 |
Fotky z akce
28.03.2005
Kolem rozlité Jihlavy a Rokytné
Na velikonoční pondělí se mně podařilo zorganizovat rodinný výlet s několika užitečnými body:
a) návštěva příbuzných na chalupě,
b) vyvětrání dětí a mých rodičů na venkově,
c) holčičky si zahrály...
1. Z Ivančic do Hrubešic rychlý rozjezd po silnici, potkávám jen chasníky s pomlázkami. V Řeznovicích krátká zastávka u významné románské rotundy.
2. Od Hrubešic už těsně kolem Jihlavy, asi 5 km kombinace polňačka + rozbitý lesní asfalt podél řeky. Příjemná cesta, dobrý tip na rodinný cyklovýlet s dětmi. Široké údolí se proti proudu zužuje a noří se mezi skály. Řeka je vylitá z břehů.
3. Přejíždím most pod Templštejnem vzpomínaje, jak zde před lety Mouťa v brodu přerval řetěz a pak v přilehlém pinčlágru s pomocí údržbáře-iluzionisty nadvakrát spojoval. Červená je z pravého břehu přeložená na levý, kde však záhadně mizí. Známý údržbář mě poslal na Biskoupský kopec, protože prý tam vede spolu se žlutou.
4.-5. Stoupání na jedničky na první vyhlídku nad Jihlavu, kde jsem si neodpustil vyfotit i kolo s novým sedlem. Poté, co můj cyklistický guru M. prohlásil (po zakoupení nového sedla i s kolem), že to moje je zřejmě určeno na dělání karbenátků, jsem se rozhodl pro výměnu HARDwaru za něco pohodlnějšího. Je sice pravda, že ne všechny M. dřívější cyklo názory byly následováníhodné (odmítání SPD, helma-ne-furt-na-hlavě, cyklooblečení), po vyzkoušení jeho Fi’zi:ku jsem zjistil, že trip se dá dojet i v sedle! Po 14 denním sledování, vybírání, shánění, jsem koupil taky Dolomiti a abych se úplně neopičil, kombinaci černá s černou (vysněné Plateau s titanovými péry neprošlo finanční autocenzurou).
6. Červená se na kopci odpojuje od žluté a kroutí se ve výšce asi 100 m nad řekou, většinou se to dá jet, občas zavazí malá skalka.
7. Krásná vyhlídka na Jihlavu z Velké skály. Od ní vede rychlá náhorní lesní cesta k další vyhlídce Na Babách.
8.-9. To jsou ony. Turisti se strachovali, abych to ubrzdil, koolstopy pracují bezchybně. Vylezlo sluníčko, ještěrky, vylétli babočky a žluťásci.
10. Z Bab jsem si vychutnal extra rychlý sjezd k řece, který byl zakončen divokým bržděním před autem, které se proti mně objevilo v poslední zatáčce. Dojel jsem k chatám, kde se značka noří pod vodu.
11. Chvíli pěšky obhlížím terén a zkoumám, jestli se dá nějak projít svahem nad řekou. Nedá, takže kolo na záda a nahoru sypkým kamenitým srázem. Vždy dva kroky nahoru, jeden sjedu dolů.
12.-13. Odpočívadla při horolezeckém výstupu. Tam k těm domům je to podél vody (=vodou) půl kilometru, mě to celé stojí asi hodinu a velký úbytek sil.
14. Konečně Mohelnička (dovedl mě k ní zajíc a srnky), ale ještě se propracovat lesem na nějakou cestu. Konečně polňačka kolem chat Na čihadle a technický sjezd po modré od Mohelna kolem asfaltky. Dále po ní asi 8 km přes Dukovany do Tulešic.
15.-16. Druhá říční etapa – žlutá kolem Rokytné – se ukázala horší první. Stezka opravdu není stavěná pro kolo, jízda/přenášení tak 50/50. Valem ubývají síly a zásoba čokolády.
17. Značkaři přece jen mysleli na cyklisty, když u Spáleného mlýna (po 2 km) žlutou přeložili na druhou (levou) stranu řeky, kde by měla být normální cesta. Jenže brod vypadá takhle a nějak nemám chuť se koupat, tak pokračuju po staré značce, ale spíš jdu než jedu.
18. Další brod u Valova mlýna už vzala voda úplně a vytvořila místo něj jezero.
19. Takže přes kameny dál. Naštěstí u přítoku Rouchovanky se zjevil mostek a konečně můžu na druhou stranu. Pohodlně k Bendovu mlýnu, odkud na radu domorodců vystoupám Hornokounickým lesem na silnici od Kounic do Tavíkovic.
20. S vypětím posledních sil dojíždím do Tavíkovic, ve kterých jsem trávil dětství a kde jsem se poprvé málem zabil v lese na kole zn. pionýr. Tento kostel tam tehdy nestál, v 68 ho dobří rodáci nestihli postavit, tak museli čekat dalších 30 let (dědeček se toho bohužel nedožil).
21. Já jsem dnešní výlet přežil, ale tak-tak.
 1.  2.  3.  4.  5.  6.  7.  8.  9.  10.  11.  12.  13.  14.  15.  16.  17.  18.  19.  20.  21.
|
|
|
