne a trošku pokašlávám (teplotu jsem si netroufl měřit, Romča by mě zabila, kdybych byl zas marod). Na nedělní fotbálek jsem nešel.
Vyřiď poděkování Pavle, to návštěvo-hlídání má u mě jako v trezoru ("nedobitným").
Mouťa
PS: Koukám, že si ten koeficient upravuješ, jak je zrovna potřeba, ještě nedávno jsi statečně prohlašoval, že 1.5 je až moc!

Ahoj,
poznámky typu "Sportem ku zdraví" slýchám od té soboty v pravidelných intervalech, abych si to dobře zapamatoval. Naši Makro-zásobu kapesníčků, která má vydržet ještě půl měsíce, jsem už téměř spotřeboval, takže si je suším a recykluju, smrkám do hajzlpapíru, liju si do nosu vincentku atd. Koeficient jsem v sobotu odhadoval na 1,6 až 1,8, zvolil jsem mezi tím. Pamatuju si, že tys mluvil dokonce o 2.
Tak se uzdrav, ať můžem v sobotu na Stupavu.
L.


  Fotky z akce