24.05.2003
Brody v okolí Brna - 6.ročník (Rokytná, Jihlava, Chvojnice)

POUKÁZKA K ODBĚRU ZBOŽÍ ZDARMA
Vážení oslovení,
dovolte mi (jménem firmy „Za lepší využívání horských kol“ s.r.o., pobočka Brno-město) vám nabídnout tento kupón na bezplatný nákup. Akce trvá pouze během soboty 24. května 2003 a to do vyčerpání zásob.

Jako doprovodný program je tento den pořádán již 6.ročník cyklovýletu „Brody v okolí Brna“. Skupina „A“ bude mít sraz na hl.nádraží 7:20 (z důvodu zakoupení slevněného hromadného lístku, odjezd vlaku je až 7:41) a přepraví se do Budkovic. Skupina „B“ pak nasedne do vlakové soupravy 4810 (vypravována 10:56, 11:56 v Kralicích n.Oslavou - setkání obou oddílů za poledne v hospodě při cestě 23 tamtéž). V obou případech je možno kola přepravovat zjednodušeně, tj. u sebe ve vagónu.

Trasa „A, 1.část“: Budkovice - údolí Rokytné (v tomto již zcivilizovaném dolním úseku řeky překonáme 5 brodů /z toho 2 s panelovým podkladem a jeden dokonce těsně za čeřenem čistícím tok/, alternativní lávky poblíž) - přejezd přes Špilberk - tábor pod Templštejnem (jeden betonový průjezd Jihlávkou) - Biskoupský kopec - Senorady - Skřipský mlýn - Kuroslepy - Březník - Kralice

Trasa „A, 2.část; B“: Kralice - údolí Chvojnice - pak se uvidí, zřejmě pozdější oběd - postupný návrat dle situace

Tento šestý ročník přinese řadu vpravdě revolučních změn usnadňujících absolvování celého výletu. Od volby trasy (na Rokytné bylo selektováno jen pár používanějších brodů, …atd), přes zrušení průjezdu slepými brody až po reálný plán dojezdu do Brna (kdy podle nálady můžeme návrat realizovat vlakem, celá plejáda spojů z Budkovic 17:26 a 20:48 a z Oslavan 18:20 s přepravou kol umožňuje optimalizovat závěr akce). Proto není délka výletu stanovena - každý si naloží jen tolik, kolik snadno unese. Jen pro orientaci: vzdálenost nejkratší možné trasy (z Kralic do Oslavan) je pod 25km. Zkrátka to bude víc na pohodu. Také otázka případného bloudění je vyřešena - fa zajišťuje otrlého průvodce vybaveného vodními mapami.

Přesto si myslím, že lidé, co moc často nejezdí by měli v zásadě uvažovat s trasou „B“, už z důvodu, že A1 samotná bude do 35km a ti A-čkaři, kteří si troufnou na kole až do Brna natočí na komputerech číslo na hranici dvoj- a troj-ciferného (mezialternativou může být modifikovaná „A3“ trasa, tj. A1+A2-Chvojnice).

A teď už k tomu, co všechny zajímá nejvíc - zboží zdarma. Každý, kdo se prokáže touto poukázkou může obdržet následující tovar:
- na vyžádání brožuru „Příručka brodaře“
- plánek trasy
- duševní podporu během celé akce
- při potížích zapůjčení lepící sady (přesto je vhodnější mít rezervní duši)
- při potížích zapůjčení základního nářadí, nýtovačku řetězu nevyjímaje
- pivo/limo jako odměnu za úspěšné zdolání prémiového brodu (na vyhlášení jednoho či více - závislé od stavu vody na našich tocích - kandidují následující úseky
A) trasa A1, 2.brod, sponzor Státní kardiacké lázně, motto: “Na srdce jsou Pardubice“
B) trasa A1, 3.brod, sponzor vězeňská panelárna Kuřim
C) trasa A1, přes Jihlávku, sponzor Sdružení autorských práv písně „It’s long way to Tiperrery“
D) trasa A2+B, přes Oslavu, kategorie „brod zástupce ředitele podniku“, sponzor Mouťa)
- jeden plátek ORBIT bez cukru (pokud poklesne pH po obědě)
- po ukončení vodní pasáže namazání řetězu erárním WD40
- jeden pytlík cukru HB pro doplnění energie
- do týdne podrobný článek s highlights dne (eventuálně vč. fotodokumentace)

Jelikož se někteří lidé už bez mobilních aparátů neobejdou, bude i pro tuto výpravu jeden oficiální přístroj k dispozici a to až do odvolání Bleriho xxx xxx xxx (doufám, že zajistí i foťák). Novicům doporučuji konzultovat případné vybavení s některým z ostřílených brodařů, já osobně doporučuji dostatečnou finanční hotovost a náhradní ponožky.
Na hojnou účast se těší
jednatel fy (podpis nečitelný)
„Za lepší využívání horských kol“ s.r.o.
pobočka Brno-město



Trojice mušketýrů se v nádražní hale setkala opravdu na poslední chvíli - Porthos Mouťa měl po proflámované noci potíže se zmobilizováním organismu (Aramis Lev i Athos Jindra už uvažovali nad náhradním programem). Něco po půl tedy poprosili frontu u kasy o svolení k předběhnutí, v poklusu zakoupili ještě náhradní baterky do digitálního fotoaparátu a kuřecí bulku a dohrnuli na 6.nástupiště. Nakonec se ukázalo, že spěchali moc a že trvalo ještě celé dvě minuty, než se souprava 7:41 pohnula. Ani se nenadáli a vystupovalo se (poněkud nakvap, málem přejeli). Lesní zastávka jim přinesla čtvrtého do party - D’Artagnana Hřiba, který jel autem do Ivančic. Jeho „country“ kolo s užšími ráfky vypadalo poněkud křehce, ale borec sám je stavěn bytelně a tak to nebyl až takový problém.

Začalo se ostře - prudší sjezd do údolíčka a hned byla vidět říčka, dost zbytnělá nedávnou srážkovou činností. Nejistě učinili správné rozhodnutí a poslali elektroniku s Hřibem přes most. Rokytnici samotnou nezdolal nikdo - Lev i Mouťa uvízli v písčitém dně (akorát že Mouťovi to trvalo o tři pokusy víc než se smířil s faktem, že neprojede) a Jindra si dokonce v půlce lehl na břicho a dělal jakési prapodivné pohyby vzdáleně připomínající kraul (hrábl dvakrát levou a jednou pravou rukou, ale nohy měl prsové a tak nikam nedoplul). Počasí přálo neuvěřitelně - přestože celý týden bylo chladno a deštivo, sobota byla teploučká už od rána a tak si z vlhka nikdo nic nedělal, navíc azuro nad hlavou dávalo tušit opravdu pěkný den. Lehce pobavena pokračovala čtverka k dalšímu přejezdu - tentokrát betonovému a okořeněnému čeřenem a z něho padající vodou. V něm se blýskl Roman Hřib, který nedbal na neklidné poskakování svého stroje a bez ztráty kytičky překážku přepral (spolu s Mouťou, zbytek si šlápl). Uprostřed třetího kousku byl vymletý jeden panel a tentokrát to byl pro změnu Jindra, kdo ukázal svůj um - ostatní zaváhali a měli dotyk - nejdivočejší asi Mouťa, který chtěl nadhodit přední kolo, ale provedl to o zlomek později, než měl a tak vystoupil přes řidítka. Bahnitý 4. je vrátil na pravý břeh a byl místy ozvláštněn potopenými klandry. Lev s Mouťou zkusili poctivě delší dráhu, která teoreticky vedla k výjezdu na druhé straně, Jindra s Hřibem to odflákli a řízli si to rovně bez možného pokračování - neprojel ale nikdo.

Následovala suchozemská pasáž podél slepencových skal. Příroda voněla, barva čerstvě narostlého listí byla zelenozelená, ticho rána rušilo jen křupání šneků pod gumami (fakt se snažili minimalizovat jejich ztráty, ale bylo to těžké). Poslední „rokytnický“ brod (symbolicky u dědiny Rokytná) byl hlubší, ale s pevnějším rovným dnem a tak ho Mouťa po boji dal. Vyhlásil ho jako prémiový, Jindra ani napodruhé neuspěl (Hřib ho bojkotoval), ale Lev zabejčil a napotřetí uspěl. Tak tak, protože do vody vlítl z dlouhého rozjezdu jako raketa a ve dvou třetinách balancoval na hranici pádu, ale nakonec se dokázal o milimetry protáhnout kolem kořenů trčících z břehu a vyjet. Spontánní potlesk odměnil jeho výkon a bylo vidět, že má radost - vždyť to byl jeho první úspěch toho dne!

Polňačka mezi políčky zavedla kvartet k smíšenému lesu a v něm už se stoupalo do Polánky. Hned po chvilce se jim však podařilo chytit výtah zn. Zetor, který fungoval až nahoru a dost nohám ulevil. Na horizontu byly sice jasným orientačním bodem chladící věže Dukovan, ale jinak byl rozhled parádní. Kousek byl po asfaltu a pak zpátky do terénu odbočkou na bývalé letiště u vršku Záklaty. Tam si začal vymýšlet Mouťa - dofoukával měkčí zadek. Pak si zas hrál s brzdami a kompjútrem, divže si v pěkném sešupu k Jihlávce nerozbil hubu. Ale vrchol jeho simulování přišel až po chvilce - uprostřed panelového brodu ke kempu pod Templštejnem zabral víc než bylo zdrávo a přerval řetěz. A tak zatímco jeho druzi blbli ve vodě (šlápl si jen Lev), nesl si svůj bajk do tábora, kde tušil nějaké nářadí (svou nýtovačku si přes veškerou halasnou reklamu zapomněl doma). Jeho naděje však předčila kompletně vybavená dílna a zručný údržbář, ochotný pomoci. Ten mu řetěz spojil a rozplynul se po areálu. Od ponku se Mouťa s řetězem vrátil ke kolu, kde mu znovu došlo, co si myslel už dříve - že se řetěz bez spojky musí montovat přímo do rámu (předtím to tomu dobrému muži tvrdil, ale ten mu předvedl rychlým pohybem způsob, jak ho nasadit, což zapůsobilo). Druzi (pojídajíce pečenou klobásou s pivem) se mu smáli, že potkal Cooperfielda, který ukázal trik a zmizel a Mouťa musel volky-nevolky po kempu hledat. Naštěstí ho objevil, on mu bruskou řetěz opět rozpojil a důlčíkem spojil. Konečně se mohlo pokračovat!

Slušný čas z dopoledne se rozplynul a už se muselo spěchat na sraz s „B“-čkem. Profil kopce připomínal Chaplinovu buřinku, nahoru to šlo, ale pak opět úřadoval unikající vzduch z Mouťova zadního kola. Protože už nebyl prostor na další zdržování, oddělil se předvoj Lev-Jindra s úkolem co nejdřív dorazit na sraz s 2.skupinou. Dvěma pěknými sjezdíky do Senorad a k Skřipskému mlýnu se posunuli k Oslavě a po asfaltu dosprintovali přes Březník do Kralic (namotali asi 35km). Peca, Benny, Žaneta a Březoň právě vyjížděli (12:30), když je vysunutá hlídka u hospody zastihla. Další čekání na nádraží ukončila skupinka zároveň s příjezdem opozdilců (Mouťa s Romanem, kteří dvakrát lepili a hlavně obtížně hledali mikrodírky v duši) na místo - s 1 1/4 hodinovou sekyrkou se kompletní osmihlavé pole hnulo k Chvojnici.

Teplota dosáhla svého denního maxima (něco pod 30sC) a všichni uvítali stín lesa a vlhkost údolí. Po chvilce už hejno dorazilo k prvnímu brodu říčky - stav vody zde byl spíš průměrný a tak se celkem dařilo - Žaneta stavěla již tradičně svůj výkon na dobré fyzičce i schopnosti „vydat se“; z Německa nevykecaný Březoň se předváděl jako jezdec i řečník; jindy agresivní Peca překvapila rozvážnou profesorskou jízdou; novicka Benny sice brblala, ale přitom se usmívala, sem tam si šlápla, párkrát spadla (jednou hezky obkročákem kolem rámu do turka), ale hodně toho taky projela; Roman Hř. poskakoval jak na divokém oslovi; Jindra patřil pravidelně k úspěšným absolventům překážek; Lev odváděl něco těsně pod svým vysokým standardem a Mouťa, jehož tělo bylo stále pod vlivem „Livinu“ se soustředil jen na pár těžších kousků, ale jinak se proflakoval všelijak.Tři posledně jmenovaní se postupně střídali při focení, celkem zachytili atmosféru opticky, ale zvuková kulisa chybí (že by příště přišla na řadu kamera?). Brodů bylo dost (Benny si představovala tak jeden za pět kiláků a ne naopak), smradlavého bláta požehnaně a dobrá nálada postupně gradovala k eufórii. Již tradičním vyvrcholením byl přejezd Oslavy (která nebyla podměrečná). Diváci z řad chatařů i výletníků obsypali nejlepší místa po obou březích v očekávání pěkného představení a osmice je svým srdnatým výkonem nezklamala. Největší aplaus sklidila Žaneta, které se (pravděpodobně jako první ženě planety) podařilo urputností živel zdolat. Též Lev byl úspěšný, ale ani ostatní nekončili daleko od mety a vypadali nadějně. Tlampač Březoň se snažil naštvat Mouťu, kterému se ani pokusů nevyvedl, ale ten měl dobrou náladu (protože se mu z kraje vody podařilo zahnat mladou zmiji a tím ji zachránit před pneumatikami brodařů) a tak na něj nic neplatilo.

Umytý peleton nastoupal od vody k restauraci v senoradském penzionu a přestože se choval poněkud neomaleně, byl obsloužen, napojen, nasycen a zúčtován. Padlo sčetně kofol, piv, jídel, celkem všichni konzumovali jak o závod, jen Peca (která nedávno „ulítla“ o všechnu svou hotovost) a Mouťa (kterého někdo držel uvnitř za břicho) pojedli lehčeji. Pokud nebyly pusy zrovna plné, tak mlely řeči. Jedním z témat byli i Severomoravané a jejich mluva, a když se odcházelo, tak sousední stůl (který se celou dobu zjevně dobře bavil) prohlásil, že pochází z Ostravy….

Dojezd po žluté pěšině kroutící se nad strmým svahem procházel nádhernou přírodou s úchvatnými výhledy přes údolí stál přes nedlouhou uraženou vzdálenost relativně dost sil a času a tak byl odjezd vlaku z Oslavan 18:20 (pro který se většina z nejrůznějších důvodů rozhodla) v ohrožení. Když navíc průvodci (Mouťa se stáhl do pozadí, pozoroval ladné křivky okolo - kupř. volavky kroužící nad lukami a do vedení se nemontoval) namísto přebrodění na levý břeh a dojetí po široké polňačce zvolili od jezu šplhání do skalek, vypadalo to všelijak, sprintem přes městys se však podařilo na pohodu 3 minuty před termínem motoráček stihnout. Březoň sice celou cestu zpět vymýšlel, že se mělo dojet do Brna v sedle, ale narazil na poměrně jasná protistanoviska a neměl u nikoho větší pochopení. Bobo (který den předtím porušil životosprávu i večerku a tím pádem se akce samotné neúčastnil) jim zase furt mobiloval, do které hospody za ním či na jakou keltskou party mají cyklisté jít, naštěstí série tunelů a Žanetina asertivita tuto marnost ukončila. V Brně se po jednom rozlučkovém na pivovarské zahrádce velelo: „Rozchod!“.

PS: Doma zase lovil Mouťa po těle klíšťata, nějak je prostě přitahuje.


-mou-




  Fotky z akce